The Heart Wants What It Wants (Malec-Cz FF)

10. Omlouvám se

"Pozítří se žením." 

"Ublížil bys mi méně kdybys to nemyslel vážně."

Alec jen sklopil pohled a vydechl. "Ale ty to myslíš vážně." Usoudil Magnus a pohledem se snažil vyhledat Alecovi oči. Alec se bál na Magnuse pohlédnout. Tolik se bál, že v jeho tváři uvidí stejnou bolest, jakou cítí on sám.

"Jmenuje se Lydia, je z rodu Branwellů, takže pro mou rodinu je to dobrá věc, být s ní ženatý. Spolu to dokážeme dotáhnout vysoko u Spolku." Vysvětlil Alec, ale stále nedokázal zvednout pohled. To Magnusovi nevyhovovalo a tak položil jemně ruku na jeho bradu a vyzvedl ji výš, aby se na něj konečně podíval. V Alecových očích viděl bolest a tak nechápavě zakroutil hlavou.

"Proč to děláš, Alexandře?" Zeptal se s jasnou bolestí v hlase. Alec přiložil svou ruku na Magnusovu, která stále přidržovala jeho bradu a lehce ji ze sebe sundal, ale nepustil ji. Položil jejich ruce na volné místo na pohovce mezi nimi a stiskl jeho dlaň v tvé své.

"Musím. Říkal jsem ti, že mi na rodině záleží nejvíc a rodina po mě chce teď tohle, tak to udělám. Lydia ví, že k ní nic necítím a myslím, že to chápe. Chce pro svou rodinu to samé."

Magnusovi připadalo, že Alec plácá úplné nesmysli. Z nějakého důvodu ho to naštvalo a prudce se postavil z pohovky a když tak udělal, nechal Alecovu ruku samotnou. To Aleca zamrzelo a Alec a škubl sebou jak se lekl Magnusova prudkého pohybu a obrátil pohled na něj.

"Sakra, Alecu. Nechápu tě. Možná je to tím, že jsem nikdy neměl takovou rodinu jako máš ty, ale když nad tím tak přemýšlím...takovou rodinu bych nikdy nechtěl. Říkáš, že je to dobrá věc, protože si to myslíš ty nebo rodiče?" Alec už chtěl promluvit, ale Magnus ho zastavil ukazováčkem, který nastavil pře jeho obličej. "Ani neodpovídej. Nemyslím si, že rodiče pro tebe chtějí to nejlepší, když tě nenechají být takovým, jakým jsi."

Alec se také prudce zvedl a postavil se před něj. "Ale ani já sám nevím, jaký jsem!" Zvýšil hlas víc než by chtěl.

"Ale víš. Moc dobře to víš. Jen se toho bojíš." Odvětil Magnus už víc klidnějším hlasem něž předtím.

Alec nic neříkal, protože věděl, že má Magnus pravdu. Úplnou pravdu.

"A co to všechno? Načesaný vlasy, nová košile? Není to vůči mě fér." Řekl Magnus a rukou poukázal na Aleca od z hora až dolů. "Chtěl jsem....aby mi to před tebou slušelo." Přiznal Alec a cítil se celkem trapně. Nikdy tohle neřekl...už vůbec ne muži.

Magnus se nevěřícně zasmál. "Ach, Alexandře, ale tobě to přeci sluší pořád." Podotkl a pohledem vyhledal jeho oči. Alec se trošku začervenal. Věděl, že Magnuse ranil, ale byl rád, že už na sebe nekřičí.

"Já..já vím, že jsem ti ublížil, neměl jsem to v plánu, ale ty...zamotal si mi hlavu..od té chvíle co tě znám nemyslím na nic jiného než na tebe! Totálně mě mateš, ale moje pocity když jsem s tebou jsou tak zamíchané..nevyznám se v tom." Alec mluvil zmateně, ale chtěl mu to říct. Chtěl aby to věděl.

"Můžeš si za to sám, tys mě okouzlil jako první." Odsekl Magnus jako malá uražená holka, ale usmál se.

"Omlouvám se." Vydechl Alec. 

"Že si mě okouzlil?" Magnus povytáhl jedno obočí.

"Ne, že ti ubližuju. Zasloužíš si to ze všech lidí na světě nejmíň." přiznal Alec s pohledem upřeným do jeho očí. "Tak to nedělej, neubližuj mi." Navrhl prostě Magnus.

