Family 2...

Část 1

Pohled Teresy:

"Kole, dost!" křikla jsem. On se na mě po očku podíval s úsměvem na rtu."Přišla ses podívat na konec svého bratra? Jak sladké," na rtu mu pohrával stále ten jistý úsměv. Zpoza mých zad vystoupil teď i Klaus. "Ale ne, i bráška," zasmál se."Prosím, Kole, já tě prosím... Pusť ho!" málem jsem brečela."A můžu si nechat jeho srdce jako talisman? Pak si ho už můžeš nechat," spiklenecky na mě mrkl."Prosím... Udělám cokoliv, Kole," žadonila jsem ho."Podívej se, Salvatore, jak ta holka za tebe bojuje," pohlédl na mého bratra a uštědřil mu pěkný kopanec do holeně. Damon byl už stejně mimo sebe, jak dlouho už ho za to srdce může držet?"Kole," promluvil za celou dobu Klaus. "Dost bylo hrátek, pobavil ses, ukázal jsi svoji sílu a teď bys ho už mohl pustit," řekl klidným tónem."Já ti nevím, když mě ho tak strašně baví týrat...""Vím, co ti chtěl udělat, a proto ti nabízím obchod. Zabij mě, jeho nechej jít," požádala jsem ho. Klaus vedle mě ztuhl, ale Kol se začal smát."Jak vidím, položíš za svého bratra život, toho si cením, proč ne," pozvedl ramena. Vytáhl z Damonovy hrudi ruku, v ten moment bratr spadl na zem, samozřejmě mu Kol uštědřil pěkný kopanec do břicha, Damon se vzpamatoval a pohlédl na všechny v místnosti."Seš volný, tvoje sestřička se chce s tebou prohodit..." zašeptal Kol zvesela. "Teď padej!" křik po něm."Ne!" zahřměl Damon rychle a postavil se na vlastní nohy. A to ho Kol pěkně kopl, takže padl k zemi, byl v bezvědomí, nemohl nic namítat. Nahlas jsem polkla a přistoupila blíž k původnímu."To ti nedovolím, Kole," ozvalo se za mnou."Jak poetická tato scéna je... Kdybyste tu byli před pár minutami, věděli byste, že jsme vás s Damonem probírali. Stále dokola omílal něco o tom, že mi nikdy neodpustíš, Tereso... Ale ty mi odpustíš, že ano?" zeptal se mě vážně. Jen jsem sklopila hlavu dolů. On se ke mně přenesl, chtěl se mne dotknout, to ale zareagoval Klaus a odstrčil ho."Ale no tak, přece se se mnou nebudeš prát," smál se Kol svému bratru."Vezmi Damona a zmizte," poručil mi původní, ještě nikdy jsem ho neslyšela takto mluvit. Rychle jsem přešla k Damonovi."Ne, ne, ne! Ona řekla, že se obětuje místo svého bratra, tím pádem, je moje," rozhodl klidný hlas."Ale já jsem rozhodl, že tvoje není..." Neváhala jsem ani vteřinu, chytila jsem Damona a rychle se s ním vypařila. Slyšela jsem známky boje. Musím Klausovi poděkovat, nečekala jsem, že by mi mohl takto pomoct.Hodila jsem Damona na zadní sedadlo svého nového auta a rychle vyjela do penzionu. Měla jsem chuť Damona pořádně praštit, jak ho mohla napadnout taková kravina? Cítila jsem, jak mi po tváři stekla jedna slza. Uvědomila jsem si, že jsem dneska mohla zemřít, nebo mohl zemřít Damon. Byla to šílená představa. Já jsem brečela! Já, která nikdy... To je jedno.Damon už pěknou chvíli ležel nehybně na sedačce, Elena seděla u něj a koukala na něj, jako na pána Boha. Těšila jsem se, až ten idiot vstane. Asi za pět minut sebou poprvé škubnul, vyletěl do sedu."Teresa!" vykřikl, postavila jsem se."Ve kterém idiotském světě jsi přišel na takovou hovadinu, jako je, že zabiješ původního?" zatím jsem nekřičela. Mluvila jsem pomalu a zřetelně. Damon se postavil, pohlédl na mě, ne s lítostí, ale s drzostí."Ano, chtěl jsem ho zabít. Jediné čeho lituju je, že jsem se nechal chytit!" vysvětlil mi."Eleno, běž," šeptla jsem s očima upřenýma na toho černovlasého upíra. Slyšela jsem, jak se zvedla ze sedačky, ale nešla. "Běž," poručila jsem jí, dokonce jsem se na ní podívala. Po chvíli zaváhání se dala do pohybu a odkráčela ven."Proč?" nechápavě jsem na něj zírala."On mě chtěl zabít taky, už před tím!" křičel po mně. Bylo to, jako se bavit s malým dítětem."Neřvi po mně! Laskavě si uvědom, že jsi dneska mohl umřít, zase," křičela jsem, jako smyslů zbavená. Vlastně jsem takhle po Damonovi nikdy neřvala, vlastně ano, jednou, když mi byly čtyři a rozbil mi porcelánovou panenku - akorát, trochu jsem šišlala. Takže to vyznělo asi nějak takto: Ty ši mi rožbil panenku Antoinettu!" Prý se s její hlavou hrál dobře fotbal."Zajdeš za Kolem a omluvíš se mu, potom se odstěhuju... jelikož žít s vámi v jednom městě, není nic pro mě..."