The Walking Dead | The Beginning

Kapitola 1. Začátek

Jmenuji se Elli Wattsonová. Neměla jsem zrovna jednoduchý život... to nikdo. Pokud bych měla někomu někdy vyprávět svůj příběh, měla bych asi začít zde...

Když jsem s bratrem Mikem projížděla centrem Atlanty, koukala jsem na ty vysoké domy a myslela na to, že už to musí být jen lepší. Před pěti lety rodiče umřeli při bouračce a od té doby jsme byli u náhradních rodičů, bohužel každý u někoho jiného. Dnes je mi devět a bráchovy Mikovy dvacet. Mike je už dospělý, a tak u něj můžu být. To je dobře, neměla jsem mé náhradní rodiče ráda.

,,A jsme tu." Zastavili jsme před moderní budovou. ,,Tady pracuju." oznámil mi Mike. ,,Ještě si tu musím něco dodělat a taky jsem ti to tu chtěl ukázat." Vešli jsme dovnitř do obrovské kulaté haly s vysokým stropem a skleněnou střechou. Všichni měli bílé pláště, ale neměli kolem krku takové to, čím vám doktor poslechne srdce. ,,Ty jsi vědec?" vykřikla jsem. ,,No budu, teď jsem zatím jen člen výzkumného týmu, učím se jak to tu chodí." odpověděl mi Mike trochu smutně. Vyšli jsme po schodech nahoru a mě nejvíc zaujal obrovský moderní lustr a taky pohled dolů na místo kde jsem předtím stála. Vešli jsme do menší laboratoře. ,,Tak tady je ta princezna, o které mi tu pořád Mike povídá." řekl neznámý muž. ,,Tohle je Tommy, pracujeme v jednom týmu a bydlí v bytě naproti." Tommy mi přišel sympatický. Měl podobnou hnědou barvu vlasů jako brácha, jen trochu víc kudrnatější a delší. Pak tam přišla ještě blondýnka Laura, tu mi Mike ukazoval na fotce, je do ní zamilovaný.

Laura mě odvedla do bufetu, dostala jsem od ní džus a chvilku jsme si povídali, nic zajímavého. Pak odešla se slovy: ,,Nikam nechoď." a vy si jako myslíte, že jsem poslechla? Ne. Šla jsem zase kolem velkého lustru a zahla do chodby, odkud se ozýval křik. Otevřela jsem dveře a za nimi byly klece s opicema a pár akvárek s bílýma myškama. Začala jsem ty myši vytahovat a hrát si s nimi. Najednou se ozval výbuch. Byla jsem vyděšená a uvědomila jsem si, že nevím kde je Mike. Zmocnil se mě strach. Se slzama v očích jsem se potulovala chodbama, najednou mě popad hasič a odnášel mě pryč. Ocitli jsme se zpátky u lustru. Už když jsme vycházeli z hlavních dveří viděla jsem bratra jak se nevózně opírá o své auto. Ve chvíli, kdy mě uviděl se mu na tváři objevil nepopsatelný pocit úlevy. Běžela jsem ho obejmout. Pak nás prohlédli záchranáři a Mike mluvil s jedním pánem, oba se tvářili vážně a ustaraně. Po rozhovoru jsme nasedli i s Tommym a dalšími lidmi do sanitky a odjeli do nemocnice.

,,Všechny testy jsou negativní, patnáct minut počkejte u recepce, tak aby na vás sestra viděla a pak můžete odejít." řekl doktor. ,,Ty víš co to tam bouchlo?" zeptal se Tommy Mika. ,,Kouř šel z laborky pro výzkum nemocí, proto nás poslali hned na testy." odpověděl. Sedli jsme si na lavičku a já si ještě utírala slzy po breku u odběru krve. ,,To nedává smysl." přemýšlel nahlas Mike. ,,Nic v té laborce nemohlo jen tak bouchnout. Bakterie se sami nevznití." Ještě celou cestu byli Mike s Tommym ticho a přemýšleli nad tou záhadou, nicméně já měla před sebou první den v nové škole. Byla jsem vlastně v novém bytě poprvé, a tak je jasné že mě nejvíc zajímal můj pokoj. Zkrátka byl nádherný. Byl sice menší, ale působil rozzářený a veselý. Měla jsem velkou postel s nebesy a na stropě byly nalepené svítící hvězdičky.

Večeřela jsem v obýváku, a Mike byl naproti u Tommyho. Nejspíš řešili ten výbuch. Chtěla jsem na Mika počkat, ale usla jsem. Ráno jsem se probudila v posteli a bohužel jsem zaspala. Byla jsem hodně nervózní, ale byla jsem odhodlaná si najít nové úžasné kamarády.