The Heart Wants What It Wants (Malec-Cz FF)

13. Dobrou noc, Alexandře

  "Jeden nápad bych měl. Utečme spolu někam pryč" Odpověděl Alec a Magnus se nezmohl ani na slovo.   

"Cože si to řekl?" Musel se Magnus zeptat, i když ho moc dobře slyšel. Jen se potřeboval ujistit, že si je Alec vážně vědom toho, co právě řekl. "Slyšel si mě." Odvětil Alec. 

"Páni, ani nevíš jak moc mě láká představa být na útěku s nejkrásnějším Lovcem stínů jakého jsem kdy poznal, ale musím nesouhlasit." 

Alec po Magnusovi vrhl celkem překvapený pohled. "Proč?"  "Protože tě znám a vím, že to doopravdy nechceš udělat." 

"Myslím, že chci. Po tomhle všem...." Alec rozmáchl rukami  "....matka bude šílet a ani bych se nedivil, kdyby mně zavrhla, ostatní Lovci stínů mnou budou jen opovrhovat a u Spolku už si ani neškrtnu a.." "Takže toho lituješ? Toho, že ses rozhodl pro mně? Pro podsvěťana." Magnus mu skočil do řeči a jeho otázka Aleca zarazila. "Ne. Nelituju toho, že jsem si vybral tebe před životem ve lži." Pronesl pevným hlasem a vpil se do Magnusových očí, aby jeho slovům dodal důraz a aby mu uvěřil. 

Magnus chápavě kývl a pousmál se. "Moc všechno řešíš. Maryse je rázná a poněkud staromodní žena, ale jsi její dítě, miluje tě a nikdy by tě nezavrhla. Na názory ostatních Lovců bys neměl brát ohledy a Spolek....o tom bych ani nemluvil." 

Alec vypadal zamyšleně. Chvíli nepromluvil a opět vyhlížel na město, které pomalu upadalo do večerního šera. 

"Já mám strach, Magnusi." 

Magnus udělal krok k němu a chvíli váhal než mu přiložil ruku na rameno, kde ho následně pohladil. "Nemusíš. Jsi Lightwood. Těm projde všechno, ne?" Zasmál se Magnus na ulehčení atmosféry, ale moc to Alecovi nepomohlo. Nakrčil obočí a pohled obrátil na Magnuse. "A navíc..Jsem tu s tebou. Vždycky budu, vždyť to víš." Dodal Magnus a znova ho konejšivě pohladil po rameni. Alecovi vyskočili koutky úst do úsměvu a kývl hlavou. Stále si ještě zvykal na jeho dotyky.

"Co kdybychom šli teď ke mě domů a dali si takovou tvojí nevydařenou svatební večeři?" Navrhl Magnus po další chvilce ticha, kdy oba jen vyhlíželi po městě a utápěli se ve vlastních myšlenkách. "Prosím, nic svatebního. " Alec pevně sevřel oči a po jejich otevření dodal. "Stačí mi třeba hranolky." 

Magnus se tiše zasmál a kývl. "Cokoliv pro mého ženicha na útěku." Alec pokroutil hlavou, ale usmál se. Tak dnes večer asi ještě uslyší plno dalších narážek na jeho ne moc nevydařenou svatbu.

"Ale tvůj byt..." Vzpomněl si Alec. "..byl prázdný, když jsem tam přišel. Nikde nic nebylo a všude byla špína a vlhko a...prostě místo, kam bys ty nikdy nevkročil." 

"To je pravda, ale byla to jen iluze. Skryl jsem to, protože jsem chtěl aby sis myslel, že jsem vážně pryč." Přiznal Magnus a trošičku provinile sklopil pohled. "Tak to se ti povedlo." Uznal Alec a vzpomněl si, jak hrozně mu bylo, když vešel do bytu a nezbylo tam nic. Ani malý kousek, který by mu Magnuse připomínal. Sevřel se mu žaludek.

"Netušil jsem, že mě tady najdeš." Řekl Magnus a zvedl pohled zpátky na Aleca. "Ne, ty jsi to věděl." Opravil ho.

Magnus nadzvedl obočí a chvíli udržel vážný výraz, ale pak se zasmál. "Máš pravdu. Tak nějak jsem to věděl." Řekl, ale vůbec to nebyla pravda. Absolutně si nebyl jistý, jestli vůbec ještě Aleca někdy uvidí. 

***

Hodiny se schylovali k půlnoci a ti dva seděli na pohovce v tom úžasném bytě, který Alec tak moc zbožňoval. Nebo spíš víc zbožňoval toho, kdo se v bytě nacházel. Toť otázka.

Jen tak tam seděli a povídali si snad jako ještě nikdy. Alec díky přítomnosti Magnuse skoro zapomněl, že utekl od oltáře a že teď jeho matka lítá po celém Brooklynu a shání ho. Proč si tím kazit noc? Matkou se může zabývat zítra. 

