Kouzelná beruška a černý kocour

#1 Marinette

Co tady mám asi tak dělat?! Myslím si pro sebe. Sedím na vrcholu Eiffelovy věže v podobě Berušky. Je tu sice překrásný výhled na celou Paříž, ale proč se se mnou chce zrovna tady sejít Černý kocour? Prý se mi musí s něčím svěřit, ale je to jen pro moje uši. Zněl dost ustaraně a to on nebývá. Vždy je takový sebevědomý, a...

,,Krásné odpoledne má paní. Děkuji že si přišla." 

Ti co Kocoura neznají by si mysleli že je v naprostém pořádku. Že to bere jako setkání které se může stát kdykoli a kdekoliv. Ale já hned poznala že je celý nervózní. Vždyť se mi ani nepodíval do očí.

,,Není zač Kocoure. Co se děje? Nevypadáš dobře."

,, No já ehm, no totiž... " 

Obrátila jsem oči vsloup.,, No tak se vymáčkni." Snažím se ho povzbudit. 

,, Pozval sem tě sem proto protože ti potřebuji něco říct, ale bojím se odmítnutí." 

Takového jsem ještě Kocoura nezažila a to mě dost vyděsilo.

Najednou na nedaleké věži odbilo deset hodin. Trhla sem sebou. V deset mě měl vyzvednout Adrien kvůli úkolu z přírodopisu, ale nechci tu nechat Kocoura takhle zoufalého. Z uvažování nad tím jak to vyřešit mě vytrhl Kocour.

,, Promiň Beruško, ale dnes už něco mám. Nemohla bys přijít dnes večer v osm zase sem?" 

,,Samozřejmě. Možná tomu nevěříš, ale také už něco mám." Rozloučili jsme se a já se pomocí svého kouzelného jo-ja zachytila a vyhoupla se na střechu sousedního domu. Když jsem se naposledy ohlédla, viděla jsem Kocoura s hlavou v dlaních.