The Heart Wants What It Wants (Malec-Cz FF)

5. Šampaňské

"Proč podle mě si rodiče myslí, že jsem vhodný případ pro psychologa?" Alec se téhle otázce musel zasmát. "Tak za prvé, myslí si to jen otec a já....nemám tušení proč. "

"Tak z nějakého důvodu si sem přišel, že? Mohl si prostě rodičům lhát a vůbec sem nejít." Magnus lehce naklonil hlavu na stranu a pak luskl prsty na levé ruce a hned na to se v jeho druhé ruce tyčila sklenka na dlouhé nožičce. Přes sklenku prosvítal zlatý nápoj.

"Třeba jen nerad lžu rodičům." Odvětil Alec, ale sám věděl, že kvůli tomu sem nepřišel. Jeho pohled chvíli zůstal viset na sklence, kterou držel čaroděj volně mezi prsty. Nemohl tvrdit, že ho tenhle trik objevení skleničky z ničeho nic nezaujal. I když to byl vskutku malý magický kousek, pro Lovce to bylo něco, co ještě před tím neviděl. 

"Jistě, to je určitě důvod proč si sem přišel. Dáš si?" Magnus pozvedl sklenku výš a čekal jak bude Alec reagovat na jeho ponuku. Lovec, který si většinou nehoví v alkoholu kývl na souhlas. Aniž by se nadál už před ním na stolku, který ho dělil od Magnuse stála stejná sklenka se stejně barevnou tekutinou. 

"Díky." Kývl a s chvilkovým váháním si sklenku vzal do ruky. Nejdříve si tekutinu uvnitř podezíravě prohlédl skrz sklo a pak ke sklence rychle nenápadně přičichl, teprve pak si dovolil malinko usrknout. Ne že by čaroděje podezíral, že mu dal nějakou jedovatou látku nebo ještě hůř nějaký lektvar, ale rád se nejdřív ujistí. Zjistil, že tekutina ve sklence je obyčejné šampaňské. Chtěl se napít znova, když ze strany od Magnuse uslyšel tlumené uchechtnutí. 

"Je tu něco k smíchu?" Alec nakrčil obočí až se mu z toho na čele rýsovalo pár vrásek a sklenku odložil na kraj stolu. "Ne, vůbec nic." Magnus zvedl ruce i se sklenkou do vzduchu na znamení, že se vzdává a při tom Alecovi věnoval zářivý úsměv. V tu chvíli mu přišel Lovec ještě víc roztomilý, než kdy předtím. Ano, tento mladý Lovec je sice vysoký a jeho tělo oplývá plno svalů, ale čeho si Magnus všiml i přes tu jeho stále zamračenou tvář byla jeho roztomilost, která se vždy objevila z ničeho nic. Přesně jako sama čarodějova magie.

Alec se ukrutně držel, ale nezvládl to a také se musel usmát. "Fajn" Kývl stále s úsměvem. 

"Víš, takhle jsem si psychologa nepředstavoval." Přiznal Alec a konečně se uvolnil a zády se opřel o pohovku. "Myslíš, takhle okouzlujícího?" Magnus se naklonil dopředu aby mohl sklenku odložit na stolek před sebe. Pak se vrátil do původní pozice a pravou nohu si lehce přehodil přes levou. Mezitím se stihl samozřejmě na Aleca usmát. 

Lovec zvedl pravý koutek úst do úsměvu a lehce zakroutil hlavou. "Ne, myslím tím, že jsem čekal, že na mě psycholog bude mít spoustu otázek a nepřestane dokud mu na otázky neodpovím." 

Magnus chápavě kývl. "Víš, já na tebe nechci tlačit, protože vím, že až se opravdu budeš chtít s něčím svěřit, tak mi to řekneš sám." Vysvětlil a myslel to upřímně. Alec za to byl rád a tak kývl. Pak nastala ta chvilka, když se oba navzájem pozorovali a ani jeden nevěděl co říct. Alec sice nechtěl, ale neubránil se lehkému začervenání. Magnus si toho všiml a odkašlal si aby mohl promluvit. "Ale abychom tady neseděli až do rána než vůbec něco řekneš." Nechtěl aby to vyznělo nějak urážlivě, tak se do toho pro efekt zasmál. 

"No...já bych radši už šel." Přiznal Alec a zvedl se z pohovky, ale jak tak udělal, tak omylem drkl do stolku a tím převrátil svou sklenku z které se šampaňské rozlilo na desku stolku. "Omluvám se, nechtěl jsem to.." Začal se Lovec zběsile omlouvat. "Ne, v pořádku..to se vsákne." Magnus jeho omluvy rychle přerušil. Mávl rukou a hned na to v ruce držel fialový hadřík, který přiložil na rozlitou tekutiny na stolku. V tu samou chvíli Alec vztáhl ruku na sklenku, kterou chtěl postavit zpátky na nožičku, ale v tom mu zabránil dotyk, který proběhl mezi jeho prsty a rukou Magnuse. Byla to sice jen vteřina, ale pro Aleca byl šok, když mu ten dotyk způsobil lehkou elektrickou vibraci na kůži, jde se setkali. Ihned rukou ucukl a tentokrát plánovaně zrudl. 

