The Heart Wants What It Wants (Malec-Cz FF)

2. Kočičí oči

"Tvoje oči." Hlesl Alec. Třpytivý muž se na pohovce zavrtěl a pokynul k mladé ženě vedle něj aby si od něj vzala sklenku z ruky. Pak se zvedl z pohovky a udělal pár kroků směrem k- pro něj neznámému lovci. 

"Oh, děsí tě?" Zeptal se sametovým hlasem a pohled upřel do lovcových očí. Lovec byl značně vyšší než on sám, tak musel hlavu lehce zaklonit. 

Alec se pečlivě zahleděl do zářivě žlutých kočičích očí. Tolik ho fascinovala ta záře. Kdyby byla v místnosti tma tak ten kočičí pár očí by určitě zářil jako lucerničky. Měl nutkání v místnosti zhasnout všechna světla, aby se o svém tušení přesvědčil, ale pak si uvědomil, že byl vlastně tázán od vlastníka těch očí a několikrát zamrkal a odkašlal si. Nervozně si odhrnul tmavé vlasy, které mu občas spadaly do čela."Ne..ehmm..ne. Je to.... fascinující..?" Mladý lovec přidal na konec otazník, protože si nebyl svou odpovědí jistý. Nechtěl aby to vyznělo jinak než mělo.

"Děkuji." Kývl ten s zářivými oči a rty zvlnil do potěšeného úsměvu. "Jsi čaroděj." Usoudil Alec, protože kdo jiný než čarodějové se oblékají tak...extravagantně a impulzivně.  A náhodou o jednom Brooklynském čaroději, které by odpovídal vzhledu tomuto muži slyšel. A ještě k tomu ty oči...

"A ty jsi Lovec stínů." Prohlásil čaroděj a povolně pokýval hlavou. Lovcovu tvář si chtěl zapamatovat a tak si jí detailně prohlížel. Nejvíc ho zaujali jeho plné růžové rty. Snad ještě nikdy neviděl tak zajímavé rty jako jsou ty, na které právě kouká. Ty rty přímo svádí k hříchu, ale pomyslel si to jen na malou chviličku. Nechce přeci tohohle okouzlujícího Lovce hned odehnat a navíc hned při prvním pohledu na něj mu došlo, že tento mladý Lovec bude hodně uzamčený případ.

Alec začínal být trochu nesvůj, když zpozoroval, že čaroděj si jeho obličej prohlíží jako nějakou mapu, kterou si chce nazpaměť zapamatovat. Už po druhé si bezdůvodně odkašlal a přešlápl z jedné nohy na druhou. V místnosti bylo stále ticho a všichni přítomní měli oči jen na něm.

"Tvé rysy ve tvé tváři..jsou mi povědomé. Prozraď mi, z jaké rodiny Lovců jsi?" Čaroděj přejel pohledem k Lovcovým k očím a čekal na odpověď. 

Alec přemýšlel jestli mu má říct jméno své rodiny. Nikdy se nesetkal s čarodějem. Nevěděl jestli mu má věřit. Jenže pohled do těch kočičích očí, které by ho měli spíš děsit než lákat ho začal přesvědčovat, že tomuhle čarodějovi věřit může. Navíc, něco už o něm konkrétně slyšel a nebylo to nic špatného.

"Lightwood." Odpověděl pravdivě a dodal k tomu malý skoro neviditelný úsměv. Jménem snad nic zkazit nemůže.

Čaroděj se usmál. "Lightwoodovic dítě, říkáš? No, na Maxwella si moc starý, na Isabellu moc..mužský." Při slově mužský si Lovce přejel pohledem od hlavy až k patě a Aleca to docela hodilo do rozpaků. "Takže zbývá Alexander." Čaroděj to jméno vyslovil s několika pocity najednou a dodal tomu úplně jiný ton hlasu, že Alec sotva poznal, že to je jeho jméno.

Trošku ho to zarazilo, ale pak promluvil. "Spíš preferuju Alec." 

Magnus se nad jeho připomínkou pousmál a v gestu rozpřáhl paže. "No tak dobře, Alecu. Nechtěl by sis.."

"Alecu!? Tady jsi. Všude tě hledám." Uprostřed čarodějovy věty se roztáhl závěs a dovnitř nakoukla blond hlava Alecova kamaráda. "Jo, tak trochu se tu schovávám před tou..ehm.." Alec se otočil zády k čaroději a pohled věnoval svému blonďatému příteli. Větu nedokončil, protože jméno dívky zapomněl a nebyl jeden z těch co někoho pojmenovávají urážlivými jmény. Tedy aspoň ne nahlas. 

"Jo ta. Omlouvám se, brácho. Nevěděl jsem, že je tak..výstřední a ukecaná." Jace se omluvně usmál a vešel k němu za závěs. Rozhlédl se kolem a zastavil se pohledem na čarodějovi. "Magnus Bane?" Jace se neubránil pootevření úst. Zmiňovaný čaroděj se pousmál. "V celé své kráse." Roztáhl paže aby naznačil, že není problém si ho prohlédnout, pak věnoval pohled Alecovi. 

