Family 2...

3

Goodbay...Pohled Stefana:"Asi nemám moc velkou šanci tě přemluvit, abys zůstala, že?" zeptal jsem se asi po sté Teresy. Ta jenom zavrtěla hlavou."Nemůžu tady zůstat, navíc, myslím, že Lexi bude super společnost," mrkla na blondýnu, která se právě radovala nad svým novým prstýnkem, který dostala. Nikdy jsem jí neviděl tak šťastnou, tedy, když nepočítám to, jak jsem opil a tančil ve fontáně nahý."Nevím, jak ti tady za to poděkovat!" opakovala stále dokola a usmívala se na Teresu. Damon seděl v obýváku a sledoval oheň v krbu. Vypadal naštvaně, zničeně. Popíjel alkohol a zřejmě se nás snažil ignorovat. Mám takové tušení, že mezi ním a naší sestrou už to nebude takové, jaké to bývalo. Tento vztah, co si vybudovali za těch sto padesát let, se rozbořil, jako domeček z karet."A teď jdeme oslavovat můj odchod," zachichotalo se vedle mě černovlasé stvoření, které mělo mé oči. Zasmál jsem se. Všichni kolem si myslí, že je jako Damon, ale nezažili ji, jako člověka. Byla naprosto jiná, byla jako já. Neříkám, že jsem nějaké neviňátko, to bych si nedovolil, ale rozhodně nejsem zmetek, jako Damon. Teresa je jiná..."Takže, kam vyrážíme?" zeptala se nás natěšená Lexi. "Budeme pařit až do rána, jelikož..." natáhla svou ruku a ukázala prsten, "jelikož mi moje nejlepší kamarádka zajistila tento skvost!""Ale, ale... nejlepší kamarádka? A co jsem já, ještě před týdnem jsi říkala, že jsem tvůj nejlepší kámoš," založil jsem si ruce na hrudi."No jo, nejlepší kamarád, ale holka potřebuje i nejlepší kamarádku, a tu zaplnila tvoje sestřička. Takže... jdeme," zavelela. Ale zastavila se ve dveřích a otočila se na Damona. "Myslím, že bychom byli moc nezdvořilí, kdybychom se nezeptali tvého bratra. Damonku, nechceš jít s námi?" zamrkala blondýna. Damon se ani neobtěžoval otočit, zřejmě byl naštvaný.Pohled Damona:Hloupá Teresa, hloupý Stefan s tou blbkou Lexi! Myslí si, že... Já vlastně ani nevím, co si myslí. A nemám náladu na to to zjišťovat. Teď, když odešli za tou svoji zábavou, mám pro sebe celý dům. Neváhal jsem ani minutu, nasedl jsem do svého auta a vydal se za Elenou. Byl jsem tam za chvíli.Vyskočil jsem do jejího okna, neuvědomil jsem si, kolik je hodin. Už ležela v posteli, ale ještě nespala, jelikož, když jsem se dotkl parket, okamžitě se posadila."Damone, co tady děláš?" podivila se. Pokrčil jsem ramena a šel za ní. Rozhodl jsem se, že je sice penzion volný, ale jediná věc, co chci je, být s Elenou."Nudil jsem se," opřel jsem se o loket a sledoval Elenu, která si právě položila hlavu na polštář."Nudil..." vydechla. "Takže to vůbec nemá nic společného s odjezdem tvé sestry," podotkla uštěpačně."Ne, vůbec. Stejně za měsíc zase přijede! Znám ji, jak své boty," odfrkl jsem si a trochu ušklíbl. "Navíc, nejsem tady od toho probírat svou sestru, už jí mám plné zuby! Přišel jsem za tebou," pousmál jsem se."Zítra jdu do školy," oznámila mi. Pokrčil jsem ramena, s náznakem - koho to zajímá. "Vedle je má teta a řekněme, že ona slyší," nadzvedla jedno obočí."Tak ji ovlivním..." zaimprovizoval jsem. Samozřejmě, jak jsem čekal - hodila na mne nepříčetný pohled."Kolikrát ti mám říkat, že Jennu ani Jeremyho nebudeš ovlivňovat.""A co Johna?" mrkl jsem na ní."John není moje rodina, pravda, sice teď prohlašuje, že je můj otec, ale víš co? Je mi to naprosto jedno, ať si říká, co chce. Pro mě je to stejný idi..." V ten moment se rozletěly dveře, na prahu stála Jenna, trochu rozzuřená Jenna, ani jsem nestihl utéct."Eleno, sice jsem tvůj poručník, ale já mám zítra práci, vstávám brzo ráno, takže - sbal se a běžte si tlachat o vašich životech k němu do penzionu!" rozhodla. Jak já tu ženu miluju."Ty mi dovoluješ, abych šla k němu na noc?" pousmála se Elena. Jenna se na ní zamračila."Nehraj hloupou, myslíš, že jsem ti pokaždé spolkla, že jsi šla k Caroline, nebo Bonnie? Navíc, já ti dovoluju mluvit, ne dělat něco jiného," řekla a zabouchla za sebou dveře."Už jsem ti kdy řekl, že máš super tetu?"Elena si sebou vzala nějaké věci, museli jsme samozřejmě jít dveřmi, myslím, že by Jenně bylo trochu nápadné, kdyby její neteř skákala z okna. Bohužel jsme na schodišti potkali Jeremyho, který zrovna dvakrát nevypadal střízlivě."Čau, Eleno... Čau... ehm, muži v černém." Ne, rozhodně nebyl střízlivý.