The Heart Wants What It Wants (Malec-Cz FF)

4. Konzultant a Lovec

  "Magnus" Hles Alec a konečně se mu podařilo pootevřená ústa vrátit k normálu.  

"Alexander Lightwood." Podsvěťan se široce usmál a jednou rukou se opřel o futra dveří. "Co tě sem přivádí?"

Aleca podivilo, že čarodějovi oči jsou dnes jiné. Už nejsou kočičí, ale spíš jen obyčejné. Tedy pokud se za obyčejné můžou pokládat velké a tmavě hnědé oči, ve kterých se dá lehce ztratit během pár vteřin. 

"Asi mám špatnou adresu. Hledám někoho a...asi jsem na špatné adrese a..." "Koho že hledáš?" Magnus nervozní žvatlání Lovce přerušil otázkou. Alec si odkašlal a pak pokračoval. "Ehmm, tohle je trapné. Hledám jednoho....odborníka, dá se říct." Lovci se značně začervenali tváře. Z nějakého důvodu mu bylo víc trapně o tom mluvit právě s ním než s kýmkoli jiným.

"Tak to tuším, že jsi tu správně, krasavče." Čaroděj se spokojeně zavrtěl a na Lovce mrkl. "Jakože ty jsi ten..." Alec aniž by chtěl tak se uchechtl a ukazováčkem namířil na Magnuse a ten kývl na souhlas. "Ne, to není možné." Lovec zakýval hlavou.

"A co tě dovádí k tomuto úsudku?" Nejvyšší Brooklynský čaroděj si složil ruce na hrudi a vyčkával na odpověď. "Rodiče by mě rozhodně neposlali za čarodějem." Odvětil Lovec jasně.

"Oh, správně. Jedině, že by ani neměli tušení, že tě posílají za čarodějem." 

Alec nadzvedl obočí, aby dal najevo, že nechápe jak to myslí a čaroděj pokračoval. "Dokážu si zařídit, abych byl žádaný konzultant, ale taky si dokážu zařídit, aby moji klienti zapomněli od koho tak spokojeně odchází." Magnus se pyšně usmál a zdálo se, že očekával potlesk, ale Lovec ho chvíli zmateně pozoroval a pak jemně zatřásl hlavou. 

"Na tom nezáleží. Měl bych jít." Rozhodl Alec a už se chtěl otočit k odchodu, ale Magnus ho zastavil dotykem dlaně, kterou přiložil na na Lovcovu paži. Když si ale všiml Alecova nervozního zavrtění, ruku z jeho těla sundal. "Proč to vzdát? Došel si až sem a to je znamení, že si vážně potřebuješ s někým promluvit. A proč tedy ne se mnou?" 

"Protože jsi to..ty." Vysvětlil ne moc jasně tmavovlasý Lovec a obličej se mu na vteřinku zkřivil.

"Já jako čaroděj nebo já.." Magnus se odmlčel a chvíli váhal jestli to má říct nebo ne, ale rád riskuje, tak to dopověděl. "..jako muž?"  

Alec opět nedobrovolně spustil červený alarm v obličeji a zhluboka se nadechl. "Jako čaroděj, samozřejmě." Ruce si vložil do kapes od bundy a přešlápl z nohy na nohu. 

"Alexandře, přišel si sem z důvodu, aby sis mohl s někým promluvit. Já už v tom mám docela velkou praxi za ta léta, to mi věř, tak se nadechni-vydechni a pojď dál." Čaroděj rozmáchl rukami a namířil je do svého bytu na náznak, že může vejít. 

Alec se musel chvíli rozmýšlet. Nenapadlo ho, že by mohl Magnuse ještě vidět a teď s ním má rovnou vést dlouhý rozhovor. Co může ztratit, když do čarodějova bytu vejde? Hrdost? Ne. Tu už ztratil ve chvíli, kdy matce odkýval, že vůbec k nějakému psychologovi půjde. 

"Dobře." Bez dalšího rozmýšlení kývl a na čaroděje se usmál. Magnus byl potěšen, protože to bylo přesně po druhé, co se na něj Lovec usmál. Je si jist, že právě jeho úsměvy si bude pamatovat všechny.

***

Alec se usadil na velké kožené pohovce a čaroděj seděl na proti němu přes stůl na křesle. "Takže, Alexandře..čím začneme?" Magnus si složil ruce v klíně a očekávaně si Lovce prohlížel. "Nevím. Nikdy jsem u psychologa nebyl." Nephilim pokrčil rameny a raději dělal, že si prohlíží byt, který byl mimochodem luxusně vybaven a také byl plný barev.

