Kouzelná beruška a černý kocour

Marinett

Lidé kolem mě procházeli a ani nechtěli autogram. Možná jim došlo, že teď to není vhodné. Za chvilku ke mě přišla sestřička a řekla, že teď mě k Adrienovi pustit nesmí, ale můžu u něho být alespoň přes sklo. Samozřejmě, že jsem souhlasila a následuji sestřičku k Adrienovo pokoji. Plagga jsem měla u sebe a tak jsme se utěšovali navzájem. Nikdy bych nevěřila, že tak hrdé stvoření dokáže brečet jako malé dítě. Opět ke mě přichází sestřička:,,Pokud si to budete přát, mohla bych zařídit, abyste za ním mohla do pokoje.",,Děláte si legraci? Jasně že si to budu přát!" Ona se na mě jen podívala, kývla a odešla. Po chvilce se vrátila a řekla, že můžu dovnitř. Vtrhla jsem tam s ladností berušky, sedla si k jeho posteli a chytla ho za ruku. Takhle jsem strávila celý týden. Občas jsem šla jako Marinett do školy, ale pak jsem hrála nemocnou. Vlastně jsem to ani hrát nemusela. Jednou když jsem opět seděla u spícího Adriena, se otevřely dveře. To by nebylo nic divného, kdyby v nich nestál ON. Gabriel Agrest.