The Heart Wants What It Wants (Malec-Cz FF)

14. Už ho nikdy neuvidíš

Alec byl zprvu v šoku, když otevřel oči a zjistil, že se nachází na obrovské a měkké posteli, v obklopení příjemných polštářů a ve vzduchu se vznášela vůně vanilky. Pak se uklidnil, když mu na mysl vešel předešlý den.

Svatba. Lydia. Empire State Building. Magnus.

Rychlostí blesku se otočil na druhý bok, aby se mohl ujistit zda jeho partner vedle něj stále leží nebo ne. Ani ho nepřekvapilo, že tam Magnus už nebyl. Převalil se na záda a rozhodl se, že bude jen chviličku ležet a sledovat strop. Vůbec se mu nechtělo vstávat, protože věděl, že ho pak čeká cesta do Institutu a tím pádem i setkání s matkou.

***

Magnuse našel postávat na balkoně. Na sobě měl nové oblečení, zatímco Alec se stále mačkal ve svatební košili a kalhotách, a nechyběla mu ani sklenka s alkoholem v ruce. 

"Je teprve 10 ráno." Řekl Alec za jeho zády a snažil se ať to nezní moc vyčítavě. Nechtěl hned po prvním dni ve vztahu znít jako manželka po 20 letech. Magnus se otočil a sjel ho od hlavy až k patě a pak zase zpátky ohromeným pohledem. Pak se usmál. "Sklenka dobrého  alkoholu na začátek dalšího dne nikdy neuškodí." Pohledem přejel na sklenku v jeho ruce a dodal. "Dáš si taky?" 

"Díky, ale ne." Alec zakroutil hlavou a přešel na balkon vedle něj. ".. i když by mi to dneska bodlo." Dodal.

"Vážně nemám jít s tebou?"

"Vážně ne."

"Tak pojď zpátky dovnitř. Nebudeš tomu věřit, ale udělal jsem ti snídani." Usmál se Magnus a přiložil mu ruku na rameno, aby ho mohl zavést zpět dovnitř. 

***

O hodinu později už stáli oba u dveří od bytu a loučili se. Alec měl smíšené pocity. Tohle byla jeho první noc, kdy u někoho přespal. Ještě k tomu, kdy spal s někým v posteli...tedy s někým jiným, kdo není jeho sestra nebo....Jace. Dlouhý příběh z dětství.

"Tak já už asi půjdu." Řekl Alec. Magnus se stálým pohledem do jeho očí kýval hlavou. "Jistě. Hned jak budeš moct, dej mi vědět jak to dopadlo a kdo koho zabil." 

Alec kývl. Tohle pro něj bylo nové. Nikdy neměl takové povinnosti, ve smyslu "Hned jak budeš moct, tak mi zavolej." Bál se, že zapomene zavolat.

Magnus mu naposledy věnoval povzbudivý úsměv. Vůbec nebyl rád, že nechává Aleca jít samotného za Maryse. Sám jí moc dobře zná. Tohle nemůže dopadnout dobře. 

Rozloučili se, Alec se otočil a už chtěl vyrazit pryč, ale zastavil ho stisk, který ucítil na zápěstí. Otočil se zpátky na Magnuse a než se stačil třeba i nadechnout, tak už na svých rtech ucítil ty Magnusovy. Byl to pro něj celkem šok, ale ani se nestačil vzpamatovat a Magnus se od něj odtáhl. Věnoval mu nevinný úsměv a pokrčil rameny. "To bylo pro štěstí." 

"No...díky. Teď jsem už úplně zapomněl, co jsem to všechno chtěl říct matce." Vydechl Alec a pak se zasmál. 

"Neměj strach. Něco tě určitě napadne."

***

Jakmile se za Alecem zavřeli dveře od výtahu a on se objevil v hlavním sále Institutu, už u byla jeho sestra a skočila mu kolem krku. Alec vůbec nevěděl co se děje, ale objetí jí tedy opětoval.

"Je všechno v pořádku?" Zeptal se. "To mi spíš pověz ty. Co Magnus?" Na tváři jí zářil úsměv. Alec se rozhlédl jestli je někdo neposlouchá a pak se k ní sklonil blíž. "No...přespal jsem u něj. Promiň, že jsem se neozval. Neměl jsem s sebou telefon."