Kluk z Internetu? DOKONČENO

Špatná zpráva...

,,No tak co si dáme?'' Křikl na mě Luke, a běhal v kuchyni s vařečkou. Naháněl mě , a já se snažila utíkat. ,,Už vím co si dáme! Opečenou Miu!'' Začal se smát , jak největší křeček pod sluncem. Bylo to opravdu komické.. Kdyby teď nás tam někdo viděl, řekl by že nejsme normální.

Udělali jsme si toasty , (jak jinak) a šli jsme k televizi. Jsme moc líní si vyvařovat. ,,Hele Mio...?'' Zeptal se mě po chvíli Luke. Nasadil smutnější výraz, a já nevěděla co se děje. ,,Hmmm?'' Zamumlala jsem a polkla zbytek toastu. ,,Já.. potřebuji ti něco říct.'' Pousmál se, a já věděla že je to něco důležitého. ,,Nechtěl jsem tak brzy.. ale musím.'' Položil si talíř na stůl, a obrátil se ke mně. ,,Já.. jedu s kluky na turné.. Je to na Floridě..'' Vyšlo z něho, a já tam seděla jako opařená. ,,Mio.. neboj, budeme si denně volat, psát a půjde to!'' Povzbudivě mě objal , a mě začaly téct slzy. ,,Na jak dlouho tam jedeš?'' Popotáhla jsem, a on mi jen setřel slzy s tváře. ,,Na rok.'' Viděla jsem v jeho tváři, že je taky z toho zničený. Co si bez něho počnu?! Nemůžu tu být sama.. a ještě k tomu rok! Ano je to tady.. rozplakala jsem se.. Já moc nevydržím být v klidu, když přijde špatná zpráva.

,,Ale šššš.'' Uklidňoval mě, a dával mi polibky do vlasů. ,,To zvládneme Mio! Uvidíš.'' Stále mě držel v objetí. ,,A je to další krok, v našem vztahu.'' Šeptal. ,,Kdy odjíždíš?'' Zašeptala jsem, a stále čuchala jeho, neuvěřitelnou vůni. ,,Zítra....'' Polkl a já se rozplakala ještě víc. ,,Miuš.. nebreč.. děláme si to horší.'' Hladil mě , a utěšoval pořád dokola. ,,Bojím se..'' Šeptla jsem do jeho mikiny. ,,Čeho?'' Odpověděl. ,,Že mě podvedeš..'' Tahala jsem za jeho mikinu, a držela se ho jak klíště. Však mi zítra odjíždí! To nemůže být pravda.. ať je to jen nějaký hloupý sen.. namítala jsem pořád dokola. ,,Mio.. nikdy.. Zůstaneme spolu!'' Vydechl, a já cítila jak hledá moje rty. V momentě je našel, a začal mě líbat. Toto mi bude chybět... Cítila jsem naše slané slzy, snad předposlední polibek..

...

,,Mio..'' Někdo zašeptal, a já jen otevřela jedno oko. ,,Hodím tě do školy.. a musím jet na letiště..'' V momentě jsem byla na nohou, a protřela si oči. Nebyl to sen.. Vzdychla jsem, a do očí se mi zase draly slzy. ,,Ne!'' Zašeptala jsem , a silně ho objala. ,,Miuško.. To zvládneme , ty moje princezno.'' Objal mě, a držel mě v objetí.

...

Seděli jsme už v autě. Bylo něco kolem 8. hodiny ráno.. Řekla jsem Lukovi, že se chci s ním pořádně rozloučit. A přijdu později do školy. Byla to moje jediná podmínka.. tak souhlasil, i když nechtěl. Z dálky jsem viděla letiště.. Ano pozměnila jsem plán, a jela s ním na letiště. Jeho šofér, mě potom hodí do školy. Tady je naše poslední rozloučení.. poslední polibek, poslední jeho vůně... Vystoupili jsme z auta, a já viděla ostatní členy. Rozběhla jsem se k nim, se slzami v očích. Každý mě objímal, a utěšoval že to bude dobré. Já tomu ale nevěřila. Představte si že opravdu někoho milujete , a teď vám odjíždí před očima. Za chvíli se ke mně otočil Luke. ,,Princezno.. za pět minut musím nastoupit.. Slib, že se mezi námi nic nestane.. zvládneme to!'' Viděla jsem jeho jiskřičky slz v očích. ,,Zvládneme!'' Kývla jsem, a snažila jsem se ať už to máme za sebou. Jinak bych se tady rozsypala.

,,Musíme jít! Pospěšte si!'' Houkla nějaká jejich soukromá letuška. ,,Miluji tě Mio.. a tak to i zůstane! Nerozdělí nás nic! Hned po letu ti zavolám!'' Silně se přisál na moje rty, a naposledy mě políbil. ,,Miluji tě taky Luku... zůstaneme spolu.'' Odtrhl se ode mně, a naposledy na mě pohlédl. Snažil se nebrečet.. ale já to poznala že se mu chce taky. ,,Miluju tě, a tak to i zůstane!'' Naposledy mě obejmul a políbil. Odběhl do letadla, a naposledy se na mě podíval. Snažila jsem už moc neplakat.. abych ho více nerozptylovala. Zamával mi, a potom zmizel v letadle. Za chvíli startovalo.. a nakonec se vzneslo a odletělo pryč.

Nastoupila jsem do auta, a šofér mě odvezl do školy. V hlavě se mi pořád opakovala věta: ,,Miluju tě! A tak to i zůstane!'' Nemohla jsem přestat přemýšlet, jestli to přežiju tady bez něho.. ještě mám za pár dní ten závod.. A musím se na něho připravit. Vystoupila jsem z auta, poděkovala a odešla do školy. Zaklepala jsem , a vstoupila do třídy. Byla jsem úplně zničena, bylo to na mě hodně poznat. ,,Promiňte.. zaspala jsem.'' Zalhala jsem, a mířila si sednout na svoje místo vedle Stef. ,,Slečno Lournerová... to už je podruhé za tento týden. Dávejte si pozor!'' Napomenul mě učitel , a já jen to vypustila druhým uchem.

Celý den, jsem ležela opřená v lavici. Teď jsem už ale nemohla.. Vyběhla jsem ze třídy, přímo na záchod. Tam jsem se rozbrečela úplně nejvíc.

,,Mio?'' Někdo šeptl ze záchodu. Lekla jsem se. Neslyšela jsem, že by tam někdo semnou byl. Rychle jsem utřela slzy, a vyšla z kabinky. Viděla jsem jak někdo vyšel taky. Byla to Stefanie! Taky ubrečená a uslzená. Jak viděla mě, ihned přiběhla ke mně. A já k ní. ,,Co se stalo?'' Vyhrkla na mě. ,,Luke... odjel na rok na Floridu...'' Stála jsem brečela. ,,Co ty?'' Vykoktala jsem ze sebe. ,,Rozešli jsme se s Rikkym.'' Objala jsem ji pevně a ona mě. Byli jsme skoro na stejné lodi. Teď jsme jedna druhou navzájem se povzbuzovaly. Obě dvě uplakané a unavené. Zůstali jsme tam v objetí a přemýšlely co bude dál...