Kouzelná beruška a černý kocour

Marinett

Probudila jsem se u sebe v posteli. Silná bolest celého mého těla mi dávala najevo, že to nebyl sen. Bylo něco kolem půlnoci, ale já věděla, že musím za Adrienem. Proměnila jsem se a vyrazila. Vypadalo to, že na mě čeká. Okno bylo otevřené a já vlezla dovnitř. Adrien se posadil na posteli a díval se na mě. Když zjistil kdo jsem, vstal, přišel ke mě, chytil mě za pas a políbil mě. Byla to naše verze ,,ahoj rád/a tě vidím." Po chvilce jsem se odtáhla. ,,Musíme si promluvit. Mám strach z toho co se dnes stalo. A taky mě děsí jeho slib." V hlavě mi zazněl ten jedovatý hlas,,Tenhle souboj jste vyhráli, ale nebojte. Příští nastane brzy. A to dříve než si myslíte." ,,Ano. Taky mě to děsí." Řekl Adrien. ,,Ale myslím, že nezaútočí, dokud se úplně neuzdravíme. Je to divné, ale myslím, že chce poctivý boj." Naprosto jsem s ním souhlasila. Bolest mého těla mi dávala najevo, že do dvou týdnů bych mohla být v pořádku. Adrien vypadal taky tak. ,,Jsem unavená.",,Já taky. Zůstaneš tu dnes se mnou prosím?" Samozřejmě, že jsem souhlasila. Tikky a Plagg si spolu zalezli pod Adrienovu postel. Já se skulila Adrienovi do náruče a s vědomím, že jsem v bezpečí jsem poklidně usnula.