Kluk z Internetu? DOKONČENO

''Ty mě nenecháš ani odejít''

,,Musíš mi potom všechno říct..'' usmála se na mě.

,,Jasně že ti všechno povím Mio.'' a usmál jsem se já na ni.

Byla v té bílé nemocniční košili.. taková malá roztomilá. Styděl jsem se u ní... Nevěděl jsem...jestli to ''miluju tě'' myslí vážně... Ale věřím ji.. protože ji miluji víc než cokoliv jiného.. Byl jsem rád že se probudila.... tolik pro mě znamená... Protože, kdyby zemřela...umřel bych s ní.. Ano i za ten pouhý měsíc jsem se dokázal zamilovat do Mii..

,,Nad čím přemýšlíš?" zeptala se mě trochu překvapeně.

,,Nad ničím:)'' Řekl jsem ji a silně ji obejmul.

###

,,Omlouvám se že ruším... Ale slečna Lournerová musí jít na pokoj, a odpočívat.'' Přišla za námi sestřička.

,,Oh , jistě..'' Odpověděl jsem. Chytl jsem Miu za ruku a odprovázel ji do pokoje. Lehla si zpět do postele a já ji chytil za ruku.

,,Jsem rád , že si zpět Mio...Bylo to těžké..'' A sklopil jsem hlavu dolů.

,,Zlato...děkuji že si semnou.'' a objala mě.

,,Nemáš zač.'' usmál jsem se na ní.

Po zbytek dne jsem tam byl s ní. Konečně jsem ji mohl zase vidět.. Tak moc mi chyběla.. Nedá se to popsat... když někomu chybí člověk...

*MIA*

Celý den tam semnou Mike proseděl... Povídali jsme si o všem možném. Byla jsem ráda že tam je. Když si představím že jsem tu ležela skoro měsíc a půl... a nic jsem nevnímala... Za chvíli zaklepala sestřička že už Mike musí jít. Pomalu jsme se rozloučili... loučíme se nejmíň tak 10.minut trvá nám to:D

,,Zítra příjdu.'' Zašeptal mi do ucha a obejmul mě.

,,Jasně že jo.'' štouchla jsem do něho.

,,Ahoj zlato.'' a dal mi pusu a pomalu odcházel. Chtěla jsem ho zpět.

,,Miku!!'' zakřičela jsem a vyletěla z postele jako tornádo. Přiběhla jsem k němu.

,,Mio? Co děláš?'' Zasmál se.

Stoupla jsem si na špičky a políbila ho... dala jsem mu kolem pasu ruce. Všichni se na nás dívali.. To mi ani nevadilo. Byla jsem ráda že ho mám u sebe. Odlepila jsem se od něho.

,,Tak ahoj.'' Zašklebila jsem se na něho.

,,Ahoj:D Zítra, ty mě nenecháš ani odejít.'' A pořád měl kolem mě obtočený ruce.

,,Tak už běž... nebo tě nenechám odejít vůbec!'' a naposledy ho objala.

*Večer*

,,Dáte si něco, slečno Mio?'' Optala se mě sestřička.

,,To je v pořádku, zajdu si sama děkuji'' Odpověděla jsem ji a odložila svoji knihu na stůl.

Zvedla jsem se a zamířila pomalu po schodech. Upss teď jsem si vzpomněla že jsem si zapomněla papuče.. A ta nemocniční podlaha hodně studí... Kašlu na to, musím být rychlá. Došla jsem do bufetu, bylo asi kolem 18:00 hodiny. Každý se na mě otočil kdo tam seděl. Vypadala jsem jak bych odněkud utekla. Rychle jsem se připotácela k pultu.

,,Ano co to bude?'' Zeptala se Prodavačka.

,,Prosím dejte mi tu hořkou čokoládu a Studený čaj.''

,,Tady to je, prosím 45.- kč.''

,,Jasně tady to je, drobné si nechte.''

,,Děkuji.'' odpověděla.

A odešla jsem zpět do svého pokoje. Byla mi zima na nohy. Rychle jsem zalezla zpátky do postele. Nikdo semnou na pokoji nebyl a tak mi bylo smutno.. Televizi jsem tam měla, ale moc ji nesleduji. Rozhodla jsem se zapnout Youtube a pustit si nějaký film. ,,Hm..co si pustím?'' pobrukovala jsem si sama pro sebe , a projížděla filmy. ,,Tak třeba tenhle.'' a klikla jsem na film. Rozbalila jsem čokoládu a začala ji do sebe ladovat. V půlce filmu jsem už neměla ani kousek. ,,Ach jo.. jsem to ale žrout:D'' Říkám si pro sebe a popadla jsem ledový čaj. Usrkávala jsem ho až do konce filmu. Za chvíli mi zazvonil telefon. Podívala jsem se na něho. Kdo asi volá? Stefanie.

,,Ano Steff?'' Zachraptěla jsem do telefonu.

,,Ty spíš?'' a potichu se smála.

,,Nespím, koukám na film. A nesměj se, slyším tě:P''

,,Zase si to poznala...a vzdechla do telefonu... Chtěla jsem tě slyšet, jestli ti už je líp.'' Ozvala se.

,,Je mi líp Steff, neboj.'' A dívala jsem se ven z okna co mám u postele.

,,Otravuju prcku?'' A zase se musela smát.

,,Pff..neříkej mi prcku.'' a smála jsem se taky.

,,Promiň už musím..Rikky chce jít ven .. do baru.'' a protočila oči, poznám to když někdo v telefonu protočí očima.

,,Pozdravuj ho, taky bych s vámi šla.. ahoj'' a pořád jsem se při tom dívala na projíždějící auta po městě.

,,To nevadí někdy jindy... Pa.'' A típla to.

Nevím jak ale usnula jsem...

######

Ahoj:D Dnes trochu nudnější část:/ Nevěděla jsem co napsat:/ Ale doufám že se i přes to líbí ^^ Omg...teď jsem se dívala a tento příběh má už přes 600. přečtení! Děkujuu <3 Moc si toho vážím:3