"Ne ne, nerad se nazývám psychologem. Jsem spíš...společenský konzultant." Čaroděj ho opravil milým hlasem a Alec kývl, že chápe. Vrátil pohled k čaroději a všiml si, že jeho pečlivě načesané vlasy dnes zdobí zelený pruh melíru, který ladí s jeho zelenou hedvábnou košilí. Oční víčka se mu jak jinak než zářivě třpytila. 

"Můžu ti něco nabídnout?" Magnus se usmál a pak ještě dodal. "K pití, samozřejmě. Myslím, že tak rychle na to nepůjdeme." Tiše se zasmál a jeho pohled spočinul na Alecově tváři, kterou teď opět převzal nechápavý výraz.  Magnus si nebyl zcela jistý, jestli Lovec narážku pochopil, ale raději usoudil, že se nebude snažit na něj nijak tlačit a nechá to probíhat, tak jak to chce Lovec sám.

"Tak nic. Takže začneme...tvou rodinou? Co mi o ní řekneš?" Magnus se opřel o opěradlo křesla a ihned, když vyslovit otázku zalitoval. Zřejmě nebylo nejlepší vybrat jako první otázku rodinu. Sám o tom věděl své, o rodině se někdy moc lehce nemluví. 

Alec se na pohovce zavrtěl, ale pak pomalu spustil. "Já nevím..Matka, otec a mladší bratr žijí v Idrisu a já se sestrou tady v Institutu. Nevím, co víc říct o své rodině."

Magnus kýval pomalu hlavou. Tohle bude ještě větší výzva než si myslel. Ale to nevadí. Tenhle pohledný mladý muž by stál i za vzdání se veškeré magie. 

Čaroděj si všiml, že Alec zapomněl v rodině zmínit jeho adoptivní bratra Jace, ale rozhodl se, že o něm nebude nic říkat, dokud o tom nezačne on sám.

"Nechci na tebe nějak tlačit, Alecu. Někam se ale dostat musíme. Řekni mi, co tě nutí být dobrý Lovec stínů, co tě nutí..být ten nejlepší Lovec stínů?." 

Alec vypadal, že se na chvíli zamyslel. Není hloupý a tak věděl, že čaroděj na něco konkrétního naráží a jen čeká jestli to vysloví nebo ne. "Moje svědomí." Odpověděl prostě a věděl, že tuhle odpověď Magnus nečekal. 

Magnus poznal, že to nebyla upřímná odpověď. Trošku Lightwoodovic rodinu znal, tedy konkrétně znal Maryse. 

"Dobře. Alecu, co máš na srdci? Vidím to na tobě, něco tě zaujalo." Čaroděj se usmál, protože zjistil, že si Lovec skoro celou dobu zaujatě prohlíží jeho oči. 

"Tvé oči. Dneska nezáří." Odpověděl Alec a stále pohledem zůstával v tech dnes hnědých očí. "Oh, ano. Zakryl jsem si je."Přiznal Magnus s úsměvem. Potěšilo ho, že se o něj Lovec zajímá. Stále nevěděl, zda se Lovec orientuje spíše na ženy nebo na muže. Tedy, nevěděl to jistě. Tušení samozřejmě měl. Popravdě řečeno, od včerejšího večera, kdy Aleca viděl poprvé se mu zamlouval. Hned poznal, že Lovec nebude snadný případ, ale věděl, že to bude stát za to. Ty tmavé vlasy, světlé oříškové  oči a ta vysoká,svalnatá postava by stálo vážně za všechno.

Ale vzhled nebylo to jediné co se Magnusovi na Lovci líbilo. Bylo toho mnohem, mnohem víc.

"Proč? Stydíš se za ně?" Zajímalo Aleca. 

Magnus se tiše zasmál. "Opravdu mi lichotí, že se zajímáš, Alexandře. No, nejsme tu přeci kvůli mě. Raději mi pověz, proč si tvoji rodiče myslí, že jsi vhodný případ pro psychologa." 

Alec si všiml, že Magnus od sebe raději odvedl pozornost, ale z nějakého důvodu tušil, že to vždy tak nebude.

Pozn.:K těm očím-,v knížce je má Magnus jiné, ale připomínám, že to beru podle seriálu a tam je má hnědé :) 

Snad se část líbila :)