Family 2...

Část 8

Katherine is my friend!Pohled Teresy:Probudila jsem se s hroznou bolestí hlavy v cizí posteli, rozhlížela jsem se kolem, když jsem si sedla. Prvních pár sekund jsem přesně nevěděla, co se stalo, poté mi to ale všechno došlo a já myslela, že uteču tam tím oknem. Vyskočila jsem z postele a šinula se k němu, bylo pěkně pootevřené, než jsem snad mohla to oknu vůbec otevřít, ozval se z rohu místnosti hlas."Být tebou, tak to nezkouším..." Rychle jsem se otočila. Stál tam Klaus, byl opřený o zeď a na rtu mu pohrával úsměv."Co po mě vlastně chceš?" vyštěkla jsem po něm, nějak jsem se už neotravovala s tím, že by mě mohl zabít, kdyby chtěl, tak už jsem mrtvá. Chce mě živou, ale proč?"Stará dobrá Teresa, chyběl mi tenhle výraz," pousmál se na mě. Výraz? Jak může vědět, jak se tvářím? "Teď k tvé otázce, já po tobě nechci nic, ale ty bys mohla chtít...""Co bych po tobě chtěla?" odfrkla jsem si."Dáme si menší kvíz," řekl a pomalým krokem se vydal ke mně. Stála jsem pevně na jednom místě. "První otázka, jak se jmenuješ - celým jménem!" rozkázal. Chce mě snad zkoušet z vlastního života?"Dobrá, Teresa Salvatore," povzdechla jsem si."Máš prvních deset bodů. Druhá otázka, která bude trochu těžší. Kdo jsem já?" zamrkal na mne."Klaus, původní upír," pozvedla jsem ramena. On se na mě znovu usmál."Dobrá, dalších deset bodů, i když jsi svou odpověď mohla trochu obohatit tím, co už o mně víš." Vím? Co o něm vím? "Další, kdo jsou ti dva, u kterých teď bydlíš, jméno i příjmení...""Vím jen, že u nich bydlím, neznám jejich křestní jméno, natož příjmení," zakroutila jsem hlavou."Jistě... jak jsem čekal. Kdybych ti řekl, že jsou to tví bratři, věřila bys mi?" podmračeně se na mě díval."Jasně, ale má to jeden háček, chytráku. Jsem jedináček!" založila jsem si ruce na prsou."Aha, to je divné... A proč se tedy jmenují Salvatorovi?" nadzvedl jedno obočí."Nevím, možná to jsou vzdálení příbuzní, nebo... je to jen shoda jmen," pronesla jsem, jako by to byla jasná věc. A není snad? Jen, protože máme stejné příjmení, jsou to hned moji bratři?"Kdo tě stvořil?" vyptával se."Katherine Pierceová," vystřelilo ze mne."Nenávidíš ji?""Co? Proč? Je to moje nejlepší kamarádka... Teď spolu sice neprozkoumáváme svět, ale to neznamená, že se spolu nebavíme!" protočila jsem oči a sedla si na postel, na které jsem před chvílí spala."Jasně, když nemáš bratry, nemáš potřebu nenávidět Katherine," šeptal si pro sebe."Co si to tam mumláš?" zeptala jsem se hodně naštvaně."Lásko, prozraď mi, co si dělala před tím, než jsi přijela do Mystic Falls?" usmál se na mne zářivě a sedl si blízko mne, na můj vkus až moc blízko."No, byla jsem tam... a taky tam. Já ani nevím, jak se to tam jmenovalo, taky v Evropě jsem byla," pokrčila jsem ramena."A pamatuješ si na Kola?""Kola?" zopakovala jsem jméno. Bylo docela divné, takové bych si určitě pamatovala. "Ne, toho fakt neznám.""Ten parchant je chytřejší, než jsem si myslel!" povzdechl si. Bylo to spíš přemýšlení nahlas."Kdo to je?" zajímala jsem se. Jsem celkem zvědavá."Jeden už teď mrtvý chlap, tím se nemusíš trápit, lásko. Mám pro tebe nabídku, co kdybys se mnou teď na chvíli odjela? Třeba do New Orleans?" sladce se na mne usmál."O tom dost pochybuju," odfrkla jsem si."Prosím, slibuju, že tě nezabiju," zamrkal na mě."Ale proč? Nechápu to... Vlastně nechápu víc věcí! Proč mě každý v tomhle městě zná? Proč mě znáš ty, proč mě znají nějací dva chlapi, co vlastní penzion? A ty mi říkáš, že to jsou moji bratři, jestli mám jet s tebou, tak mi to prosím vysvětli," doléhala jsem na něj."Niku?" vrazila do pokoje nějaká blondýna. Chvíli nás upřeně pozorovala. "Ach, tak už jsi ji dostal? Já jsem si myslela, že ti to bude trvat déle, vypadala na tvrdý oříšek." Nechápavě jsem si ji měřila, o čem to mluví?"Rebekah, běž pryč!" poručil jí. Stále jsem jí pozorovala s nechápavostí."Aha, tak to pardon!" vyštěkla a zmizela."Vidíš? Jako třeba toto, bylo zřejmé, že mě zná... Upřímně, já vůbec nevím, kdo to je!" křičela jsem."No, jsi tak trochu ovlivněná..."