The Heart Wants What It Wants (Malec-Cz FF)

(Bonus- part 2) Jen respekt

Alec vešel do Institutu a hned u jedné z velkých obrazovek viděl stát Clary.  "Ahoj." Řekl když si to k ní zamířil.

"Jé, ahoj. Myslela jsem, že máš tenhle týden volno." Usmála se na něj. "To mám, ale hledám Jace. Nevíš kde je?"
"Jo, je dole. Trénuje." Odpověděla mu a pak se dál věnovala své práci.

Alec našel Jace přesně tam, kde mu bylo řečeno. Byl jen v tílku a kalhotách a horlivě boxoval do jednoho z velkých pytlů. "Čau...tak jsem tady." Upozornil na sebe, když si ho blonďák nevšiml. "Pěkný, ale schůzku jsme měli před dvěma hodinami." Jace se na chvíli odrthl od mlácení do pytle a sjel Aleca pohledem.

Sakra. Alec úplně zapomněl, že se s ním měl sejít venku, ale Magnusovo svádění ho primnělo nikam najít.

"Promiň, nějak jsem to...ehmm nestíhal. Něco jsme řešili s Magnusem." Omluvil se vyšší Lovec. "No dokážu si představit, co jste řešili." Zasmál se Jace. "No ale teď jsem tady, protože mě za tebou Magnus poslal." Vysvětlil Alec a z kapsy vytáhl papír s úchvatně napsaným vzkazem, který následně podal Jaceovi.

"Najdi toho, kdo by za tebe i život položil." Přečetl blonďák nahlas a pak se s nechápavým výrazem otočil na Aleca. "Co to má být?" 

"Nedělej, že o ničem nevíš. Určitě tě do toho Magnus zapojil. Ten vzkaz jasně říká, že mám najít tebe, tak jsem tady." "No, to sice jo, ale...o tomhle vážně nic nevím." Jace pokrčil rameny a papír opět vrátil Alecovi. 

"Nevíš, protože ten vzkaz nebyl určen na tebe, ale na mě." Potvrdil ženský hlas Jaceovo tvrzení a oba mladí Lovci zaměřily pohledy ke dveřím, kde stála Maryse Lightwood. "Na tebe?" Pokrčil Alec obočí. Maryse k nim došla blíž a doprovázelo jí klepání podpatků o podlahu. "Jistě. Jsem tvoje matka, Alecu. Každá správná matka by za své dítě položila život." Vysvětlila mu. 

Alec se cítil celý nesvůj. Přeci jenom už je to rok, co se svou matkou naposledy mluvil. Tenkrát se nedokázala smířit s tím, že si její syn zvolil žít s někým jako je Magnus a od té doby spolu nepromluvili. 

" SAWpakD  Téhle chápu..., ale nedokážu si představit tu část, že za tebou Magnus přišel a svěřil ti nějaký úkol nebo, co to vůbec má celé znamenat." Vysvětlil Alec a přitom máchal papírem se vzkazem kolem sebe, aby dal gestem najevo o čem mluví. 

Maryse pokývala hlavou. "Taky mě docela překvapilo, když za mnou tvůj...přítel přišel a poprosil mě o laskavost." 

***

"Čemu vděčím za tvojí návštěvu, Bane?"  Optala se Maryse, když  došla dolů, po tom co jí nějaký Lovec v Institutu oznámil, že na ní dole někdo čeká. "Jsem tu v míru."  Magnus zvedl ruce na obranu, ale pak zvážněl. "Jsem tu kvůli Alecovi." 

"Stalo se mu snad něco?" Na chvíli se bruneta zastrachovala. "Ne, to ne. Je v naprostém pořádku." Ujistil ji čaroděj. "Vím, že se momentálně nebavíte a tak nějak si pořád říkám, že je to moje chyba." Dodal. "No to si říkáš správně." Usmála se na něj Maryse falešně. 

"Chtěl bych to mezi vámi urovnat. Alexander je moc hrdý na to, aby za tebou přišel sám a ty...ty jsi ještě hrdější." 

Maryse jen nakrčila obočí a tak Magnus pokračoval. "Tvůj syn pro mě znamená hodně.  Po hodně dlouhé době zase cítím, že...jsem doopravdy milován a..." "Přejdeš už k věci?" Maryse ho naoko otráveně přerušila, ale musela uznat, že jí Alec vážně chyběl a že to celé v ní vyvolalo plno pocitů. "Nechceme tvůj souhlas ani tvé požehnání. Chceme jen respekt a...Alecovi vážně chybí jeho máma."