Kluk z Internetu? DOKONČENO

Na dně...

:D (prosím přečtete si na konci dílu, moje kecy:DD)

Pořád jsem brečel a nemohl spustit její ruku. Co když už se neprobudí?! ... Tak to bude ... Eh..v prdeli.
Chci ji říct "miluji tě" a políbit ji. Proč já debil to neudělal už dávno?! .. Teď už jsem ji možná ztratil...

,,Pane..už musíte jít." otevřela sestřička dveře.

Zadíval jsem se naposledy na Miu, a těžce se zvedl. Byl jsem jak tělo bez duše. Sestřička zavřela zamnou dveře a já z námahou dosedl na židli co byla za dveřmi. Vytáhl jsem ten dopis co mi dala Miina mamka. Otevřel jsem ho a četl:

Ahoj Miku..
Za tu dobu co se známe jsme se hodně poznali. Píšu ti to protože nevíš co se kdy může stát ...
Něco k tebe cítím, a to myslím hodně. Tento dopis mám schovaný. A řekla jsem mamce, že kdyby se něco stalo semnou tak ať ti tento dopis dá. Miku...chci ti říct že tě miluju <3 už od té doby co si mi napsal.... Je to těžký přiznat ale je to tak. Když to teď čteš což já nevím jestli to čteš:D tak semnou asi něco není v pořádku. Jen tě prosím, kdyby to bylo něco vážnějšího...zůstaň semnou prosím... Díky.          Mia.

###

Přitiskl jsem si papír k sobě. Nemohl jsem už ani brečet... Slzy mi asi došly. Tak jsem tam jen seděl a mačal ten papír v obětí.
Postavil jsem se, a díval se na Miu přes sklo. Byla hrozně bledá... ,,Mio...zůstanu s tebou." řekl jsem tiše.
Za chvíli jsem viděl jak přichází od Mii mamka.

,,Miku! Jak to vypadáš!" a chytla mě za rameno. Vypadal jsem jak chodící zombie.. Červené oči a kruhy pod očima.

,,Já.. Chci tady být tady s Miou." řekl jsem tiše.

,,Miku...si hodný kluk že si tu s ní.. To si vážím na tebe." řekla a poklepala mi rameno.

,,Hm..." a díval se zase na Miu.

,,Miku..jeď domů..a odpočiň si." dívala se na mě sklesle.

,,Já nemůžu..ji tu tak nechat." ...a vypadla mi z oka slza..

,,Běž .." pokynula mi rukou.

Naposledy jsem se podíval na Miu a šel...

*Za týden.*
Mia se ještě neprobudila... Už týden ... Jsem na dně.. Chodím tam každý den. Je ještě bledší než byla.

,,Miku? Můžu s tebou mluvit?" zeptala se Miina mamka, co tam semnou seděla.

,,Ano.." vzdychl jsem.

,,Pojď ven." pokynula mi hlavou.

Vyšli jsme na chodbu. A já se stále sám sebe ptal na co semnou potřebuje mluvit.

,,Jak víš Mia je už týden v kómatu.." a rozbrečela se.

,,Já vím..." odpověděl jsem a opřel se o zeď.

,,Dáváme ji ještě měsíc...pokud se neprobudí... Budeme ji muset odpojit.." řekla a z očí ji tryskaly vodopády slz.

,,Co?! Však to nemůžete!!" zakřičel jsem.

,,Je to dobrá volba... Než aby se trápila." řekla s povzdechem.

,,Prosím.. Kvůli mě." a už ani jsem nebránil průchod slz.

,,Je mi to líto Miku." řekla zase.

,,....." mlčel jsem. Sesunul jsem se po zdi na zem. A zakryl si oči. Proč? Proč ji sakra nikdo nedá šanci?!! ... Je to v prdeli...
Jestli se Mia neprobudí...končím s ní...

###

Ahuj:3
Takže nová kapitola je tu 😱
Co říkáte?:3 Musím vám všem poděkovat za takovou podporu! Tento příběh má už 400 přečtení!
Děkuju:3 Tak co myslíte, probudí se Mia? 😱😭
Jinak vám ještě opravdu jednou děkuji za podporu 🙌 jak na fcb tak tady v komentářích:3 Děkuji!