Kluk z Internetu? DOKONČENO

Náhrdelník?

Asi po dvou hodinách jsme vylezli z vody. Bylo už asi něco kolem 7.hodiny večerní. Bylo ještě vidno, a my seděli na osuškách a dívali se na západ slunce. ,,Hej lidi, co kdybychom si zahráli něco?'' Řekl natěšeně Rikky. ,,A co by to mělo být?'' Kouknu ně něho. Seděla jsem vedle Mike, a ten mě příjemně hřál. ,,Já nevím...co vás napadá?'' Sedl si do tureckého sedu, přímo naproti Stefanie a koukal na nás. ,,Um..'' začala přemýšlet Steff. ,,Hej lidi a co třeba flašku?'' Napadl Mika nápad. ,,A problém je že nemáme flašku.'' Zazubila jsem se na něho. ,,Já mám! Od koly.'' Obrátil na mě zrak Rikky. Popadl svůj batoh a vytáhl z ní kolu. Byla už poloprázdná a tak ji dal doprostřed. Sedli jsme si do kruhu, a každý byl nedočkavý. Jako malé děti co se těší až půjdou na kolotoče. ,,Fájn, a jak ta hra bude probíhat?'' Ptám se, a z obličeje si vezmu vlas a dám ho za ucho. ,,No... Bude to tak, že když ten daný člověk , neodpoví správně na danou otázku, musí si z těla sundat jeden kus oblečení. Usmál se na mě Rikky. ,,Ok začínáme.'' Roztočili jsme flašku , ta se točila a... ukázala na Mika. ,,Takže pojedeme s otázkami do kruhu. Každý si v hlavě promyslí nějakou otázku a potom ji řekne.'' Usmál se Rikky a začínal jako první s otázkou. ,,Takže...um... Kdy skončila první světová válka?'' Zeptal se Rikky. Tak to bych neodpověděla ani já.. Nejsem v dějepise moc dobrá.. a ani mě nikdy nebavil. Mike se narovnal a s pyšností odpověděl: ,,11. listopadu 1918.'' Odpověděl a já na něho zírala. ,,Argh.. musíš to vědět?'' Zasmál se Rikky. Takhle to pokračovala dál až ta flaška zastavila u mě. Každý už měl aspoň svlečené triko já zatím nic. Teď dávala otázku Stefanie. ,,Takže Mio... '' Stefanie byla taky moc chytrá.. Kdyby se to tak dalo říct.. byla ''pološprtka'' , takže polovinu věcí věděla. ,,Co je to emancipace?'' Koukla na mě a dalo se říct i trochu s úšklebkem. Ona věděla že já nesnáším dějepis a toto nebudu vědět... ,,Eh já.. nevím..'' Odpověděla jsem a musela jsem si sundat triko, které mě trochu hřálo. I když bylo něco venku přes 25 stupňů, tak jsem zmrzlík. Fájn... když jsme dohráli tuto nudnou pro ''mě'' hru, každý jsme se zvedli a šli zpět do chaty. Každý si zalezl do svého pokoje. A já mířila do ledničky, měla jsem ukrutný hlad. Vytáhla jsem si jogurt a mysli a všechno to smíchala dohromady. Sedla jsem si na postel a pustila si TV. Pomalu jsem to chroupala když přišel Mike a držel malou krabičku. Sedl si ke mně na postel.

,,Mio? Uh.. tady máš něco ode mně.'' Usmál se a krabičku mi podal. Byla to mini červená krabička. ,,Miku...kolikrát ti mám říkat že mi nemusíš nic kupovat?'' Úsměv jsem mu oplatila a převzala krabičku. Otevřela jsem ji... byl tam náhrdelník... krásný.. zastavil se mi dech.. Bylo tam přívěšek M. Byl krásně stříbrný a nemohla jsem z toho spustit oči. ,,Miku...děkuji moc!:3'' zachraptěla jsem a se slzami v očích jsem se na něho vrhla. ,,Počkej.. připnu ti ho.'' Otočil si mě a náhrdelník mi připnul. ,,Miku..mooc děkuji! Miluju tě.'' Políbila jsem ho a začali jsme se dívat na film. Asi po hodině, jsme spolu v klidu usnuli...