Magnus pocítil to samé. Vůbec nečekal, že obyčejný dotyk může přinést tolik energie. Docela se polekal, že tohle s ním dělá jen pouhý dotyk s ním. 

"Ehmm, ještě jednou se omlouvám, ale myslím, že už fakt půjdu." Dostal ze sebe konečně Alec a rukami ukázal směrem ke dveřím. To asi kdyby náhodou Magnus nevěděl, kde se nachází jeho vlastní dveře. Čaroděj, který byl také ještě lehce vyveden z míry kývl a následoval Lovce ke dveřím. 

Alec si dveře otevřel a vyšel ven. Na pár vteřin zůstal k bytu otočen zády, ale pak se trhnutím otočil. Chtěl to říct dřív než si to rozmyslí. "Tak mě napadlo..Mohl bych se..zítra zase stavit?" 

Magnus byl touto otázkou velmi potěšen a tak to ani nehodlal skrývat. Usmál se a tím odhalil i své rovné zuby zářící jako perličky. "Hádám, že pouze konzultovat?" 

"Samozřejmě." Vyhrkl Alec rychleji než by chtěl. "Budu tě čekat, Alexandře." Kývl s úsměvem Magnus a opět ho potěšilo, když mu Alec úsměv oplatil. 

Další jeho úsměv, který si může vyrýt do paměti.

***

"Alecu, kde jsi takovou dobu byl?" Hned jak Alec vešel do Velké místnosti v Institutu přiskočila k němu jeho mladší sestra Isabelle. V tu chvíli si Alec pomyslel, jak skvělá je jeho sestra herečka. Tak dobrá, že ji v tom Alec chtěl nechat a hrát s ní, ale neudělal tak. "Izzy, já vím, že víš kde jsem byl."  Pronesl celkem suše a založil si ruce na hrudi.

Mladá Lovkyně si zastrčila neposedný pramen svých dlouhých tmavých vlasů za ucho a nevinně se usmála. "Přistižena. Tak jaké bylo? Nikdy jsem u psychologa nebyla, takže promiň, že se.." "Hej, tišeji. Nemusí tu všichni vědět, že jsem byl u psychologa." Šeptl Alec a utišil tak svou sestru. Chtěl ještě ze toho psychologa dodat "a u čaroděje", ale tohle si nechá radši pro sebe. 

"Alecu, pomůže ti to. Když nechceš mluvit se mnou ani s Jacem, tak s někým musíš." Isabelle zvedla ruku a pohladila svého bratra po paži. Alec vzdychl a zakroutil hlavou, ale pak se musel usmát. Je to sice někdy fakt otravné, ale je rád, že si o něj takhle dělá Izzy starost.

"Co bych bez tebe dělal?" Zasmál se. "To co teď, jen by ti to u toho tolik neslušelo." Izzy se zachichotala a dlaní, jako kdyby to byl nějaký senzor přejela vzdušnou čarou před Alecovým oblečením, které se skládalo  většinou z černé barvy. 

"A jaký je ten..psycholog?" Izzy poslední slovo zašeptala, kdyby je náhodou někdo poslouchal. Alec pokrčil rameny. "Docela..milý a chytrý a...milý..jo." Aniž by to chtěl opět mu při pomyšlení na jeho "psychologa" vešla do tváří růž. "Hmmm.." Usmála se Izzy podezřele. "Co Hmmm?" Alec svraštil obočí. Někdy se ve své sestře fakt nevyznal. "Jen Hmmm." Brunetka se znova usmála a Alec to spolu se zakroucení hlavy nechal radši být. 

"A půjdeš tam ještě?" Zajímalo ji. "Ehmm, ještě uvidím." Řekl Alec i přesto, že už Magnusovi slíbil, že přijde. Teď mu to najednou nepřišlo jako dobrý nápad k němu zase jít. Ale kdo ví, třeba do zítřka ještě změní názor.

"Neviděla si Jace? Chci se mu omluvit za dnešek, nechoval jsem se k němu moc dobře." Zajímal se rychle Alec než se Izzy zase začne ptát a nervozně se poškrábal na zátylku. "Je u sebe." Kývla Izzy směrem k chodbám, kde se nacházela ubytovna. "A vyhýbej se matce. S někým se dnes nepohodla a má špatnou náladu a tím myslím- horší než normálně špatnou." Izzy protočila oči, bratra obešla a vydala se někam pryč za svými účely. 

Wow, moc děkuju všem za přečtení, votes i vaše komentáře u předešlých kapitol! <3 

BTW: ten gif, co jsem dala nahoru do médií si mě prostě získal <3 <3 

PS: otázka na vás- v seriálu máte raději Aleca nebo spíš Magnuse? :) Jen mě to zajímá :)