Kouzelná beruška a černý kocour

#8 Marinette/Adrien 2/2 Pohřeb

Marinette 
Běžím za hadem do parku. Tam se konečně zastavím a začnu bojovat. Začínám si pomalu přestávat věřit, když si všimnu černé šmouhy. Podívám se kocourovy na pár vteřin do jeho smaragdových očí, ale i ta chvilka stačila hadovy, aby mě chytil. Začne své tělo omotávat kolem mého a utahovat sevření. Zbyl ve mě poslední zbytek vzduchu. 

,,Kocoure, pomoz mi." S posledním slovem jsem ztratila i to něco málo vzduchu a upadla do nekonečné temnoty.

Adrien
Nevím co se to se mnou stalo. Ve chvíli kdy beruška zavřela oči a hlava ji poklesla na stranu, ve mě něco vybouchlo. Obrovský nával adrenalinu, zoufalství, vzteku a lítosti mě zcela ovládl. Nechal jsem se jím zcela pohltit. Skočil jsem po hadově krku ztrhl z něj náhrdelník a rozdupal ho. Vyvolal jsem kočaklizma a akumu chytil do dlaní. To, že vyletěl bílý motýl mi bylo úplně jedno. Teď existovala jen beruška. 

Vzal jsem její bezvládné tělo do náruče a začal odstrkovat vlezlé novináře. Vyhoupl jsem se na střechu. Párkrát jsem malém spadl, protože jsem skoro nic neviděl přes vodopád slz. Donesl jsem ji k sobě domů a položil do postele. Prsten zapípal a já se stal Adrienem. Opřel jsem se o okno a nechal stékat slzy. Najednou uslyším zvuk přeměny. Pomalu nakukuji do postele.,,MARINETTE?! To si děláš srandu Plaggu. Řekni že je to jen špatný vtip."

,,Proč? Já ti říkal že je u Marinette cítit kwamií energie." 

,,Já vím, ale nedokážu uvěřit tomu, že jsem si to neuvědomil. Vždyť jsem ji měl na očích skoro každý den a vůbec."

,,Adriene, dívej. Hýbe se. Co jí řekneš?" 

,,Nějak jí opatrně řeknu že jsem kocour."

,,A pak?"

,,To se uvidí." Najednou Marinette otevře oči. 

,,Adriene? Kde to jsem, a co tu dělám?"

Doufám, že jsem vás alespoň trochu vyděsila, jak předchozí kapitolou, tak nadpisem. Nebojte se, příběh bude pokračovat.😘😁