Kluk z Internetu? DOKONČENO

Podepíšu reverz.

(NA KONCI si zase přečtěte moje kecy pls:D)
Probudila jsem se až ráno.
Slyšela jsem nějaké mluvení a to mě probudilo. No nemocnice no. Vstala jsem opatrně z postele a navlékla si svoje cute papučky. Měla jsem už hlad. A tak jsem chtěla jít do bufetu si něco koupit. Opatrně jsem otevřela dveře. A vykoukla ven. Pomalu jsem chtěla jít ke schodům.

,,Ale ale! Slečno Lournerová! Kam jdete?"

Prudce jsem se otočila a stuhla jsem. Viděla jsem sestřičku, která měla nějaké papíry v ruce a zrovna na mě koukala.

,,Já.. chtěla jsem si jít něco koupit." Byla jsen zaskočena jejím údivem.

,,Slečno, vraťte se na pokoj. Jídlo vám doneseme.'' A zase na mě koukala, jak bych byla úplně mimo.

,,Já mám ale hlad-.- a nebudu tu jíst ty vaše nemocniční jídla." Toto mě štve, však já tu ještě zhubnu z těch jejích jídel..

,,Tak to mě ani nezajímá. Budete jíst všechno. Snídaně je až v 8." V tom případě umřu hlady...

,,No fajn.. kdy mě už pustíte?" Chtěla jsem změnit téma.

,,Slečno Lournerová, až tak za týden." Řekla a dala si jefnu ruku v bok a propalovala mě pohledem.

,,Fajn, podepíšu reverz." A chtěla jsem už odejít do pokoje.

,,To teda ale nepůjde." Zamrkala na mě a zastavila se.

,,A proč by ne? Je mi 19. Mám právo to podepsat." Začínala mě už štvát.

,,To sice ano..ale jste po komatu." A tvářila se důležitě.

,,Jsem, ale vyležím to doma než tady, kde si nemůžu koupit ani jídlo." Touto větou jsem to uzavřela a zabouchla dveře.
Důležité sestřičky...ty já miluju no. Šla jsem ke skříni si zabalit věci. Vedle postele byla moje taška. Ohla jsem se pro ní a otevřela. Házela jsem tam věci. V tom momentě mi zazvonil telefon.

,,Ano?" Řekla jsem do telefonu.

,,Mio? To jsem já Mike. Jak se má moje princezna?" Kvůli tomu jsem se musela trochu pousmát.

,,Ne moc docela dobře, vytočila mě jedna sestřička." A zavřela jsem skříň.

,,Proč? Co se stalo?" Ptal se.

,,Ale...nechce mi dat podepsat reverz." A s úlevou jsem si sedla na postel.

,,Zblázni-,.. umlčela jsem ho.

,,Prosím tě nezáčínej s tím." Posadila jsem se do tureckého sedu a pozorovala projíždějící auta.

,,Mio...si po komatu a ty chceš jít domů?"

,,Miku, přijedeš pro mě?" Úplně jsem ignorovala jeho otázku.

,,Ne.. ty zůstaneš v nemocnici!" Ozval se už trochu nasraně.

,,Fajn, tak nejezdi. Vezmu si taxík." A natáhla jsem si nohy na postel.

,,Miooooooo, fajn přijedu. Ale nejsem moc nadšený z toho."
,,To je mi jedno , jestli si nadšený nebo ne." Nebaví mě , když dělá ze sebe důležitého.

,,Dobře , startuju auto, budu tam za 15.minut."

,,Dobrý ale pohni si." Musela jsem se trochu pousmát.

,,Jasně ahoj." A típl to.

Hodila jsem mobil na postel, a šla se převlíct. Vzala jsem si kraťasy a bílé triko. A mířila za sestřičkou.

,,To jsem zase já. Chci podepsat ten reverz." Ozvala jsem se a zaklepala na to sklo, kde seděla.

,,Dobře, ale je to jen na vás." A podívala se na mě přes svoje brýle.

,,No fajn můžu to už podepsat?" Křikla jsem na ni, a opřela se o zeď.

,,Tady mi to odškrtněte." A podala mi bílý papír s razítkem.
Podepsala jsem ji to.

,,Naschle." A odešla jsem. Vrátila jsem se ještě do pokoje pro telefon a svoji tašku.

Vyšla jsem z nemocnice a ucítila čerstvý vzduch.
Už z dálky jsem viděla přijíždět červenou audinu. Mike je tady.
Zaparkoval u mě, nasedla jsem si.

,,To mi neřekneš ani ahoj?" Podívá se na mě. A pevně drží svůj volant. Viděla jsem jak je nervózní.

,,Sorry ahoj." Opravila jsem se, a hodila svojí tašku na zadní sedadlo.

,,Ehm? Zlato děje se něco?" Podíval se zase a opět na mě.

,,Je to preeenk! Nechal si se nachytat!" A smála jsem se mu. Chtěla jsem vidět jak bude reagovat.

,,Si nemožná víš to?" A prskal jak kočka. Zařadil a vyjel po cestě kterou znám nazpamět.

,,Mmm, a bude trest?:3" podívala jsem se na něho s ďábskými oči.

,,Jo..." a snažil se udržovat smích.

,,Jaký?:3" a dloubnu do něho.

,,Přivážu tě...k topení...a tam tě nechám." :DDD a začal se nejvíc smát.

,,Blbee." Začala jsem se smát taky. Zajímavý když se smějete jak děcka.

Dal mi ruku na stehno a začal mi ho hladit. Omg..kam tím směřuje?:D:3

,,Eh zlato?" Přerušila jsem ho.

,,Hm?" Podíval se na mě a stále držel volant a jednou rukou mě hladil.

,,Nabouráme..pokud mě pořád budeš hladit po stehně.." řekla jsem trochu se smíchem.

,,A co ti vadí? Však se ti to líbí.. vidím ti to na očích." A zase se usmál.

,,Dobrý..někdy jindy... teď se věnuj řízení:)" Chtěla jsem ho trochu provokovat.

,,Já stíhám obojí." Mrknul na mě.

,,Fajn, tak teď se věnuj cestě, ne mě. Nerada bych zase skončila v nemocnici."

,,Miooo, ty jsi fakt hrozná někdy." Dal zpět ruku na volant a za pár minut jsme už byli doma...

###

Taak a nový díl je tady:3:D a s ním je tu i pátek yeaa:3
:D teď jsem se dívala , kolik má přečtení tento příběh. Má 830.přečtení za 8.dní!! Jste nejlepší:33 Dáme 1k? :DD Děkuju za vaši podporu:3 D.Ě.K.U.J.I. :33
Užívejte pátek lidi:') a ahoj:*