Kouzelná beruška a černý kocour

No to ne!

Svatbu nám naruší jen pravidelné hlášení rozhlasu: ,,Varujeme všechny občany Paříže. Hrozí velmi silná zemětřesení. Nevíme zatím kdy, ale doporučujeme schovat se do ochranných bunkrů."

Nebereme ho vážně a dál pokračujeme. ,,Pane Agreste. Berete si zde přítomnou Marinette Dupiang-Cheng za manželku?",,ANO." ,,A vy Marinett Dupiang-Cheng. Berete si Adriena Agresta?,,ANO.",,Dobře. Tímto vás shledávám za novomanžele."

Dořekl kněz a my se políbili. Všichni začali tleskat a my zasedli ke svatební hostině. Nejdříve nám všichni popřáli. Pak měla moje mamka proslov, pak táta a nakonec Gabriel. Ten se neuvěřitelně změnil. Neustále se usmívá a raduje. Je to úplně jiný člověk.

Po proslovu jsme se pustili do jídla. Nebyly jsme ani v polovině hostiny a pak to začalo. Nejdříve se jen lehce chvěla zem. Pak se začalo všechno třást. V chodníku se začli dělat praskliny. Nejdříve jen takové malé. Pak měli centimetr a pak metr. Začli jsme utíkat. Ale neutekli jsme. Praskliny se rozrostly. Na jejich dně se objevil malý oranžový pramínek.

Země pod námi zmizela.
Tak. Krásná 50 kapitola. Dokonalá příležitost skončit knihu. A pozor! TO NENÍ VTIP! Tohle je opravdu konec. Pokud tu bude 30 hvězd, a pokud budete chtít, možná napíšu další knihu. Druhý díl.
Vaše *DIDI*