Family 2...

15

Bite

Pohled Teresy:

"Líbí se ti tady?" zeptal se mne Klaus, když jsme procházeli po náměstí velikosti Mystic Falls.

"Je to tady úžasné, ale stejně se tady nebudu moc dlouho zdržet. Damon je hodně nervní upír..."

"Všiml jsem si," skočil mi do toho. "Když už jsme u toho všímání. Pěkné tetování," zasmál se. Ode mě se také dočkal úsměvu.

"Děkuji, není dobré chodit do tetovacího salónu, když jsi opilý," dávala jsem mu rady. "Mimochodem, kam jdeme," zajímala jsem a zjišťovala, že jde velice suverénně.

"Jdeme za Marcelem. Chci vrátit zpátky město. Až se tady vrátíš, budeš královna," mrkl na mne.

"Myslíš, že je to dobrý nápad? Nechceš si udělat z nějakého políčka další město? Marcel nevypadal zrovna na milého a počestného upíra, který vrací věci," varovala jsem ho. On se na mne podíval přísně, ale s úsměvem na rtu.

"Pamatuj si, že já věci beru, ne uděluju. A už vůbec bych mu nedal mé město. Možná ho dám tobě, za pár let," mrkl na mne spiklenecky.

"Ty bys mi dal město," uchechtla jsem se. On jen přikývl. Dál jsme kráčeli, neznámo kam. Ale po chvíli jsem to už poznávala, strávila jsem tedy pár měsíců. Vedl mě do hotelu upírů, tedy, alespoň se tomu tady tak říká. "Hotel upírů, tak tady Marcel vládne," okomentovala jsem to. Klaus jen přikývl. Musela probíhat zrovna nějaká velká akce.

Vevnitř byl nespočet upírů, kteří se dobře bavili. Hudba byla velice hlasitá. Očima jsem hledala toho snědého muže, kterého chtěl Klaus znemožnit. Je mi to jasné, není v tom jiný důvod. Původní si všiml partičky upírů, kteří patřili mezi Marcelovy kamarády.

"Kde je Marcel?" zeptal se zatím s klidem. Jeden z nich se otočil, měl na hlavě afro a na prstu kámen lapis lazuli.

"Kdo se ptá?" zasmál se a chtěl se otočit. No, tak teď to bude show, tento upír asi nemá to nejmenší tušení, s kým má tu čest. Klaus ho drápnul za jedno rameno a otočil si ho k sobě.

"Kde je Marcel!" zopakoval svou otázku, nikoliv příjemným hlasem, jako před tím.

"Zodpovídám se jenom Marcelovi!" křikl a chtěl se znovu otočit. To ho ale Klaus chytl pod krkem, jeho obličej se změnil.

"Jsem na půl vlkodlak a na půl upír. Nemyslím si, že mi můžeš odporovat!" Naprázdno jsem polkla. Takto jsem Klause neviděla. V mé přítomnosti se zatím choval... tak nějak slušně, když nepočítám to, jak chtěl zabít Damona. Uslyšela jsem povědomý hlas.

"Jsem tady, jsem přímo tady, neubližujeme si, taková jsou pravidla," zasmál se Marcel a odtrhl od sebe ty dva. Naprázdno jsem polkla. Už tak z toho byla scéna, upřímně, celkem zajímavá. "Kvůli čemu tady jsi?" zajímal se upír a vedl sebou Klause někam mimo zvědavé oči. Zůstala jsem stát, doufala jsem, že mě tak trochu přehlédnou. Klaus se ale zastavil a pohlédl do Marcelových zvláštních očí.

"Jak vidím, udržoval jsi mé město," rozhlédl se kolem. Popošla jsem kousek k nim, Klaus si mne majetnicky chytil kolem pasu.

"Teď už bych řekl mé město," uchechtl se Marcel, jako by se bavil s pětiletou holčičkou. Nedalo mi to a usmála jsem se.

"To si doufám děláš legraci, ty jsi tak nanejvýš princ ulice," rozhlédl se kolem původní. Marcel přimhouřil oči a nějakou dobu nic neřekl.

"Vytáhl jsem tady to město do výšin, když ty jsi zdrhl, jako krysa..." křičel naštvaně. "Mám na něj nárok..."

"Já, že jsem utekl, jako krysa? Bylo by dobré, připomenout, kdo z nás byl krysa a kdo mu od toho pomohl!" řval. Klaus měl velice hluboký a pronikavý hlas s britským přízvukem. Měla jsem tušení, že tady tato potyčka neskončí dobře. Všichni nás pozorovali, jako divadlo.

"Dám ti hádanku, jaké pravidlo je, když zabiješ nějakého upíra?" zeptal se Klaus opět klidně. Neměla jsem nejmenší tušení, o čem to mluví.

"Moc dobře to víš. Smrt!" objasnil mu. Klaus se zasmál.

"Omluv mě, lásko," šeptl mi do ucha. Přemístil se k tomu chlápkovi, se kterým se před malou chvílí dostal do křížku. Zabořil své zuby do jeho hrdla a daroval mu svůj jed. Marcel na něj nevěřícně hleděl, musím se přiznat, že i já. "Pokus se mě zabít... Půjde ti to těžko," prohlásil, chytil mne za ruku a odváděl pryč. "Já jsem ten, co určuje pravidla," dodal křikem. Nevěděla jsem, co mám na to říct, jen jsem šla mlčky vedle něj.