Kouzelná beruška a černý kocour

Marinett uzdravení 2/2

Po dvou měsících strávených v nemocnici, mohl Adrien konečně domů. Byl sice na vozíčku, kvůli neúplně zahojeným nohám, ale i tak se smál na svět okolo sebe. Ale nejvíce na mě. Druhý den jel Adrien do školy limuzínou. Ta zastavila před školou vysadila Adriena a odjela. Přišla jsem k němu, políbila ho na posilněnou a začala ho tlačit do schodů. Alya s Ninem mi přispěchali na pomoc a společně jsme ho dostali až ke třídě. Hned jakmile jsme vstoupily do třídy, všichni se kolem nás seběhli a ptali se co se stalo, jak se to stalo a kdy se to stalo. Adrien všem s úsměvem odpovídal, dokud nezačalo zvonit. Když do třídy vešla paní učitelka nenápadně na mě mrkla. Já kývla na souhlas a učitelka začala mluvit:,,Třído, vaše spolužačka Marinett navrhla, aby naše třída vytvořila na naší škole dráhu pro vozíčkáře. Hlavně do schodů. Hlavně si nemyslete, že je to jen kvůli Adrienovi. Je to i kvůli programu, do kterého byla naše škola zařazena. Na naší školu přijede přibližně třista dětí na vozíčku a bez speciálních drah se nedostanou na místa kam pro nás dojít je bezproblémová záležitost. Když škola skončila, stála jsem s Alyou před školou na Adriena. Když Adrien vyjel, řekl mi, že jeho otec se mnou a s Alyou chce mluvit. Podívali jsme se na sebe docela vyděšeně a nastoupili do limuzíny. Když jsme vystoupily před Adrienovo domem byly jsme pořád vyděšené. Vstoupili jsme dovnitř, kde na nás už čekal jeho otec. Díval se na nás pohledem, ze kterého nám běhal mráz po zádech. Po chvilce nás zavedl do vedlejší místnosti ukázal nám nádhernou fotografii luxusního hotelu u tyrkysového moře. Obdivně jsme s Alyou vydechli. Najednou pan Agrest promluvil:,,Na tohle místo pojedete. Tedy pokud budete chtít.",,A-ale proč?" Zeptala jsem se. ,,Tohle je odměna za to, jak jste se starali o Adriena. V tomhle hotelu jsou i lázně, kde by se měl Adrien brzy uzdravit. A vy pojedete s ním. Já nepojedu, mám moc práce. To znamená, že můžete jet vy dvě," ukázal na mě a Alyu.,,Adrien a Marinettiny rodiče. Pokud budou souhlasit, je to vaše." Nadšeně jsem běžela domů. Vše jsem rodičům řekla a oni mi po dlouhém přemýšlení řekli:,,Za to jak si se starala o Adriena si to zasloužíš. Navíc my taky potřebujeme dovolenou a co se týče Alyi, tak s tou nemáme problém." Nadšeně jsem zavýskla, vyskočila, rozběhla se k rodičům a pevně je objala.