Kouzelná beruška a černý kocour

#10 Adrien

Páni. Možná jsem na to šel moc rychle. Marinette se už přes minutu dívá na Plagga, nehýbe se, nemrká a nemluví. Zkusím jí zamávat rukou před očima. Tentokrát se probere.

,, J-j-já, ty, o-on..." Je tak roztomilá když koktá. Ale to netrvalo dlouho. Po tváři se jí skoulela slza. A za ní další a další. Schoulila se do klubíčka a začala tiše brečet.

,,Marinette, proč brečíš?" 

,,MOJE tajemství je venku a ty už mě nebudeš nikdy milovat."

,,Proč si to myslíš?" Zeptal jsem se, i když jsem věděl co odpoví.

,,Tak za prvé ty jsi NĚKDO v normálním tak superhrdinském životě. Za druhé miluješ někoho jiného, a za třetí máš spoustu fanynek. Krásných, šikovných a sebevědomích. Ale já nejsem ani jedno." Řekla a opět se rozplakala. Teď nebo nikdy, řekl jsem si.

,,Na tu Eiffelovu věž jsem tě pozval proto, abych ti něco řekl. A to...... MILUJU TĚ!" Vykřikl jsem a zavřel oči. Když se nic nedělo otevřel jsem je. A Marinette byla pryč. Upřímně se jí nedivím. Dozví se, že jsem kocour a že jí celou dobu miluju a ona si toho nevšimla.