The Heart Wants What It Wants (Malec-Cz FF)

(Bonus- Part 1) Najdi

Ahoooj, je to překvapení, ale jsem vážně zpět a přináším vám Bonusové kapitoly :) Snad se vám to bude líbit. Doufám :O Musím upozornit, že to nemá absolutně co dělat s dějem v seriálu, je to prostě jen má fantazie :)

Tak šup do toho :)

O rok později: 

"Magnusi, co to děláš?" Zasmál se Alec a jemně od sebe čaroděje odtáhl. "Co myslíš? Sníst se tě rozhodně nepokouším." Odvětil Magnus Lovci a vrátil se ke své činnosti, což bylo líbaní jeho krku.

"No tak, Magnusi. Jsou čtyři odpoledne." Snažil se Lovec protestovat, ale to se mu moc nedařilo, protože se mu ta činnost začala celkem zamlouvat. "To je skoro jako půlnoc, zlato." Zamumlal Magnus mezi polibky na jeho krk a přitiskl si ho k sobě blíže. Stáli v ložnici vedle postele, kam se v tuto odpolední hodinu dostali úplnou náhodou jen tak mimochodem. 

Alec si čaroděje chytil hezky kolem pasu a nechal se unášet chvějícími pocity, které mu dodávali jeho polibky na holou kůži. Alec ucítil jak si Magnusovy ruce našly cestu pod jeho tričko a jemně mu přejížděly po nahých zádech.Zachvěl se.

Magnus se odtrhl od jeho krku a vrátil se k jeho ústům, které začal na chvíli něžně líbat. Aniž by si to mladý Lovec uvědomil, už měl vyhrnuté tričko a Magnus mu sázel na hruď jeden polibek za druhým. Zvedl ruce, aby mu mohl tričko sundat a měl to tak snazší. Když tak udělali, Alecovo tričko odhodili někam na zem. Magnus dál líbal hruď svého Lovce stínů a ten ho jemně hladil ve vlasech. 

Alec se také rozhoupal a pomalu, knoflíček po knoflíčku rozepínal Magnusovu fialovou blůzku a tak taky odhalil jeho hruď a bříško bez pupíku. 

"Magnusi...?" Hlesl Alec a čaroděj nevěděl, zda jeho jméno řekl jen díky slasti, kterou cítil, když ho hladil a líbal nebo jestli ho oslovil. "Hmm?" Zamumlal Magnus mezi polibky, které teď byli směřované opět na jeho krk. "To nemůžeme, já musím za chvílí jít. Mám schůzku s Jace..." "Musíš si stěžovat zrovna i v tuhle chvíli?" Přerušil ho Magnus, když se od něj odtrhl a podrážděně ho pozoroval. "No dobře." Pokrčil Alec rameny. "Jace počká." Dodal a už trošku nedočkavě si prohlížel Magnusovy rty.

"Přesně na tuhle větu jsem čekal víc jak rok, drahý Alexandře." Řekl Magnus se špetkou sarkazmu v hlase a usmál se na něj. Poté už žádný z nich nemusel nic říkat a opět byly jejich rty nalepené na sobě. 

Jelikož je Magnus z nich ten zkušenější, tak to celé řídil on. Pomalými pohyby se před Alecem přikrčil a cestou mu polibky obkroužil pupík. Rychlým trhnutím mu rozepl pásek od kalhot a hned na to i knoflík.

"Magnusi" vzdychl Alec jeho jméno a to se čaroději zalíbilo a vykouzlilo mu to úsměv na tváři.

Než ale Magnus stihl udělat další krok v jeho progresu, celým bytem se rozlehl zvonek od dveří. Oba dva sebou trhli a Magnus vzhlédl nahoru na svého tmavovláska.

"To nás ten blonďatý otrava musí rušit i doma?" Postěžoval si nasupeně Magnus a postavil se na nohy. Alec jen pokrčil rameny a zapínal si kalhoty. Hruď se mu stále v rychlosti zvedala a klesala, ale snažil se stanovit normální dech.

"Běž ho odpálkovat, ale ať je to rychlé." Pobídl ho Magnus otráveně a Alec na zemi vyhledal své tričko a oblékl si ho. Pak opustil ložnici a vydal se ke dveřím.

Sáhl na kliku a překvapilo ho, když za dveřmi nestál jeho blonďatý kamarád. Vlastně tam nestál nikdo. Jen na podlaze, přímo před prahem ležela bílá obálka s rudou růží vedle ní. Aleca ihned napadlo, že to musí být nějaký omyl, ale pro jistotu se sehnul a obálku i s růži zvedl.

Rozhlédl se nenápadně kolem sebe a pak pozlacenou obálku otevřel a vyndal z ní malý kousek papíru, který byl popsán neuvěřitelně elegantním písmem, které Alec ihned poznal. 

Proč by mu ale psal vzkaz, když spolu bydlí. 

