The Walking Dead | The Beginning

Kapitola 14. Severní vítr

Bude to pár týdnů od mé poslední výpravy ven. Byly další, ale Mike a Kate mě na žádné už nechtěli pustit a já ani nechtěla, protože by to znamenalo být s Frankem. Modřina se už zahojila a Mark už je taky v pořádku. Místo ježdění ven mám teď hlídky na věži za těch chladných večerů, ale naštěstí je mám většinou s Mikem. Zima nikdy v Georgii nebyla tak chladná, dokonce napadl i první sníh a to je teprve začátek prosince.
...
,,Ne! Já ti říkám, že NE! Nesahej na mě! Bille, běž pryč!" seděla jsem zrovna u sebe a četla si, když jsem ze zdola uslyšela Kate. Seběhla jsem schody, abych se ujistila, že je všechno v pořádku. Dole v jídelně stála Kate a Bill, ani nevím, co tu dělá, poslední dobou furt otravuje a zda se šílenější, než předtím. Koukala jsem na Kate a ona plakala. Jestli ji ten zmrd něco udělal, tak bude mít co do činění se mnou. Otočil se a koukl na mě jak jsem stála na schodech. Rychle se vydal ke mě a následně se beze slov vydal ke dveřím. Koukli jsme si do očí, já studeným, kamenným pohledem a on tím svým žraločím. Odešel. ,,Kate, co se tu dělo?" zeptala jsem se sešla k ní. Nic neříkala, jen dál plakala, ale snažila se to všelijak zastavit. Nakonec mávla rukou a šla do kuchyně. Povzdechla jsem si a šla zpátky do pokoje a přísahala, že když se tu Bill příště objevý, rozbiju mu ten jeho slizký kxicht.
...
Mike je zase ve vědeckém centru, tentokrát ale kvůli podivné chřipce, co tu teď řádí. Dneska večer spolu máme hlídku. Měla bych si ještě odpočinout, ale nejsem vůbec unavená. Asi se spíš půjdu projít po městě. Vzala jsem si na sebe teplou bundu a vyšla do ulic. Hned mě ovál studený severní vítr a mě střepala zima. Divím se, že je taková zima, ale alespoň to zpomalí mrtváky. Nikdo venku není, kromě mě, nikdo není takový blázen, aby se procházel po venku v mínus šesti jen v teniskách a bundě.
...
Šla jsem do kopce směrem k bráně. Kolem potoku a přešla jsem dřevěný mostek a dostala se do centra města s radnicí, kde bydlí Bill. Hraje si na starostu. Byla pořád větší zima tak jsem se radči dala na cestu zpátky do tepla domova.
...
,,Dáš si kakao?" zeptal se mě Mike hned co jsem vlezla dovnitř. ,,Jasně." usmála jsem se a sedla si vedle něho na gauč. Podal mi hrnek a já se napila. Hned mi bylo více teplo. ,,Dneska máme hlídku." poznamenal a usrkl si kakaa. ,,Já nezapomněla." usmála jsem se na něj. ,,Já vím, že ne já jen, že se nezapomeň teple obléct." ,,Jasně." přikývla jsem. ,,Byl tu Bill." řekla jsem ještě. ,,Co?" Mike se zrovna napil, jak jsem to řekla, rozkašlal se. ,,No, ráno tu byl a mluvil s Kate." Mike se zdál být naštvaný. ,,Co říkal?" ,,Já nevím, neslalysela jsem. Děje se něco?" ,,Omluv mě, uvidíme se večer." Mike vstal, odložil nedopité kakao a odešel bez bundy ven do zimi. Všichni se chovají tak divně, co se to děje?
...
Večer.
Už jsem byla nachystaná jít na hlídku. Měla jsem na sobě snad tři vrstvy, aby mi nebyla zima, přišla jsem si, jako panáček Mishellin. Mike se ještě neobjevil a hlídka měla začínat za deset minut, tak jsem si řekla, že na něj počkám u věže.
...
Vzala jsem si vysílačku a loveckou pušku, co byla připravená pro hlídku a zahlédla Mika, jak utíká ke mě. ,,Promiň jdu pozdě? Já měl ještě něco na práci." ,,Jdeš pozdě." hodila jsem mu druhou, menší zbraň a vyšla schody na věž.
...
Seděli jsme tam tak dvě hodiny mlčky. Mohlo být tak kolem desáté večer a byla tma jak v pytli. Všude bylo ticho, až dokud Mike nezačal mluvit. ,,Oblékla ses pořádně?" přikývla jsem, ale byla mi děsná kosa. ,,Je hezká noc, ale ne zima." zase jsem jen přikývla. ,,Víš, já ti chci něco říct...měl jsem ti to říct dříve, ale..... Já a Kate... Budeme mít-" ,,Ššš!" skočila jsem mu do řeči, něco se blížilo. Nabila jsem si zbraň a Mike taky. Z křoví se vynořil muž. Vypadal dost zuboženě a když jsem se podívala pořádně, uviděla jsem, že má kousnutí po mrtvákovi na noze. Oba jsme se postavili a sledovali ho. ,,Sehni se." poručil mi Mike. Dřepla jsem si a prostrčila hlaveň zbraně mezi zábradlím a mířila jsem tomu muži přímo na hlavu. ,,Pane?!" zvolal nejistě Mike. ,,Všichni umřeme. Všichni umřeme." mumlal si pro sebe muž. ,,Můžeme vám nějak pomoct?" zeptal se Mike. ,,Nikdo mi nemůže už pomoct. Nikdo. Všichni umřeme!" zakřičel muž a vytáhl zbraň, mířil s ní na svou hlavu. ,,Pane! Nedělej tě to! Můžeme vám pomoct, jen skloňte tu pistoli." snažil se ho Mike uklidnit. ,,Vy to nechápete!? Všichni umřeme. Všichni. Já...ty. Všichni!!" muž obrátil zbraň na naší věž a vystřelil. Nečekala jsem ani chvilku, zmáčkla jsem spoušť. Muž se složil k zemi a já sklonila zbraň. Když jsem se otočila, Mike stál jako přimražený. Na jeho břichu se objevil rudý flek krve. Složil se na zem. ,,Neee!!!" zvolala jsem a přispěchala jsem k němu. ,,Miku. Miku! Sakra, buť tu se mnou!... POMOC! POMOC!" křičela jsem, ale v tuhle noční hodinu celé město spalo, snad jen záložní hlídka na vysílačce. Popadla jsem ji a zoufale volala. ,,Haló, je tam někdo? Na hlavní věži se střílelo, je tu jeden zraněný. Konec." klepaly se mi ruce. ,,Sakra Miku! Neboj už jdou, pomůžou ti, budeš žít." tiskla jsem mu na ránu ruce, abych alespoň trochu spomalila krvácení. Uslyšela jsem kroky do schodů věže. Nekoukla jsem se tam jen jsem koukala na Mika, jak pomalu otevírá oči a se vší silou se snaží něco říct. Srdce mi vynechalo úder. Mike měl najednou v hlavě zapíchlí nůž. Stratila jsem dech, já se nemohla nadechnout. Jela jsem pohledem od nože, po ruce a došla k obličeji může, který tohle udělal. Byl to Bill. S naprosto kamennou tváří držel nůž v ruce a koukal při tom na mě. Všechno se zpomalilo. Slyšela jsem další kroky do schodů. Někdo mě popadl a táhl mě pryč od mrtvého Mika. Já se ani nebránila, jen jsem sledovala s tváří plnou slz toho muže, co mi zabil bratra.