Kouzelná beruška a černý kocour

#11 Marinette

Musela jsem z toho pokoje zmizet už dávno. To že Adrien zavřel oči, byla dokonalá příležitost se transformovat a zmizet. Už je noc, ale mně se ještě nechce domů. Pomocí jo-ja se dostanu až na vrchol Eiffelovky. Chvíli jen tak sedím a zírám do dálky. Pak mi začnou téct slzy. Ale jsou to slzy radosti a smutku zároveň. Chvilku takhle brečím, ale pak mi můj instinkt řekne, ať se rychle otočím. Ale je pozdě. Něco mi tvrdě narazí do hlavy. Ještě než úplně ztratím vědomí, cítím jak mě někdo bere do náruče a se zlým smíchem odnáší neznámo kam.

Pomalu se začínám probouzet. Hlava mě bolí jako střep. Slyším hlasy. Jsou mi povědomé, ale nemohu si vzpomenout. Nechci. Bolí mě přemýšlet. A vzpomínat. Je to zlé. Sebemenší pohyb mě bolí. Pomalu otvírám oči a...

,,Marinette vstávej. Musíš jít do školy." Zmateně jsem se posadila.

,,Tikky? Co se včera stalo?"

,,Já to hodně zkrátím Mary. Adrien ti řekl, že je kocour, a že tě miluje. Ty si samým štěstím omdlela a tak tě odnesl domů, aby se o tebe rodiče nebáli."

,,Takže to byl jen sen." 

,,Co to bylo za sen? Vypadáš.... divně." Řekla Tikky.

,,Zdálo se mi že...." Celý sen jsem jí popsala do nejmenších detailů. 

,,To nezní dobře. Vím že to byl jen sen, ale stejně si dávej velký pozor." Dál už jsem na nic nečekala a běžela do školy. Před domem na mě čekala Alya. Podívala se na mě a začala se hrozně smát.

,, T-ty jdeš do školy v bačkorách? To je nějaká nová móda?" Řekla v záchvatu smíchu. Já samozřejmě zčervenala jako rajče a utíkala se přezout. 

Následující dva týdny se nic nedělo. Lišaj se už dlouho neukázal s novým padouchem a to mě děsilo. Ale zpět ke škole. Tam byl samozřejmě Adrien. Chloe se s ním pokoušela flirtovat a tím mě neuvěřitelně naštvala. Stoupla jsem si mezi ní a Adriena a řekla:

,,Chloe, přestaň lézt za mým přítelem!"

,,Tss! Nemusíš lhát Marinette. Adrienek by se k ničemu takovému nesnížil!"

,,Ne. Já bych se nikdy nesnížil k tobě Chloe. A chceš důkaz, že Marinett miluju? Tady ho máš!" Podpořil mě Adrien. Chytil mě za pas a otočil si mě čelem k sobě. Neměla jsem čas se ani nadchnout a už jsem měla jeho ústa na svých. Začala jsem se neuvěřitelně červenat, a okamžitě se k němu přidala. V hlavě mi proběhla jen jedná jedovatá myšlenka pro Chloe: A máš to, potvoro!