Kapitola 22. Borovicový les

275 27 1
                                    

,,Zastřelte ji!" křikl Bill. Rychle jsem uhla za strom a jen o chlup mě minuly kulky. Dala jsem se na útěk. Za mnou dupali asi čtyři lidi a v dáli se ozývaly Billovy rozkazy. Běžela jsem čistým lesem mezi vysokými, úzkými borovicemi. Kymácely se ve větru jako párátka a každou chvíli to vypadalo, že se snad zlomí v půl, ale ony pokaždé odolaly. Kličkovala jsem mezi stromy a vyhýbala se střelám z automatických zbraní. Vytáhla jsem svoji magnum a v běhu vystřelila, na druhý pokus jsem zasáhla muže. Běžela jsem dál, pryč od Kate a Harryho, vedla jsem Billa někde do města. Přeskakovala jsem zrovna spadlý strom, když mě zasáhla kulka. Nedalo se mluvit o přímém zásahu, jen mě škrábla na boku, ale děsně to štípalo a pálelo. Bunda se mi barvila do ruda, ale já utíkala dál.
...
Přestala jsem utíkat, za lesem jsem nechávala loužičky vlastní krve, aby mě pořád sledovali. Ta rána bolela jako čert, ale teď jsem se nemohla vrátit. U prvních budov Savannah  jsem párkrát vystřelila a pokračovala do centra. V centru jsem našla bezpečný dům a schovala se. Čekala jsem hodinu než se objevilo jejich auto, to se ale nezastavilo, pokračovalo dál po cestě pryč ze Savannah, přesně podle mého plánu. Byla jsem na sebe pyšná, jak jsem je dokázala převést. Až teď jsem si uvědomila, tě nemám luk. Musela jsem ho nechat někde v lese, když jsem střílela, nebo mi spadl v běhu.
...
Už bylo ráno druhého dne, když jsem šla zpátky borovicovým lesem. Rána mě hrozně pálela a já byla hrozně unavená. Když jsem došla do chatky, hned mě zarazilo to ticho. Čekala jsem, že uslyším plakat Harryho, nebo alespoň nějaké zvuky, které by značily, že je někdo uvnitř. Vtrhla jsem dovnitř, ale v obýváku nikdo nebyl, ani v ložnici, ani v koupelně, ani na půdě. Začínala jsem panikařit. Bill je mohl najít, mohl je odvést, mohl je zabít. Tekly mi slzy. V obýváku jsem si všimla lístků na stole, vzala jsem ho četla:
                               ~
                        Milá Elli.
Jestli toto čteš, tak už nejsem v chatce na pláži. Je mi to líto, ale já musela. Utekla jsem. Když budeme rozdělené, jedna z nás bude mít od Billa snad pokoj. Nehledej mě, nezkoušej to. Žij svůj život, najdi si skupinu, zapomeň na mě, na Harryho. Budeme v pořádku a ty taky. Děkuji ti za všechno, co si byla ochotná riskovat kvůli mě a mému dítěti. Měj na paměti mé rady.
Sbohem.
                                            Kate
                                 ~

The Walking Dead | The BeginningKde žijí příběhy. Začni objevovat