Byť Alec není věrný přítel alkoholu, v ruce držel druhou sklenku whisky s ledem a pomalu z ní upíjel. Oba si užívali přítomnost toho druhého a přišlo jim, že čas ubíhá jako voda v řece. I když to byl právě Magnus, kdo by nejraději strávil celou noc povídáním si s Alecem a sledováním jeho vzácného úsměvu, rozhodl právě on, že je čas jít spát. 

"Nechci jít ještě spát." Protestoval Alec skoro jak malé dítě. To donutilo Magnuse se zasmát. "Alexandře, tím že nepůjdeš spát zítřejší setkání s matkou neoddálíš." Podotkl a Alec vzdychl. "Máš pravdu. Ty máš vždycky pravdu." Usmál se. 

"Jo, to u nás chytrých tak bývá, víš." Magnus na něj mrkl svým pečlivě nalíčeným okem a zvedl se z pohovky. Sebral Alecovy z ruky drink a čekal až se zvedne i on. "Pojď, zavedu tě do ložnice..." Řekl a vydal se k pohybu, ale pak se zarazil a otočil se na něj. "Neboj se, v ložnici budeš sám." Dodal, aby se nevyskytly nějaké zmatky. Alec jen kývl, nezdá se, že by si uvědomil, že tu byla možnost, že by tam chtěl být Magnus s ním. 

Dorazili do prostorné ložnice s velkou postelí plnou polštářů uprostřed pokoje. "Páni, to je ale velká postel." Řekl Alec až skoro hvízdl údivem. Magnus se na něj musel zadívat a ujistit se, jestli něco nenaznačuje. Ne..tohle je přeci Alexander. Ten nikdy nic nenaznačuje.

"Chceš půjčit něco na spaní?" Zeptal se Magnus a pouhým mávnutím ruky odestlal přehoz z postele. "Uhh, nemyslím si, že by mi něco tvého bylo." Řekl Alec a dodal. "Ale to je dobrý, vyspím se takhle." Poukázal na své oblečení, které měl ještě ze svatby. Černé kalhoty a bílá košile. Sako i motýlka si sundal už hodně dávno. 

"No, můžeš si ze sebe odložit víc, jestli chceš. Budeš tu sám." Navrhl Magnus a vážně se snažil, aby to nevyznělo jinak něž mělo. Alec si unaveně promnul oči, ale věnoval mu úsměv. "Ne, to je dobrý. Vážně." 

"Jak myslíš." Usmál se Magnus a sledoval Aleca jak pomalým krokem směřuje k posteli, kde se následně posadil. "Chceš pohádku na dobrou noc?" Zeptal se se stálým úsměvem na rtech a sledoval jeho nadcházející výraz. 

Alec se tiše zasmál. "Možná nevypadám, ale na pohádky už jsem celkem starej." 

"Dobře. Tak já se jdu uvelebit na pohovku. Dobrou noc." Magnus mu věnoval poslední nenápadný úsměv a otočil se k odchodu. "Počkej." Zarazil ho Alec.

Magnus se překvapeně otočil. "Tak mě tak napadá..ehmm..proč trpět na pohovce, když je tahle postel dost velká pro dva." Na Alecovi bylo vidět, že neví jak přesně to říct a ihned se začervenal. Magnus se usmál. "Alexandře...nechci na tebe spěchat. To je v pořádku." Usmál se.

"Neřekl jsem, že musíme hned něco dělat." Řekl Alec celkem rázně a tím Magnuse zaujal ještě víc. "Jen budeme spát. Vedle sebe." Dodal a Magnus se vrhl do chvilkového uvažování.

Jenže když ho tak viděl..unaveného, rozcuchaného ve své posteli, snad krásnějšího než kdy jindy...zapomněl nad čím vlastně uvažoval.

"Tak dobře, ale...nic na mě nezkoušej, ohlídám si tě." Podotkl se smíchem Magnus a přešel k druhé straně postele. Alec se nad tím jen pousmál, protože věděl, že si Magnus dělá legraci.

Oba se položili na postel a lehli na záda. Mezi nimi byla celkem prostorná mezera, kam by se snad vešel ještě jeden člověk. Nad tím samozřejmě ani jeden z nich neuvažoval.

Magnus jednoduše tleskl a pokoj se ponořil do noční tmy. Leželi vedle sebe a mlčeli. Magnus už měl tušení, že Alec spí, ale vyvedlo ho z omylu, když ucítil dotek na své ruce, kterou měl položenou vedle sebe na posteli. Alec mu vložil dlaň do té jeho. Magnuse to překvapilo, ale stisk mu opětoval. 

"Jsem rád, že jsem se rozhodl pro tebe." Šeptl Alec a Magnus nemohl jinak než se do tmy usmát. 

"Dobrou noc, Alexandře." 

"Dobrou noc."

***

Taková poklidnější kapča😊😊

Díky Vám!❤❤