The Heart Wants What It Wants (Malec-Cz FF)

15. Vzkaz

Magnus Bane se nacházel na balkoně u svého bytu a nervozně přecházel sem a tam. Často nemíval důvody být nervozní, ale od té doby, co poznal toho Lovce stínů, Aleca Lightwooda, byl nervozní skoro v kuse. V tuto chvíli to bylo pro to, že Alec odešel zpátky do Institutu, kde se má setkat se svou matkou, která mu dá jistě co proto, protože se ve svůj svatební den vypařil jenom z důvodu, aby mohl být s jiným....mužem.

Už jsou to tři hodiny, kdy Alec odešel a stále se neozýval. Magnus neměl strach, že by mu Maryse snad ublížila nebo něco podobného. To ne, to by Maryse neudělala. Ale bál se, že se Alec nechá přesvědčit. Přesvědčit, že tohle celé je velká chyba a že mu to zničí život. Ne že by mu nevěřil, ale Maryse dokáže být velmi přesvědčivá, když něco chce. 

V jedné ruce svíral telefon až se bál, že mu každou chvíli v té dlani křupne. Čekal až mu konečně telefon zazvoní a na displeji se objeví jeho jméno. Ale stále nic.

Vynadal si, že prostě nešel s ním. Možná by to bylo s Maryse horší, ale aspoň by věděl jak na tom Alec je a nemusel by se sám doma zbytečně nervovat a....myšlenka se vytratila do neznáma, protože se ozval zvuk, v který Magnus tak dlouho doufal. 

Zazvonil mu telefon. 

Trhl sebou a rychlostí blesku přejel prstem po displeji a mobil přiložil k uchu. Ani se nestihl podívat na jméno volajícího. "Alecu?" Vyhrkl Magnus. 

"Tady Isabella." Ozval se ženský hlas a Magnusovi poklesla hlava. "Kde je Alec?" 

"On s tebou teď nemůže mluvit, ale chtěl abych ti zavolala a řekla, že je všechno v pořádku a že se nemusíš bát." 

"Nevěřím." Magnus si skoro odfrkl. "Nevěřím, že je všechno v pořádku. Kdyby bylo, zavolal by mi sám." 

Na druhé straně bylo chvíli ticho a pak se ozval zvuk podobný vzlykání. "Isabello? Co se děje? Řekni mi to! Stalo se něco s Alexandrem?" To už se Magnusovi vůbec nelíbilo. Prudce se otočil a omylem loktem srazil sklenku, kterou měl přiloženou na zábradlí na balkoně. Ani si toho nevšiml. V tu chvíli měl jiné starosti. 

"On nechtěl abych ti to říkala." Šeptla Isabella. "Sakra, Isabello!" Magnus zvýšil hlas. Nerad křičel, ale nutně potřeboval vědět, co se s Alecem stalo. "Matka zuří. Myslí si, že ta celá věc mezi ním a tebou, že....že si to Alec celé jen nalhává, že je to jen pobláznění. Takže ho bere do Idrisu, aby se prý vzpamatoval." 

Magnus otevřel ústa, že něco řekne, ale tak nějak ztratil řeč. Koukal do prázdna a snažil se vstřebat tu informaci. Zhluboka se nadechl a řekl "Hned jsem v Institutu." 

"Není dobrý nápad, abys sem šel a.." Neslyšel jí to doříct, protože hovor ukončil a mobil vložil do kapsy od kalhot. Nesmí dopustit, aby Alec odjel. Konečně ho získal a teď aby ho zase ztratil? V žádném případě.

***

"Slyšel jsem tě mluvit s otcem. Vím, že mě nebereš do Idrisu." Řekl Alec a propaloval matku nahněvaným pohledem. "A i přes to se mnou jdeš, takže chápeš, že je to nutné." Konstatovala Maryse. Stáli v pokoji u Aleca a připravovali se k odchodu. "Jdu s tebou jen kvůli němu, protože vím, že bys byla schopná mu něco udělat, kdybych nešel. Co se to s tebou stalo?" Alec znechuceně zakroutil hlavou. "Se mnou? Ty jsi tady ten, co dělá problémy. Nemůžeš být prostě normální a mít rád holky, ty prostě musíš být výjimka a dělat...tohle." Maryse zase zvýšila hlas a Alec se jen zasmál. 

"Skoro tě nepoznávám." 

"Alecu, tohle všechno dělám jen proto, že tě mám ráda. Nechci aby sis zkazil život." Alecova matka ztišila hlas a pohladila ho po tváři, ale on sebou hned cukl. "Jo a proto mi ho pro jistotu zkazíš sama." Odvrátil od ní pohled.