The Walking Dead | The Beginning

Kapitola 24. Smát se je důležité

Jsem zase na cestě. Jen jdu stále vpřed a snažím se neohlížet. Je to těžké a můžu říct, že jsem teď psychicky velmi špatná. Chodím s prázdným výrazem po silnicích, lesem, nezastavuju se a s živým člověkem jsem nemluvila už pár dnů. Teď mi dělají společnost mrtvý.
...
Byla jsem smířená, že už živé lidí nenajdu. Šla jsem tak po silnici se svým prázdným výrazem a najednou zvuk motoru. Prudce jsem se otočila a vytáhla zbraň, kde jsem stejně neměla náboje, ale tohle nebylo auto Billa, byl to veterán, starý Ford Anglia, ale bohužel v něm neseděl ani Pan Weasley, ani Rowlingová, nýbrž starý muž a žena. Zastavili přímo vedle mě. ,,Skloň tu pistoly děvče a radči si nasedni." řekl muž s kabátkem, brýlemi a v bekovce (čepice). Nevěděla jsem, co mám říct a jestli mám nasednout, ale byli to první živý lidé za týdny. Dala jsem si tedy pistoly do pouzdra a nasedla na zadní sedadla.
...
,,Jak se jmenuješ dítě?" zeptala se postarší žena s šedými krátkými vlasy a zářicíma modrýma očima, co seděla na sedadle spolujezdce. ,,Elli." ,,Těší mě. Já jsem Eva a tohle je můj muž Fred." jen jsem přikývla, po tak dlouhé době bylo těžké začít zase mluvit. ,,Kam máš namířeno?" zeptal se Fred. ,,Nevím." ,,To je fajn, my taky nevíme." usmál se na mě ve zpětném zrcátku a jeho žena se taky usmála. Opřela jsem se o okénko a pozorovala pole, co jsme míjeli. Občas se v něm objevil mrtvák, nebo srna. Usla jsem. Pořádně jsem nespala už několik nocí a to okénko bylo pohodlnější, než studená zem.
...
Ve spánku jsem si uvědomila, že usnout s cizími lidmi v autě, nebyl asi nejlepší nápad. Zdál se mi sen, že padám a než jsem dopadla na tvrdou zem, trhnutím jsem se probudila. Byla jsem pořád v autě, ale stálo na místě před benzínkou. Evu a Freda jsem viděla za okny, jak se smějí a jedí. Otevřela jsem tedy dveře a šla za nimi. Eva si mě všimla, že už jsem vzhůru a přes okno benzínky se na mě usmála. Já se taky usmála, ale ona najednou vykřikla. Celá polekaná jsem se se chtěla rozběhnou za ní a zjistit, co se děje, ale mrtvák, co se ke mě přiblížil mě strhl na zem. Sápal se po mě, ale já byla odpočatá a svěží po spánku. Shodila jsem ho ze sebe a rozdupla mu hlavu. Eva a Fred se seběhli před benzínku a střídavě koukali na mě a na mrtváka. Oba se tvářili dost polekaně. ,,Co se děje?" zeptala jsem se zmateně. Ani jeden nic neříkal. Začínalo mě to trochu děsit. Pak promluvil Fred: ,,To nic...my jen...tohle není nic pro nás. Určitě máš hlad." natáhl ke mě ruku a já ho následovala do benzínky, Eva šla hned za mnou, ale ještě se nervózně rozhlížela kolem.
...
,,Vy je nezabíjíte že?" zeptala jsem se když mi Eva přinesla misku s polívkou. ,,Myslím mrtváky." ,,My nezabíjíte ani lidi, ani mrtváky, jak jim říkáš." řekl Fred. ,,Jak se tedy bráníte?" ,,Ujedeme. A nikdy jsme se nedostali do situace, kdy bychom museli něco, nebo někoho zabíjet, díky bohu." ,,Ale ta situace přijde a vy se budete muset ubránit, nebo umřete." ,,My už tu stejně moc dlouho nepobudem." usmáli se Fred a Eva. Pomyslela jsem si, že je to beznadějné je přesvědčovat a radči jsem dojedla polévku.
...
Šla jsem trochu prohlídnout benzínku, než se vydám na hlídku. Byla tam balená voda a nějaké jídlo, jinak nic moc. Vzadu to ale vypadalo, že tady někdo ještě před pár dny žil. Byl tam alkohol a konzervy a taky dvě krabičky nábojů do magnum. Konečně jsem nějaké našla. Dál už jsem nic nenašla a šla jsem vylézt na střechu po požárním žebříku. Noc byla tichá a dálnice prázdná, jen občas se přiloudal mrtvák. ,,Držíš hlídku?" Fred se trochu s obtížemi drásal za mnou na střechu. vstala jsem a pomohla mu si sednout vedle mě. ,,Na tohle už jsem starý." usmál se. ,,A ty zase moc mladá a přesto si na tom lépe než já zkušenější." sedl si a vzdychl. ,,Nemusíš tu se mnou být, já to ohlídám." ,,Ne já stejně nemůžu spát a budeš tu mít aspoň společnost." zase se usmál, on se pořád směje. ,,Já jsem neměla společnost už hodně dlouho." svěřila jsem se. ,,Nebudu se tě ptát na tvou minulost, i když myslím, že se nemýlím, když řeknu, že byla víc než bolestivá." přikývla jsem a sklonila hlavu. Když jsem se na něj podívala, zase se na mě smál. ,,Jsem ráda, že vám nemusím vysvětlovat svou minulost, ale měl by jste vědět, že-" přerušil mě známý a tak nechtěný hlas. ,,Elli!! Kate!! Měly by jste jít sem, vrátíte se domů!!"