The Heart Wants What It Wants (Malec-Cz FF)

3. Adresa

"Alecu, ráda tě vidím." Paní Lightwoodová svého syna sevřela v náručí a on objetí opětoval, ale jakmile se odtáhli svraštil obočí v souladu s nechápavým výrazem. "Co tady děláš?"

"Můj syn má narozeniny, tak ho můžu snad ještě navštívit." Pokrčila rameny a položila dlaň na Alecovu paži. "Všechno nejlepší, dárek od nás máš v pokoji." Kývla někam dozadu. Stáli uprostřed Institutu, ale dá se říct, že měli soukromí. Jace se se svou adoptivní matkou jen přivítal a odešel do svého pokoje. Izzy byla neznámo kde.
"Otec tě pozdravuje. Nemohl přijet." Dodala matka a na chvíli sklopila pohled.

"Mami, vážně. Co tady děláš?" Alec měl svou matku už dávno prokouknutou. "Pojď, jdeme k tobě do pokoje, ano?" Rozkázala s vážným výrazem a vydala se směrem k pokojům. Alec si povzdechl a pak ji následoval do svého pokoje.
***

"Podívej se." Paní Lightwoodová pobídla svého syna, aby si otevřel malou krabičku, která ležela na jeho posteli. Alec malou hranatou krabičku zvedl do výše očí a krabičku podezřívavě prozkoumal. Napadlo ho, že do takových krabiček se dávají prsteny. Vyklopil víčko od krabičky a ani ho nepřekvapilo, že tam prstýnek vážně byl. Co ho ale překvapilo bylo, že na prstenu, který byl celkem úzký na to aby pasoval na mužský prst se tyčil malý, ale zářivý diamant.
Alec nakrčil obočí a pak se otočil na matku, která postávala kousek od něj a natěšená na jeho reakci se usmívala.

"Ehmm, nejsem odborník, ale myslím, že mi tenhle prsten sedět nebude." Alec zakroutil hlavou a vyčkával na její reakci.

"Ach, Alecu. To není pro tebe, samozřejmě. Je pro tvou  nevěstu." Usmála se a Alec na ni zůstal civět jako na nějakého upíra, který ho právě pozval na procházku po pláži při východu slunce.
"A ona nějaká je?" Nadzvedl obočí do snad té nejvyšší míry a krabičku opět zavřel. "Ne...Až si nějakou najdeš a myslím, že jednu takovou pro tebe znám." Usmála se a myslela si jak velkou radost z toho její syn bude mít.

"Tuším, že prsten je dělaný přesně na její prsteníček." Zamumlal si Lovec spíš pro sebe a krabičku odložil na noční stolek.

Paní Lightwoodová si povzdechla a přešla blíž ke svému synovi. "Alecu, podle mě máš už vhodný věk na ženění." Podotkla a pohled věnovala jeho očím.

"Mami, já nemám ani žádný vztah! A i kdyby...jediné na co se teď musím zaměřovat je to, jak být dobrý Lovec."

"Já vím a jsem na tebe pyšná, že chceš něčeho dosáhnout, ale musíš myslet i na naší rodinu a reputaci. Jsi naše nejstarší dítě, už by si dávno měl mít po svatbě." Matka svému synovi přiložila dlaň na rameno, ale on se otočil zády k ní a už po několikáté toho dne si povzdechl.

"Je to všechno, co jsi potřebovala?" Otázal se po chvíli aby ji naznačil, že by už měla jít.

"Vlastně ne." Přiznala a to Aleca donutilo se na ní zase otočit. Nadzvedl obočí aby mohla pokračovat. Nejdříve si na bocích  uhladila své těsné černé šaty a pak spustila.

"Otec říkal, že když tady naposledy byl, tak ses mu zdál.... jiný.. Izzy se mi svěřila, že neděláš nic jiného, než že jen trávíš čas na lukostřelbě. Dokonce i několik Lovců tady z Institutu mi ohlásilo, že necheš spolupracovat a prakticky spolupracuješ jen s Jacem. Já to jako velký problém nevidím, ale znáš otce a Isabellu. Myslí si, že se s tebou něco děje." Alecova matka to celé pronesla tak nuceně jakoby si myslela, že tím jen ztrácí čas.

"A ty si to nemyslíš?" Zeptal se Alec po chvilce ticha a chtěl slyšet upřímnou odpověď.

"Ne. Chceš jen být ten nejlepší Lovec a toho si já cením." Usmála se na něj a Alec jen nepatrně kývl. Jinou odpověď ani nečekal.