The Walking Dead | The Beginning

Kapitola 12. Dívka z půdy

,,Kde se couráš?" křikl na mě Frank. Já ho tak nesnáším, je v mém žebříčku neoblibenýlch lidí hned za Billem. A zrovna on musí být vedoucí výpravy. Aniž bych to nějak komentovala, nasedla jsem do auta hned vedle jeho syna Marka. Je mu 18, ale jeho matka ho ještě na žádnou výpravu nepustila a já se jí ani nedivím, je to hrozný nešika a neumí pořádně zacházet se zbraní. Vyjeli jsme.
...
Měli jsme namířeno do menšího města poblíž Atlanty, prej je tam opuštěné vojenské stanoviště a Pohotovost. Po hodině cesty jsme zaparkovali před Pohotovostí a utvořili jsme dvojice. ,,Já půjdu s Markem a Elli půjde s Alexis." rozdělil nás Frank. Nachystala jsem si zbraň a šli jsme ke dveřím. Frank si vzal první patro a my jsme měli na starost přízemí. ,,Budeš mi krýt záda. Rozumíš?"  řekla ještě Alexis než jsme vešli dovnitř a já ji přikývla.
...
Hned jak jsme vešli, zahalilo nás šero a pach hniloby. V hale bylo pár mrtváků, ale ti nám nedělali žádné problémy. Frank s Markem postupovali nahoru po schodech a já a Alexis jsme šly prozkoumat první ordinace. Alexis byla přede mnou a otevřela první dveře. Byla za nimi ordinace zubaře a když jsme ji prohlídli, nic užitečného jsme nenašly. V další místnosti jsme našly pár obvazů a stříkačky. ,,Na seznamu jsou. Vem to všechno. A ještě potřebujeme antibiotika a kapačky." šeptala Alexis a koukala do seznamu, co nám napsala Kate. Kapačky jsme našly hned v další místnosti a pro antibiotika jsme se vrátili do haly. Tam byla lékárna, ale musely jsme odstřelit zámek. Za dveřmi na nás čekalo pár  mrtváků, ale v cestě za léky nás to nezastavilo. ,,Máme toho dost. Půjdeme ven a počkáme na ty dva." zavelela Alexis. Procházeli jsme kolem utrženého výtahu a mě to nedalo a podívala jsem se dolů. Byla tam tma, ale slyšela jsem tam dole hned několik desítek mrtváků a šplouchání vody. Otřásla mnou představa, kdyby jsem tam spadla. ,,Pojď!" křikla na mě šeptem Alexis a držela otevřené dveře.
...
Sedly jsme si na chodník a čekaly. Ozvala se střelba. Obě jsme se rychle zvedly a koukaly na okna prvního patra Pohotovosti, odkud střelba vycházela. Za chvíli se rozletěli dveře a stali tam Frank a Mark. ,,Ty kreténe! Proč si střílel?! Říkal jsem ti, že pokud to jde, mrtváky zabíjíme noži! Na tohohle jsi střílet nemusel a už vůbec si nemusel vystřílet skoro celý zasobník!" křičel Frank na Marka. ,,Co se stalo?" zeptala se Alexis. ,,Tenhle šulin vystřílel na jednoho mrtváka, co se objevil z poza rohu celý zásobník." křičel ještě Frank a vytrhl Markovy zbraň z ruky. ,,A ani jednou se netrefil." procedil ještě mezi zuby a zamířil k autu. Už jsme mířili za ním, ale zastavila jsem se a skřivila nos. ,,Co to tak smrdí?" ostatní se otočili a čichali studený podzimní vítr. ,,Bože to je puch!" Alexis si zakryla nos a pusu. Frank se rozhlížel kolem a pak ukázal na cestu vedoucí do Atlanty. Po té cestě se plahočilo na stovku mrtváků a možná jich bylo ještě víc. ,,Do auta! Rychle!" zavelel Frank a všichni jsme co nejrychleji nasedli.
...
,,Pokud pojedeme v autě, ti mrtváci za námi půjdou." Alexis měla pravdu, ti mrtváci si nás už všimli a šourali se přímo za naším autem. ,,Zajedeme za roh a zalezeme do nějakého domu, zkusíme to přečkat. Mrtváci jdou opačným směrem od Willow Creek, nemusíme si z nich dělat těžkou hlavu." řekl Frank a zabočil do ulice a zajel do prvního vjezdu. ,,Všichni dovnitř! A držte huby." Jeden za druhým jsme vběhli do domu a Frank s Alexis zabarikádovali dveře skříní. Mark vypadal hrozně vyděšeně. Já byla celkem v pohodě a vzpomněla jsem si na ten rámeček, po kterém jsem se měla porozhlídnout.  ,,Jdu se kouknout nahoru." zašeptala jsem a Alexis kývla. Vytáhla jsem si magnum a potichu vyšla schody. V druhém patře to bylo všude zničené, tak jako dole. Vešla jsem do ložnice a na nočním stolku byl rámeček s fotkou. Byla na ni šťastné vypadající rodina. Ale fotka mě nezajímala, vytáhla jsem ji a rámeček schovala do tašky. Mike bude mít radost.
...
Ze zdola se ozval zvuk tříštícího se skla. ,,Ty kreténe!!" uslyšela jsem Franka, nemohl nadávat nikomu jinému něž Markovy. Rychle jsem seběhla dolů, ale spodní patro bylo plné mrtváků. Dostali se sem přes rozbité okno v obýváku. Ještě jsem zahlédla ostatní, jak vybíhají zadními dveřmi v kuchyni. Mrtváci si mě všimli. Otočila jsem to zpátky nahoru a uviděla na konci chodby dveře na půdu. Vyskočila jsem pro provaz a přímo k mým nohám se sesunuly schody. Co nejrychleji jsem je vyběhla, ale uprostřed jsem spadla a mrtvák mě chytil za nohu. Pohotově jsem ho skopla na ostatní za ním a vyběhla na půdu. Zavřela jsem dveře a ocitla se v úplné tmě. Jediné světlo dopadalo na špinavou zem z malinkého střešního okna. Vzduch byl na půdě zatuchlý a plný prachu. Po čtyřech jsem přeběhla pod střešní okénko a otevřela ho. Chtěla jsem vylézt na střechu, ale zaslechla jsem sténání z tmavého konce půdy. Zůstala jsem stát jako přimražená a pozorovala temnotu. Z ní se vyplazil mrtvák malé dívky. Musela zemřít hlady, protože byla vyhublá a ani neuměla chodit po nohách. Bezmocně po mě natahovala své hubené ručičky a mě se jí zželelo. Vytáhla jsem nůž a vrátila se k ní. Se vší lítosti jsem to ukončila a vrátila se k oknu. Bylo dost malé a sotva jsem se jím protáhla na střechu, ale přeci se mi to povedlo.
...
Dům byl v obložení mrtváky a skupinu jsem zahlédla, jak prchá směrem do Willow Creek.