The Heart Wants What It Wants (Malec-Cz FF)

12.Sluší ti to

Alec vyběhl ze stanice metra a objevil se na jedné z ulic Manhattanu. O několik ulic dál se vyjimala vysoká budova známá jako Empire State Building. Lovec se na pár chvil vydýchal a poté se opět rozběhl směrem k oné budově, kde doufal, že se nachází ten, po kterém teď tak moc touží.

Civilům na rušné ulici se musel vyhýbat sám, protože jim nebylo umožněno ho vidět. Běžel tak rychle jak jen mohl, protože se na něj tak moc těšil, ale také se bál, že až tam přijde, už tam nebude.

Když doběhl před nejnavštěvovanější budovu v New Yorku, vzhlédl vzhůru jakoby ho ze zdola mohl spatřit. Měl výhodu, že je skryt runou neviditelnosti, takže se mohl mezi lidmi procpat a být nahoře co nejdříve. Když stál ve výtahu, který směřoval na vrh budovy, cítil se nervózně, ale zároveň byl plný adrenalinu.

Když to neudělá teď, tak nikdy.

Dveře od výtahu se otevřeli a Aleca pohltil strach z výšek, který nikdy nemíval. Vylezl z výtahu a rozhlédl se kolem. Byl na místě. 102. patro. Všude bylo plno civilů, ale čaroděj nikde. Lovce popadla panika. Jestli tu vážně není, tak už ho nikdy nenajdu. Pomyslel si.

Vyhnul se pár nic netušícím lidem a odešel na druhou stranu vyhlídky. V tu chvíli ho pohltil pocit úlevy.

Vážně tady je. Pomyslel si a vybavil se mu kousek jednoho z mnoha rozhovorů s ním.

"To já když mám špatný den, vyjdu si na vrch Empire State Building a pozoruju New York. Mám ho jako na hrsti a zdá se, že vidím na každého obyvatele a to se mi líbí." Pronesl Magnus zasněně a Alec si pomyslel, že by to chtěl taky zkusit. 

"A co děláš ty, když máš špatný den?" Dodal.

"Většinou si vezmu luk a šípy a střílím do terče." Řekl Alec, jakoby to mělo být nad slunce jasné.

Alec stál jako přimrazený k zemi a sledoval ho jak stojí zády k němu u krajního plotu, který vy údajně měl zabraňovat sebevraždám a vyhlíží na město. Přesně jak to má rád.

Lovec nevěděl, zda o jeho přítomnosti Magnus ví, ale tušil, že ne. Byl tolik zaměstnaný výhledem na město, že se o jiné návštěvníky 102. patra budovy nezajímal.

Alec se nadechl a řekl."Chci se tě na něco zeptat."

Magnus ihned poznal hlas toho, na kterého musí bez přestání myslet už od samého rána. Trhnutím se otočil a pohled mu spočinul na udýchaném Lovci v zlatavém saku. 

"Alexandře?" Čaroděj nechal ústa v údivu. "Jak si mě našel?"

"Víš, většinou, když mluvíš, tak tě poslouchám." Odvětil Alec. Obvykle by se v této situaci Magnus usměje, ale v tom momentě nebyl na úsměv připraven. "Nemáš si právě teď vyměňovat runy s jistou....ehm slečnou?" Rýpl si a nadzvedl obočí.