The Walking Dead | The Beginning

Kapitola 16. Útěk do nebezpečí

,,My nemůžeme utéct, jsi těhotná." kroutila jsem hlavou. ,,Ne. My musíme utéct." Kate se zvedla a odešla do kuchyně. ,,Nikdo o tom nesmí vědět. Chovej se přirozeně, truchli nad strátou bratra." zastavila se a ještě ji ukápla slza. ,,Proč utíkáme?" vstala jsem a šla za ní. ,,Protože Bill mi nedá pokoj a ty, dokud jsi tady, jsi v nebezpečí." Zašla do chodby a vytáhla ze skříně bahoh. ,,Ty se běž vyspat. Zítra večer mám hlídku na hlavní věži, lepší příležitost už nebudeme mít, já tě tam počkám, ty se před druhou ráno dostaneš s věcma ke mě a než se objeví hlídka, co nastupuje po mně, zmizíme v lese." vysvětlovala mi plán a balila jídlo do batohu a zase ho schovala do skříně. ,,Bill po nás půjde. Bude nás hledat." smiřovala jsem se s rizikem. ,,Bude, ale už vím kam půjdeme. Nehodlám tady zůstat." zdůraznila mi. Přikývla jsem a odešla nahoru.
...
Vytáhla jsem si svůj batoh a narvala do něj náboje, svou zásobu energických tyčinek, náhradní oblečení a fotku, kterou jsme si nechali udělat, hned jak jsem přijela z poslední výpravy. Při pohledu na Mikovu šťastnou tvář mě zase přepadal záchvat pláče, ale odolala jsem. Batoh jsem schovala do skříně a nabila si zbraň a nachystala si na stůl nůž. Šla jsem si ještě lehnout, ale nezamhouřila jsem oči.
...
Ráno doma byla nálada velice napjatá. Obě jsmeboplakávaly Mikea, ale musely jsme se soustředit na útěk. Kate hned ráno musela do nemocnice pracovat a já balila věci. Před obědem se zastavil Bill, naštěstí mě nepřistihl, jak balím věci. Ani jsme spolu nemluvili, jen vlezl dovnitř, jako by mu to tu patřilo, rozhlídl se po Kate a když zjistil, že tu není, zas odešel. Kate se vrátila z nemocnice kolem čtvrté odpoledne a donesla tašku s výbavou pro miminko. ,,Neukradla jsem to, pár lidí z nemocnice už ví, že jsem těhotná a chtějí mi pomoct." bránila se, když jsem na tašku koukla s podezřívavým výrazem. Stejně bychom ty věci musely pak někde najít až se to narodí, tak by mi bylo jedno, jestli by to ukradla. Vzaly jsme, ale jen pár věcí, přece jen se to má narodit až za několik měsíců a my potřebujeme místo na naše zásoby.
...
Večer.
...
Měly jsme všechno nachystané, jen aby se něco neposralo. Kate šla v osm na hlídku s Nancy a já čekala do druhé hodiny ranní. Seděla jsem v obýváku a hleděla na hodiny.
...
Usla jsem. Vzbudila jsem se trhnutím ze strachu, že jsem zaspala. Naštěstí bylo tak akorát. Patnáct minut před druhou jsem vzala všechny batohy a vyšla zadními dveřmi na zahradu za domem. Bylo mi to líto, že odcházím, ten dům jsem milovala. Plížila jsem se za domy podél plotu, potichu a pomalu. Slyšela jsem mrtváky za plotem a uvědomila jsem si, že já a těhotná Kate právě utíkáme mezi ně ven do otevřeného světa, kde není jistý ani zítřek. Kate stála u věže a předstírala, že čeká na další hlídku, aby jim předala vysílačku a zbraň. Ještě jsem počkala než zmizí Nancy a vyrazila jsem k bráně. ,,Kate!" šeptla jsem a Kate sebou polekaně trhla. Jak mě uviděla, rozhlédla se a začala otevírat bránu. Než jsem k ní došla, brána byla otevřena, ale jen natolik, aby jsme se protlačily. Kate šla první, pak jsem jí podala batohy a chtěla se protlačit. ,,Ještě tu bránu zavři!" šeptla Kate. Šla jsem tedy zpátky a povolila páku, která držela bránu otevřenou. Brána se zavřela a já čekala. Po chvilce ji Kate celým svým tělem pootevřela. Brána byla dost těžká, tak jsem na nic nečekala a protlačila se ven. Brána se zase zabouchla a my byly venku. Pocítila jsem úlevu, ale mrtvák, co se k nám rychle blížil mi všechny obavy zase vrátil. Kate ho rychle vyřídila a pokynula mi, abych šla za ní. Klusem jsme se vydaly do temnoty venkovního světa.