Jace si Magnuse chvíli docela obdivně prohlížel, ale ne tak jak to dokázal Alec samozřejmě a pak se otočil na svého kamaráda. "Musíme domů. Volala Izzy, nebral si jí telefon." 

"Protože měl mnohem zajímavější rozhovor se mnou, samozřejmě." Ozval se Magnus a Alec mu věnoval pohled, ale tentokrát takový, ve kterém se nedalo vůbec nic přečíst. 

"A děje se něco?" Alec se otočil na druhého Lovce se starostlivým pohledem. Když jde o jeho sestru Izzy, tak se snad vždy něco děje.

"Myslím, že jo. Přijela tvoje matka." Jace zkřivil rty do rovné čáry a čekal na Alecovu reakci. Alec přimhouřil oči a na chvíli pohled zarazil do země. "Tak to radši hned jdeme." Usoudil nakonec a už chtěl zatáhnout za závěs a odejít, ale pak si něco uvědomil. Otočil se a znova se zahleděl do těch kočičích očí. "Ehmm..já." Začal, ale po pravdě ani nevěděl co chce říct. 

"Těším se až se zase potkáme, Alexandře" Zachránil ho Magnus s milým a upřímným úsměvem. Alec byl docela zmatený, ale kývl a poprvé za několik dní se plně usmál. Sám si to v tu chvíli ani neuvědomil, ale vážně to byl první upřímný úsměv za několik dní, možná týdnů. A tento úsměv věnoval právě onomu Brooklynskému čarodějovi. 

***

"Takže..co jsi tam dělal s Magnusem Banem?" Prolomil Jace ticho při cestě Brooklynskou ulicí směrem do Institutu. "Už jsem říkal. Schovával jsem se." Odvětil Alec a stále se věnoval jen cestě před sebou. "A co ti říkal?" Nenechal se odbýt Jace.

"Nic zajímavého.Ptal se, kdo jsem. Řekl jsem mu to. Udělal jsem špatně?" Tentokrát se Alec odtrhl od obrazu před sebou a pohled věnoval druhému lovci. "Ne. Co jsem slyšel, tak Magnus Bane patří mezi ty hodný, ale.." Jace větu usekl a Alec nevěděl jestli úmyslně nebo chce ještě něco říct. "Ale?" Otázal se ho tedy a v chůzi noční ulicí se zastavil. Jace se také zastavil a zvedl k němu zamyšlený pohled.

"Copak sis toho nevšiml? Jak se na tebe koukal a...řekl ti Alexandře..kdybych ti tak řekl já, už mám tvůj šíp zaražený v oku." Jace rozmáchl rukami jako kdyby vysvětloval celosvětový problém. Vysoký lovec se na něj chvíli udiveně koukal a pak otevřel pusu, že konečně něco řekne. Nakrčil obočí v nechápavém gestu a pak se docela od věci uchechtl. "Jacei,  jaký že v tom tedy vidíš problém?" Zeptal se nakonec a vážně chtěl znát jeho odpověď. 

"Hmmm, asi si toho moc o Magnusovi a jeho...stylu neslyšel, co?" Prohodil modrooký lovec místo odpovědi a oplatil Alecovi úšklebek. Tmavovlasý lovec neměl ani tušení o čem jeho parabatai mluví. Chvíli přemýšlel jestli si na něco co o Magnusovi slyšel nevzpomene, ale nic ho nenapadlo. Přeci jenom tolik toho zase o tomhle čaroději neslyšel. Nakonec zakýval hlavou a opět se dal do chůze směrem k Institutu. Občasný civil, který prošel kolem nich je nemohl díky runě vidět a tak měli dá se říct soukromí.

"Hele, nevím co máš na mysli a je mi to asi i jedno,a přidej do kroku, víš, že mamka nerada dlouho čeká." Kývl Alec na druhého lovce, který mu byl v patách, ale nehnal tak jako on. 

"Fajn..já jen..dávej si pozor, dobře?" Promluvil po chvilce rychlé chůze a ticha Jace. Aleca to donutilo zastavit a otočit se na svého přítele. Stále nevěděl o čem to mluví, ale i tak váhavě přikývl. "Dobře." 

Jace se na něj usmál a společně opět vyrazili směrem do Institutu. 

Alec netušil co to mělo znamenat a bylo mu to i docela jedno. Jediné co v tu chvíli měl stále na mysli byli ty zářivé kočičí oči a milý hlas, který se mu vryl do paměti. Ale snažil se ty oči i hlas vyhnat z hlavy, ale nešlo to. Řekl si, že to časem přejde, protože toho čaroděje v nejbližší době jistě neuvidí. Nebyl si ale jist, jestli ten fakt, že čaroděje znova neuvidí se mu zamlouvá nebo právě naopak. 

Hlásím se s další kapitolou :) je docela krátká, ale nehodlám kapitoly dělat extra dlouhé, jen tak kolem 1000 slov :) Nikdo není dokonalý, že :D  (Když nepočítám Aleca....a Magnuse samozřejmě :D ) :) :D Tak snad se povídka zatím líbí, kdyby se něco nezdálo, určitě se ozvěte v komentářích :)