The Heart Wants What It Wants (Malec-Cz FF)

8. Souhvězdí

"Alecu, tady jsi. Vytratil ses nám, bála jsem se o tebe. Jsi v pořádku?" Spustila starostlivě Izzy hned jak spatřila Aleca, když vešel do Institutu. Poznala, že se s ním něco děje, protože se tvářil víc zamračeně než normálně a zdál se i zdrcený.

"Jsem v pohodě." Odvětil suše a ani se nezastavil a vyrazil směrem ke křídlu s ubytovnou. Izzy neváhala a na vysokých podpatcích cupitala za ním.

"Alecu, co se stalo?" Volala za ním, ale bratr jí neposlouchal a ještě přidal do kroku. Zastavit se jí ho podařilo až před dveřmi jeho pokoje, když si všimla jeho zranění na kloubech, kterou způsobila nedávná rána do zdi. Chytila ho za zápěstí a otočila si ho k sobě. "Co to máš na ruce?"

"To mám ještě z mise." Odbyl ji a vešel do svého pokoje kam ho Izzy následovala.

Nechtěla do toho dál rýpat, protože věděla, že z Aleca stejně víc nedostane a tak změnila téma.

"Mám pro tebe překvapení." Zazubila se na něj. "Sakra" Zaklel Alec a Izzy mu věnovala nechápavý pohled."Ztratil jsem bundu." Vysvětlil Alec.

"No to je sice škoda, ale já mám pro tebe překvapení." Zopakovala znova a posadila se na jeho velkou postel. "Hmm, nevím jestli to chci slyšet." Pronesl Alec a začal si ze sebe svlékat černé tričko, které odhodil na křeslo v rohu místnosti a pak přešel k velké skříni, kde si vyndal čisté tričko. 

"Na tvoje narozeniny jsem byla trošku zaneprázdněná a tak ti to chci vynahradit." Vysvětlila s úsměvem. Alec jí jen věnoval pohled a nadzvedl obočí. Pak si přes hlavu natáhl tmavé triko. "Připravila jsem pro tebe narozeninový večírek." Nadšeně zatleskala, ale z Alecovy strany jí čekal jen otrávený výraz. "Nepotřebuju žádnou oslavu a navíc už jsem byl v klubu s Jacem." 

"Já vím, ale s Jacem je to nudný. Já ti připravila oslavu, každý má rád svoje narozeninové oslavy, Alecu, tak se netvař tak moc nadšeně a zítra večer tě čekám v Pandemonium." Izzy se zvedla z postele a přešla k němu. Vyzdvihla se na špičky a lehce ho políbila na tvář. "Dobrou noc." Usmála se a ladným krokem odkráčela z pokoje. Alec se už nijak nestihl bránit, takže mu nezbylo nic jiného než na svou oslavu dorazit. 

***

Druhý den k večeru Izzy zmizela ještě dodělat nějaké detaily na oslavě pro Aleca a tak zbylo na Jaceovi aby Aleca do Pandemonia dopravil. Do klubu to nemají daleko a tak se rozhodli jít pěšky. Za poloviny cesty Alec ani jednou nepromluvil a to už to Jace nevydržel a zeptat se musel. 

"Alecu, děje se něco? Od včerejška jsi nějak podrážděnej." 

"Ne, nic se neděje. Jen je toho teď na mě moc." Odpověděl upřímně, ale Jaceovi to jako odpověď nestačilo. "Čeho moc?" 

"Matka mi něco nasadila do hlavy a já o tom teď musím přemýšlet pořád." Odpověď byla pravdivá, ale nebylo to to jediné co ho trápilo. Jenže o Magnusovi se před Jacem zmiňovat nechtěl. Ne teď. 

Když dorazili do klubu všude bylo plno civilů jako vždy, ale žádný z nich dva procházející Lovce neviděl, protože byli skrytí pod runou neviditelnosti. Přes tančící dav upocených a možno i zfetovaných civilů se prodrali až do salonku na druhé straně klubu, kde se měla odehrávat právě Alecova oslava. 

"Tak co na to říkáš, oslavenče?" Jakmile prošli do salonku za závěsem, Izzy se na Aleca rozzářila jako sluníčko a rozpřáhla ruce, aby Aleca pobídla se rozhlédnout. Alec tak udělal a mohl vidět několik stolů plných různých zákusků a také nápojů. Místnost byla osvětlena na světle modrou barvu a zrovna hrála nějaká rocková písnička, kterou Alec neznal. Mimo Izzy a Jace tam bylo plno dalších lidí, což Aleca udivovalo.