Raději si vzkaz přečetl. 

Hledej tam, kde poprvé se naše ruce střetly.

Nic vít tam nebylo. Alec zabouchl dveře a s růží i obálkou v ruce zamířil zpět do ložnice. "Magnusi, co to má znamenat? Proč mi píšeš vzkazy, když jsi přímo..." Zarazil se, když vešel do ložnice, která byla prázdná. "Magnusi?" Zvolal a zkusil přejít do koupelny. Ale jeho milovaný nikde nebyl. 

"Co to má sakra být?" Řekl si sám pro sebe a růži položil na noční stolek. Znova se podíval na vzkaz a dokola si to pročítal. Tohle musí být nějaká Magnusova hra. Zkoušel mu zavolat, ale telefon mu nezvedal. 

No, dobře. Bude se tedy hrát. 

Alec se usadil na kraj postele a nepřestal si číst vzkaz dokud si nevzpomněl. 

...kde se poprvé střetly naše ruce.

Vyskočil z postele a zamířil do obýváku, kde si ihned vybavil jeden z jejich dávných prvních momentů.

 "No...já bych radši už šel." Přiznal Alec a zvedl se z pohovky, ale jak tak udělal, tak omylem drkl do stolku a tím převrátil svou sklenku z které se šampaňské rozlilo na desku stolku. "Omluvám se, nechtěl jsem to.." Začal se Lovec zběsile omlouvat. "Ne, v pořádku...to se vsákne." Magnus jeho omluvy rychle přerušil. Mávl rukou a hned na to v ruce držel fialový hadřík, který přiložil na rozlitou tekutiny na stolku. V tu samou chvíli Alec vztáhl ruku na sklenku, kterou chtěl postavit zpátky na nožičku, ale v tom mu zabránil dotyk, který proběhl mezi jeho prsty a rukou Magnuse. Byla to sice jen vteřina, ale pro Aleca byl šok, když mu ten dotyk způsobil lehkou elektrickou vibraci na kůži, kde se setkali. Ihned rukou ucukl a tentokrát plánovaně zrudl.   

Alec se nad tou vzpomínkou musel pousmát. Byl tehdy před Magnusem tak plachý. To už se změnilo. Na vzkazu bylo napsáno "hledej", takže se Lovec dal ihned do hledání a začal běhat kolem celého stolku, aby tam to něco našel. Po pár chvilkách se mu to i podařilo. Pod několika knihami, které si Magnus rád nechával rozhozené na stole se nacházela další obálka se vzkazem.

Pokračuj tam, kde naše oči společně hvězdy spatřily.

Tak nad tímhle nemusel vůbec přemýšlet dlouho. Vzal si z věšáku svou černou bundu a pár vteřin na tu už vybíhal z bytu pryč směrem ke klubu, kde se před rokem konala jeho oslava narozenin. Klub měl zavřeno, ale to mu nedělalo problém dostat se dovnitř. Zvlášť, když měl runu neviditelnosti před civily. 

Když vyběhl úplně nahoru na známou střechu, opět se v něm rozzářily vzpomínky.

"A třeba tamhle jdou slabě vidět Blíženci." Doplnil Magnus a opět poukázal na oblohu. "Kde? Tamhle?" Alec také pozvedl ruku, ale ukazoval na úplně jiné souhvězdí. "Ne, tamhle kousek vedle." Zasmál se Magnus, ale Alec i tak nemohl najít správné souhvězdí. Magnus chvíli váhal, ale pak udělal přesně to, po čem celý čas toho večera toužil. Dotkl se Aleca. A to tak, že svou dlaň lehce položil na Alecovo zápěstí a jeho ruku nasměroval přesně tam, kde se nacházelo souhvězdí Blíženců.

Alec doběhl k okraji střechy, kde přesně naposledy, co tu byli stáli a nemusel hledat dlouho a už měl v ruce další obálku. Musel přiznat, že ho tahle hra začínala bavit. 

Najdi toho, kdo by za tebe i život položil.

Tak nad tímhle už vůbec nemusel přemýšlet. Obrátil se a ihned zamířil do Institutu. I když zrovna nevěděl proč je zrovna tohle další stopa, musel najít Jace. 

***

Snad se první část bonusu líbila, budu určitě ráda za vote a komentář :) Je hezký být po tak dlouhé době zpět u téhle povídky <3 

Nečekejte prosím žádné drama, bude to spíš jen taková oddychovka, protože mi hrooozně chybělo psát něco s Malec a bonus jsem vám slíbila, takže tady je :) Nevím přesně kolik těch bonus částí bude, to se ještě uvidí, podle toho, jak se vám to bude líbit :) 

Určitě víte, že jsem machr na slaďárny, takže to čekejte i teď :D 

Takže prosím o nějaký ten názor ať vím, že má bonus cenu :)

Děkujiii <3