Family 2...

Část 9

Necessary EvilPohled Damona:"Debilní Klaus!" řekl jsem snad už po sté. Držel jsem v ruce skleničku s burbonem a naštvaně propichoval Stefana pohledem."Ty jsi chtěl, abych šel pro Klause, takže je to vlastně tvoje chyba!" namítal rozladěně Stefan."Není to chyba ani tvoje," ukázala na mne Elena, "ani tvoje!" pohlédla na brášku. "Navíc, Klaus jí nic neudělá, jedině pomůže... vím, že jí nechce ublížit," založila si tvrdohlavě ruce na prsou."Aha, a to jsi sebrala kde?" prohlásil jsem. "Momentálně ani neví kdo je, neví, kdo jsme my. Víš, co s ní může udělat? Třeba si jí přetvořit k obrazu svému...""Myslím, že to není potřeba, Damone. On ji nechce přetvářet," vrtěla zatvrzele hlavou."Takže mi chceš říct, abych jí nechal s Klausem - a nestaral se o to," uzavřel jsem naši diskuzi značně ironicky."Ne, takhle jsem to nemyslela, ale... Chci říct, že jí bude chtít pomoct," šeptla ustrašeně Elena."Klaus je sice můj starý známý, ale tímhle si vážně nejsem jistý. Za tu dobu, co ho znám ještě neudělal nic pro ostatní..." Stefan se posadil vedle Eleny a čekal, co na to řeknu."Vidíš? Klaus je podlá svině... A co až se to dozví Kol? Kol! Bude jí chtít zabít, už ji chtěl zabít tehdy, když mi rval moje srdce, ona se za mě obětovala!" vykřikl jsem a položil sklenici na stůl."Ale nechtěl jí zabít," argumentovala Elena rozespale. "Kol, ani Klaus nemají ten nejmenší zájem o to, zabít tvou sestru. Mám takové tušení, že až bys odešel - dělal by s Teresou něco jiného... nejsem si jistá co, ale...""Fuj, nebuď nechutná," zamračil jsem se na ní."Nemyslela jsem zrovna to!" ohradila se. "Myslela jsem, že by třeba... Fajn, nic mě nenapadá, ale nechtěl jí zabít!" trvala si na svém."Že by novodobá Katherine?" zasmál se Stefan. Zpražil jsem ho pohledem. Katherine, počkat!"Co myslela tím, že jí připomínáš její kamarádku?" pohlédl jsem na Elenu nechápavě. Stefan i Elena zároveň pokrčili rameny. "Takže je nám všem jasné, kdo za to může..." udělal jsem dramatickou pauzu, "Katherine," vyslovil jsem její jméno se vším opovržením."Myslíš? Ale jak by to udělala?" nechápal Stefan."Stefane, je to Katherine! Katherine! Ta dokáže všechno, když chce. Pomalu i nesplnitelné. Kdybys jí řekl, že se chceš setkat s Voldemortem, ona by ti to splnila," řekl jsem jasně."Katherine a Teresa byly kamarádky v roce 1970," šeptl náhle Stefan."Cože?" nechápavě jsem se na něj podíval. Ton nebylo nechápavě, to spíš bylo... já vlastně ani nevím, jak jsem v ten moment vypadal, ale muselo to vypadat komicky."Pamatuješ na období, kdy jsi vypnul svoje emoce a já a ona jsme moc nevycházeli kvůli tomu vypálenému bytu?" ujišťoval se. Je n jsem přikývnul. "No, našla jí znovu Katherine, samozřejmě ji chvíli nenáviděla, ale potom se spolu začaly bavit... Byly z nich nejlepší kamarádky, ale potom jí zase zradila po Katherinovsku, jak neobvyklé, že?" trochu se pousmál. Byl to takový ten úšklebek, který jasně říkal - prosím, neubliž mi."A to víš jak?" vyštěkl jsem."Řekla mi to asi před třemi měsíci, no... Tobě to neřekla, protože věděla, že bys jí asi zabil," pozvedl ramena. Elena mě chytla za ruku, jelikož věděla, že jsem trochu... výbušný."Aha, tak bylo lepší mě z toho vynechat," pronesl jsem zcela ironicky. Stefan přikývl a sklopil hlavu dolů. "Ty jsi takový kretén, Stefane! To jsi nemohl říct dřív?""Je to jasné, musíme Katherine najít a přimět vrátit Terese vzpomínky," uzavřela diskuzi Elena."Já ji půjdu najít," prohlásil Stefan a bral si klíče od svého auta. Já jsem ho zastavil."Zapomeň, rozcupuje tě na milion částeček a bude se u toho smát," zamítl jsem."Ale to by ti přece nevadilo ne?" pokřiveně se na mne usmál."Netvrdím, že bych probrečel celou krabičku kapesníků, ale zařekl jsem se, že tě jednoho dne zabiju JÁ, a tak to taky bude," rozhodl jsem. Pokud má někdo zabít mého bratra, budu to já. Nikdo jiný."A co teda navrhuješ?" nadzvedl jedno obočí."Tak zaprvé, musíme Teresu dostat od Klause, potom i s ní pojedeme hledat Katherine," vysvětlil jsem svůj plán."Ahá, to je lehké, jako facka. Jen jedna připomínka, Damone, jak zařídíš to, aby naše malinkatá sestřička nezdrhla, víš, dalo ti zabrat, abys jí udržel u stěny...""Máme celkem hodně sporýše," uchechtl jsem se."Takže tvůj plán - nasporýšovat jí, aby nezdrhla. Jak ušlechtilé, Damone!""Nepokoušej mě, radím ti dobře, buď rád, že tvoje hlava ještě neleží poblíž tvého těla, jelikož si mě už dost nasral! Máš štěstí, že něco musím řešit..." Najednou se otevřely dveře. A v nich stála ona.