Kouzelná beruška a černý kocour

Adrien

,,Co to bylo za ránu?" Ptal jsem se jí. Myslel jsem, že má z okna lepší rozhled. Ale ona tam jen stála a zírala před sebe. Věděl jsem, že něco je špatně. Hodně špatně. Na nic jsem nečekal.,,PLAGGU DRÁPKY! Za chvíli jsem stál na okně vedle ní a zíral stejně jako ona. Před námi se to hemžilo padouuchy. Celá armáda, která čítala několik stovek padouchů. Byly tam známý, jako Lady WiFi, Policeman atd. Ale i spousta nových. A tomu všemu velela jedná osoba. Lišaj.,, Neříkal si náhodou, že další boj bude, až se uzdravíme?!?! Řval jsem na něj.,, Ne, neříkal. To si vymyslely ty vaše hloupé hlavičky. Já řekl, že další souboj bude brzy. A to nastalo právě teď. Armádo zkázy do útoku!" S tímto povelem se na nás vrhlo několik desítek padouchů. Bylo jich kolem třiceti. Všiml jsem si, že na nás poslal jen první řadu ze sta. E počkat co to? Uslyšel jsem berušku, ale když jsem se na ní podíval neotvírala pusu. Najednou v hlavě slyším:,,Nech mě být ty hajzle. A mám tě. Akumo do polepšovny s tebou!" Rozhodl jsem se to zkusit.,, Beruško?" Oslovil jsem jí v myšlenkách. Ona se na mě podívala a v hlavě mi zazněl její hlas: ,,Kocoure?! My slyšíme svoje myšlenky?!",,Už to tak vypadá" Odpověděl jsem.