,,Tati děkuju!"

2.5K 119 0
                                    

*Mia*
Přijeli jsme domů. Mike mě zavezl domů. Konečně po měsíci a půl opět doma. Vystoupila jsem z auta a těšila se konečně na můj pokoj a všechno.

,,Miku? Nechceš jít dnes k nám?"
Vrátila jsem se k autu a otevřela Mikovi dveře.

,,Hele..a nebude to vaším vadit?" Promluvil na mě a vylezal z auta.

,,Jistě že ne.." chytla jsem ho za ruku a táhla ho za sebou.

,,Princezno a co ta tvoje taška v autě? Tu nechceš?" Zastavil mě.

,,Jaj musíš mi pořád říkat Princezno?" A vrátila jsem se zpět k autu.

,,Sorry Lournerova" a zasmál se.

,,Dělala jsem si srandu." A věnovala mu úsměv.
Přehodila jsem si tašku na rameno a šla ke dveřím.
Opatrně jsem zaklepala.
Někdo otevřel. Máma.
Byla překvapená že mě vidí.

,,Mio! Co tu děláš?" Vykřikla a obejmula mě.

,,Podepsala jsem reverz, abych mohla jít domů." A chytla jsem ji za ruce.

,,Nemáte hlad? Nechcete jít k nám na oběd?" Ozvala se a podívala se na Mike který stál za mnou.

,,Mě to je jedno..osobně jak se cítí Mia. Abych tady neotravoval." A popošel víc ke mně. Dala jsem mu jednu ruku. Pevně ji stiskl , jako by už ji nikdy nechtěl pustit.

,,Ale Miku! Samozřejmě neotravuješ! A u Mii můžeš být každý den." pousmála se na něho. Chytla jsem ho za ruku a táhla ho dovnitř.

,,Kde je táta?" Zeptala jsem se a hodila tašku na zem.

,,Má pro tebe překvapení, neví že si tu. Takže potom pro něho dojdu." Řekla a vrhla se k plotně kde vařila.

,,Oh, to jsem zvědavá co to bude. Zajdu si do pokoje vyložit věci, potom příjdu." Zvedla jsem tašku opět na rameno.

,,Jasně nachystám vám oběd." A míchala v hrnci.

Mike jako ocásek mě následoval. Šla jsem po našich schodech.
Nevím proč byl Mike tak ticho. Otevřela jsem bíle dveře. Tašku jsem hodila na postel a mířila ke svému oknu. Dokořán jsem ho otevřela. Sluneční paprsky pronikli dovnitř. Mike si všechno zkoumavě prohlížel.
,,Miku?"

"Eh?" A díval se na moje fotky jak jsem byla malá.

,,Děje se něco?" A posadila jsem se na postel.

,,Ne všechno v pohodě." A usmál se.

,,Nedívej se prosím tě na ty fotky." Znovu jsem se zvedla a mířila k němu.

,,Však si byla roztomilá." A smál se na mě.

,,Byla?" A s udiveným výrazem jsem na něho dívala.

,,Jsi lass." Obejmul mě. Začal mě líbat a zvednul mě. Obmotala jsem si nohy kolem jeho pasu.

,,Děti! Jídlo!" Ozvalo se z kuchyně.

,,Děti... ach jo.." a slezla jsem zase dolů.

,,To jsme dopadli:D tak pojď ty moje dítě." Zasmál se a chytl moji ruku.

,,Počkej." Zastavila jsem ho a dala mu pusu.
Šli jsme zase dolů. Na stole už byla přichystaná nudlová polévka (vývar). Chtěla jsem vidět tátu. Sedla jsem si ke stolu a Mike hned vedle.
Chtěla jsem se do toho už pustit když zavrzaly dveře, a v nich se objevil táta.
Vyletěla jsem od stolu a obejmula ho.

,,Ahoj tati!" Byla jsem stejně vysoká jako on.

,,Ahoj beruško! Co ty tady?"

,,Podepsala jsem reverz.. chci být doma ne v nemocnici." Odlezla jsem od něho a zírala mu přímo do očí.

,,Šikovná holka! Najez se a potom ti něco ukážu."

,,Dobře." Jiskřily mi oči. Byla jsem ráda že jsem doma.

Šla jsem zpět ke stolu a najedla se. Mike byl hodně pomalý. Než on se nají tak já zešedivím z něho.

,,Miku dělej.. nechci tu strávit století." Opřela jsem si loket o stůl a upřeně se na něho dívala.

,,Mio... ty mě nenecháš ani najíst." Jedl poslední sousto. Konečně!

Vstala jsem od stolu a šla za tátou. Táta čekal před dveřmi. Dal mi ruce na oči. Bohužel jeho navigovací schopnosti jsou na bodu mrazu. Do všeho jsem kopala a narážela.

,,Připravena?"

,,Jo!" Odkryl mi oči.. to co jsem viděla.. zatajil se mi dech.

,,Tati..to nemůžu přijmout." A dala jsem si ruce v bok.

,,Beruško...je to tvoje. Tvoje nová královna. Neboj staral jsem se i o tvoji bílou kočku. (Auto)

Mike stal zamnou a chytil mě. Držel mě abych se nerozbrečela štestím.

Stála tam úplně nová černá Evantra. Je to Italská značka. Má 600.koní. (nahoře fotka) Paprsky na ní svítily..takže se krásně leskla.
Ten znak.. musela jsem pořád na něho civět.

,,Koupil jsem ti ji, aby si měla radost. Miluješ auta. A.. věděl jsem že to zvládneš a příjdeš zpět domů." Odmlčel se a koukal na nás.

,,Jak si věděl že to přežiju?"..

,,Zlato..věděl jsem. Teď je tvoje! A mám ještě jedno přskvapení." Opřel se o sloup a začal.

,,3.6.2016. Je v Bounveru velký závod.. Jsou tam ti nejlepší závodnici. Chci aby si jela. Dobře řídíš.. je hloupost aby si nejela. Pojedeš?"

,,Jasně že pojedu! S radostí! Ale musím trénovat:)" usmála jsem se a šla si prohlédnout toho černého draka.

,,To je mi jasný Mio. Nechám vás tu." A odešel z garáže. Na proti Evantry byla moje bíla kočka BMW. Mám dva auta. WAU!:3 Ale ta Evantra... to je bomba.

,,Tak co Miku? Kdy vyjížďíme?" A už jsem si sedla do auta.

,,Mio vylez z toho auta. Budeš odpočívat! Žádne ježdění!" A zase otevřel dveře.

,,Mikuu já se chci projet! Prosiim! Je mi dobře!" A odmítala jsem vylézt z auta.

,,Ach jo...tak jo.. ale jenom kousek!" Nasedl do auta ke mně a otevřel ovládáním garáž...

###

Hello! Jsem zpět s novým dílem:33 baví vás zatím můj příběh?:33 jsem ráda za takové vysoké přečtení:3 děkuji mooc:3

Kluk z Internetu? DOKONČENOKde žijí příběhy. Začni objevovat