Family 2...

Část bez názvu 2

You can't leave us!(Nemůžeš nás opustit!)Pohled Damona:Otočila se ke mně zády, snad si vážně nemyslí, že se omluvím tomu idiotovi, to mě ani nehne. A co se týče jejího odchodu? Nevěřím ji! Odjede na pár dní a potom se zase vrátí, nedokáže žít sama. Posadil jsem se do křesla a nalil si trochu burbonu. S každým lokem jsem si čím dál ti víc uvědomoval, jak jsem to posral. Postavil jsem se a vší silou jsem hodil sklenici do krbu."Tak co jsi udělal tentokrát, Damone?" zeptal se ne dívčí hlas. Otočil jsem se, stála tam Lexi s velkým úsměvem na rtu."To tě naštěstí nemusí zajímat," odsekl jsem chladně. Během toho, co jsem mluvil, přišla dolů i Teresa"Posral všechno, co se dalo," řekla stále naštvaně. "Máš místo ve svém autě, Lexi? Rada bych se k tobě přidala - k tvé cestě kolem světa," zasmála se."Beru tě za slovo, odjíždím večer, měla jsem ještě něco naplánované se Stefanem, myslím, že se ráda přidáš, když odjíždíš," mrkla na mou sestru a zasmála se."Myslíš to vážně?" zeptal jsem se jí s nadzvednutým obočím."Seděl sis na uších? Řekla jsem jasně, že odcházím. Už mě nebaví tahat tě z průserů, které si nadrobíš, jenom, protože tě někdo naštve, ho hned chceš zabít! Já tady v tomhle městě končím, nikdy se sem nevrtím. Ani jsem se neměla vracet! Nesnáším tohle město! Au revoir, xoxo, bay bay... Damone," vyhrkla na mě a šla z domu pryč."Wow, ta se na tebe pěkně naštvala," poznamenala ta děsná nána, alias Stefanova kámoška."Chceš si zopakovat rok 1977?" pohlédl jsem na ní naštvaně."Co přesně máš na mysli," odfrkla si."To, jak jsem tě málem nechal uškvařit na střeše, akorát teď bych vybral místo, kde není ani kousek zastřešený," usmál jsem se na ní sladce. Neváhala ani chvíli, chytla mě pod krkem a narazila se mnou na zeď."Jsem starší, tím pádem silnější! Nepokoušej mě!" křikla po mně, ale její stisk nepovolil. "Podle mého už tě měla dávno kopnout do zadku, ale omílala něco v tom smyslu, že je tvoje sestra!" řekla plynule a odkráčela nahoru.Pohled Teresy:"Ahoj, Jenno... Je doma Elena?" zeptala jsem se rusovlásky, co mi otevřela dveře. Ona se na mne mile usmála a pustila mě dál."Jo, je nahoře a trucuje, nevím proč, asi to bude pubertou," zasmála se. Jen jsem kývla a vylezla schody do prvního patra. Zlehka jsem zaklepala."Jeremy, dej mi svátek," křikla přes dveře."Eleno, to jsem já," namítala jsem. Slyšela jsem, jak se zvedla z postele - otevřela mi."Doufám, že jsi ho nezabila," řekla trochu jedovatě. Uchechtla jsem se a překročila práh jejího pokoje."Odjíždím... Není tady pro mě místo," vysvětlila jsem to."To, to přece nejde... Nemůžeš odjet, prosím!" křikla po mně."Možná se ještě uvidíme, pokud budeš nesmrtelná," trochu jsem se pousmála a objala ji. "Budeš mi chybět. Tebe jsem měla asi v celém Mystic Falls nejraději," šeptla jsem a odtáhla se od ní."Takže se už nevrátíš?" zeptala se ztrápeně. Na to jsem zavrtěla hlavou. "Víš, kdybys chtěla, můžeš bydlet tady," pousmála se na mě, ale z jejího tónu jsem slyšela smutek."Tak možná za dvě stě let!" zašeptala jsem, aby to mohla slyšet jen ona a zmizela jsem. Začínalo se stmívat, myslím, že s Lexi máme nejvyšší čas vyjet. Je škoda, že nemá prsten proti slunci. Bonnie! Vím, že přede mnou předstírá, že není čarodějka, nejsem úplně blbá."Bonnie!" hodila jsem kamínek do jejího okna. "Bonnie..." To už se okno otevřelo."Co tam děláš? Proč nezazvoníš?" nechápala mě."Řekni, pojď dál!" poprosila jsem. Chvíli váhala, ale nakonec se na mne zašklebila."Pojď... dovnitř." Jen jsem se ušklíbla a jedním skokem jsem se dostala nahoru, chvíli na mě vyjeveně koukala."Teď jsem si to potvrdila..." povzdechla si."Něco od tebe potřebuju, Bonnie," šeptla jsem. "Jelikož víš, že jsem upír, tak víš, že jsi čarodějka s aktivní mocí. Potřebuju udělat prsten proti slunci," vyslovila jsem svůj požadavek."Ale ty přece můžeš na slunce..." nechápala. Přikývla jsem."Já ano, ale jedna moje kamarádky ne. Prosím, udělala bys jí prstýnek?" zaprosila jsem a udělala psí oči."Chceš po mně, abych upírovi umožnila chodit na slunce," ujistila se. Chabě jsem se pousmála, doufala jsem, že bude souhlasit."Dobře," šeptla a šla ke své skříni. Její pokoj byl útulný, velká postel a nad ní plakát z Harryho Pottera."Jsi velký fanoušek?" usmála jsem se a poukázala na fotku Harryho. Ona se zasmála."Ani nevíš jaký, kdyby to čarování, co dělám já, byla taky taková zábava," povzdechla si. Vytáhla ze skříně pytlík s prstýnky. Všechny byly s modrým kamenem. Jeden vytáhla a začala něco odříkávat."Tady máš, příště přijď za denního světla, bude to trvat kratší dobu," mrkla na mne.