Kouzelná beruška a černý kocour

Adrien

Marinett se transformovala a já věděl, že není cesty zpět. Vytáhl jsem svou tyč a připravil se k boji. Beruška se rozběhla proti Lišajovy s roztočeným jojem nad hlavou. Na nic jsem nečekal a vrhl jsem se na něj ze zadu. Vím že to je podlé, ale sám říkal, že je to boj na život a na smrt, takže buď zemře on, nebo my. Lišaj si mě všiml a uhnul. Dopadl jsem lehce na zem. Jako kočka. Vlastě já jsem kočka, zažertoval jsem. Hlavou mi prolítla myšlenka, že na žerty není čas a druhá, že to byl možná můj poslední žert.,,Kocoure pozor!",,To mě probralo, ale bylo pozdě. Lišaj mě tvrdým úderem poslal do železné zdi. AU. To bolí. Beruška využila příležitosti a svázala Lišaje jojem. Ten se z něj dostal mrknutím oka. Beruška věděla, že jí nezbývá nic jiného. Podívala se na mě podívala a kývla.,,kočaklizma!" Zašeptal jsem. Beruška začala na Lišaje dorážet a útočit. Toho jsem využil. Skočil jsem mu za krk a ruku s kočaklizmou mu položil na hlavu. Ta se rozsypala. Oba jsem vyčerpaně padli na zem a vrátili se do původní podoby. Šťastně jsem se na sebe podívali. Porazili jsme Lišaje a to sami. Teda alespoň jsme si to mysleli. Ze stínu před námi se vynořila pomalu tleskající postava. Lišaj.,,Ale jak to? Vždyť jsi po smrti!" Křičela Marinett.,, Kdepak. Já ne. To byla jen moje kopie. Chtěl jsem vidět jak dobří jste. A jste docela dobří. Tenhle souboj jste vyhráli, ale nebojte. Příští nastane brzy. A to dříve než si myslíte." Najednou místnost přede mnou začala mizet. Zavřel jsem oči. Když jsem je otevřel ležel jsem u sebe v posteli. Copak to byl jen sen? Nespočet modřin a oděrek ukazoval že ne.