"Nemůžu. Dnes se vážně vidíme naposledy. Až se ožením, nebudeme se moc vídat. Není to správné." Alecovi se to vůbec neříkalo lehce. V ústech měl sucho a byl nervozní.

"Jestli budeš šťastný, tak ti nebudu odporovat."

"Děkuju." Kývl Alec, ale nadšený nebyl.

"Nech mě prosím udělat jednu věc." Pronesl Magnus a skoro až prosebně se zadíval do Alecových očí a pak pohled přesunul na jeho rty. Alec se nemusel ptát proč. Věděl co myslí. Skoro neviditelně kývl.

Magnus udělal krok k němu a zadíval se mu znova do očí pak opět na rty. Alec znova kývl. Magnus se trošku vyhoupl na špičky bot a Alec se sklonil aby to usnadnil.

Když se jejich rty spojily bylo to pro oba něco neuvěřitelného. Bylo to jako kdyby cítili všechny pocity toho druhého. Cítili se navzájem a to se jim líbilo. Alec se ještě nikdy s nikým nepolíbil a proto věděl, že to poprvé chce právě s tímto Čarodějem, kterému zřejmě láme srdce na několik kousků, ale v tu chvíli to pro něj byla správná volba, i přes všechnu tu bolest.

Alec měl sladké rty a byli jiné než ostatní, které Magnus líbal doposud. Skoro se od Aleca nechtěl odtrhnout, ale věděl, že když to bude trvat déle bude chtít stále víc a víc a to si nemůže dovolit. Alec už se rozhodl. Chce žít život s někým koho ani nemiluje, Magnuse to dost bolelo, ale nechal to tak. Pokud tak Alec bude šťastný, proč ne... Věděl, že po polibku bude bolest ještě větší, ale musel to udělat. Tak moc chtěl Aleca ochutnat. Možná tajně doufal, že tím Aleca přesvědčí, že dělá špatně, když chce dělat to, co chce jeho rodina.

Když se od sebe odtáhli, Alec otevřel oči až po chvíli. Teprve až pak se odvážil popadnout dech.

Magnus si prohlížel jeho rozpálenou tvář a přál si, aby ta chvíle nikdy neskončila. Jenže Alec to celé pokazil pouhou větou.

"Myslím, že bych měl jít."

Magnus křečovitě přivřel oči a pak když je otevřel Alec už mířil ke dveřím.

Pro Aleca to nebylo jednoduché. Ten polibek v něm vyvolal dalších několik pocitů, ale stále mu něco říkalo, že tohle není správná volba. Tohle jeho rodiče nechtějí. Tohle není dobré pro rodinu. 

Nechtěl už dál sledovat Magnusovu zlomenou tvář a tak se raději vydal na odchod.

"Až příště přijdeš, nenajdeš mě tady." Prohlásil Magnus zlomeným hlasem a Alec měl pocit, že mu srdcem prolítl jeden z jeho šípů. Zastavil se, ale neotočil se na něj. Tolik se styděl. Nedokázal se na něj podívat. V očích ho pálily slzy a tak se rozhodl raději odejít. Nestihl už ani přemýšlet, celé tělo ho bolelo a žaludek se mu svíral. Na svých rtech stále cítil ty Magnusovy a doufal, že to tak bude napořád.Proč jen to bylo tak těžké?

Vůbec, ale vůbec si nedokázal představit, že tohohle čaroděje, který mu toho dal za tak krátký čas tolik už nikdy neuvidí. 

***

Tak jsem tu dnes znova, nevydržela jsem to a je tu nová část..snad ta nejsmutnější :(

Nemusíte mě zabíjet, já se za tuhle část zabiju sama :( U anděla, proč tak ubližuju Magnusovi?? Nechápu se a název kapitoly platí i za mě..Omlouvám se :( 

Nemějte strach, samozřejmě vše napravím a tím to snad bude ještě hezčí :) Věřím, že na mě nejste naštvaní jako jsem já sama na sebe :O :) <3 

Btw: Umírala jsem při psaní této kapitoly, hrozně mi jich bylo líto a ještě ten gif co jsem k tomu dala..ten mě dorazil ještě víc :( 

Fakt se omlouvám, jsem hrozná :(

Jinak, děkuju za všechny vaše krásné komentáře <3