The Heart Wants What It Wants (Malec-Cz FF)

9. Počkám si na tebe

  "Alecu?? Co tady děláte?" Tento hlas byl pro Aleca jako elektrický šok a reflexně od Magnuse odtáhl ruku a o krok ustoupil.   

"Ehm..já tady...my tady jen.." "Jen jsem Alecovi ukazoval několik magických kousků." Magnus zastavil Alecovo nervozní žvatlání a skoro až ochranářsky se postavil před něj. 

Jace podezíravě přimhouřil oči a přešel k nim blíž. Alec byl ještě vedle z té chvilky, která se udála a teď ho ještě víc znervozňovala přítomnost Jace. Zajímalo ho, co všechno Jace stihl vidět. 

"Tak to si mohl ty své magické kousky představit i nám ostatním dole, ne?." Podotkl Jace. Podezíravý výraz stále na tváři. 

"Ach.." Magnus předvedl předstírané udivení. "No vidíš, to mě ani nenapadlo. Možná ty vtipy o blondýnkách nebudou zas tak pravdivé, co?" Pronesl narážku směrem k Jaceovým vlasům blond barvy. Z poza Magnusových zad se ozval tlumený smích, který patřil Alecovi. Smát se ovšem přestal, když po něm Jace mrskl vražedný pohled. 

Čaroděj umožnil Jaceovi pohled na svoje ctěná záda a otočil se na Aleca. "Rád jsem tě viděl, Alexandře." Věnoval mu jeden z těch nejmilejších úsměvů a pak ještě zašeptal, aby to neslyšel Jace, ale pouze on.  "Brzo se uvidíme." 

Alec se usmál a nepatrně kývl. To Magnusovi stačilo a s ladným otočením prošel kolem Jace, kde se na chvíli zastavil a pronesl směrem k němu. "Už jsem ti ho rozehřál." Dodal mrknutí jedním okem a odkráčel ze střechy pryč stejnou cestou, kterou přišli.

"Co to sakra bylo?" Jace otevřel pusu dokořán, když na střeše zbyli sami s Alecem. "To byl Magnus. Čaroděj. Napůl člověk, napůl démon. Však víš..Používá magii a tak.." Odpověděl Alec s náznakem jasného sarkazmu v hlase a dodal široký úsměv. 

"Fakt vtipnej. Myslím, co to bylo mezi váma dvěma? Vy se nějak znáte?" Jace nakrčil obočí a čekal už normální odpověď. "Tak nějak." Alec pokýval rameny a vydal se ke dveřím, které vedou zpět do klubu. Jace byl v jeho závěsu. 

"Tak víc z tebe asi nedostanu, co, Alexandře?" Zasmál se Jace a jeho jméno vyslovil s pokusem napodobit Magnuse. Alec se zastavil a sežehl ho varovným pohledem. "Tak už mi neříkej nebo tě zabiju." 

"A ten podsvěťan ti tak říkat může?" Zeptal se trošku uraženě Jace. "No..od něj to nezní jako kašel mého otce." Odvětil Alec suše a opustil střechu. Druhý Lovec obrátil oči v sloup a hned ho následoval.

***

O 2 týdny později:

"Dobře, jdu zjistit jestli nám tuhle misi Spolek schválí." Rozhodl Alec a vstal od stolu. Jace kývl na souhlas a Izzy se už dávno vytratila se převléknout do vhodnějšího oblečení na misi. Což pro ní znamená jen o něco nižší podpatky než normálně. 

Alec nestihl ovšem ujít ani čtyři kroky a už mu v kapse zavibroval telefon.  Zašmátral v kapse a vibrovací přístroj vyndal. "Halo?" 

"Alexandře, to jsem já." Ozval se z druhé strany telefonu známý hlas a ani se nemusel představovat jménem a Alec už po jeho oslovení poznal, že mu volá on. Nikdo jiný totiž nedokáže takhle vyslovit jeho celé jméno. Aniž by chtěl, tak se pro sebe usmál. "Magnusi." Šeptl a ohlédl se za sebe na Jace, jestli ho neposlouchá. Ten měl však jiné starosti, ale i tak Alec odstoupil ještě dál od něj.

"Jeden a jediný." Zasmál Magnus a než stihl pokračovat, Alec ho předstihl. "Kde jsi vzal moje číslo?"

"Ehmm, dlouhý příběh. Zkráceně? Tvoje sestra je velmi milá dívka." Odvětil Magnus a do hlasu přidal zahrané drama. No, jasně, Izzy. Pomyslel si Alec.