Family 2...

21

Pohled Kola:Chicago 1920"Kdo to je?" zeptal jsem se svého černovlasého parťáka. Seděli jsme v jednom podniku a popíjeli whisky. Podíval se mým směrem, zasmál se a napil se. Díval jsem se na parket, tam tančila jedna velice krásná žena, byla upírka. Podle mého ji Damon znal. "Řekneš mi to?" dorážel jsem na něj. Vážně mě to zajímalo. Měla černé kudrnaté vlasy, které jí splývaly po zádech."Od té ruce pryč, kámo," zasmál se a znovu si lokl svého drinku. Sledoval jsem jí, každý její pohyb. Chtěl jsem jí, tak moc, z mého snění mě vyrušil Damon, který mi luskl před očima."Ty by sis nedal říct? Určitě je lepší, než ta tvoje Katherine," odfrkl jsem si a postavil se. Měl jsem v plánu jít k ní, to už se ale černovlasý upír postavil taky."Ehm, nedovolím ti to... Vím, jaký jsi a ona tentokrát nebude tvoje oběť," rozhodl za mne. Nechápavě jsem na něj zíral."Proč je pro tebe tak důležitá, Salvatore?" oslovil jsem ho tvrdě. Neměl jsem náladu na hašteření. Damon je můj velice dobrý kamarád už přes pět let."Je to moje sestra," prozradil pološeptem. Zarazil jsem se a podíval se na něj."Neřekl jsi mi, že máš sestru! Zmínil ses jenom o Stefanovi...""Jak vidíš, z dobrého důvodu..." odmlčel se a zadíval se na parket. Zamračil se, už netancovala, nebyla tam. Zřejmě odešla, ale to už jsem uslyšel jemný hlas, který vás donutí blaženě se usmát."Zapomněl jsi mi oznámit, že jsi mě přijel navštívit," zasmála se. Damon se otočil a já s ním. Stála před námi. Byla trochu menší, než jsem si myslel, ale to jí přidávalo na půvabu. Zelené očka jí svítily. Damon se k ní sklonil a objal jí, velice silně. Nevím proč, ale zasmál jsem se při představě, že by se takhle měla objímat Rebekah a Klaus. Když se vrátili do svých původních pozic, prohlížela si mne."Kdopak je tohle?" její pohled se znovu stočil k bratru. Damon si odkašlal."Kol," řekl skoro nesrozumitelně, zřejmě nechtěl, aby ho věděla. Ale to jsem jí už chytil za ruku a políbil jí na hřbet."*Piacere di conoscerti, bella," zašeptal jsem. Ona se zachichotala. No, chtěl jsem jí tak trochu ohromit, že znám základy italštiny. "Prozradíte mi své jméno?""Má ještě moc práce, viď sestřičko..." skočil do toho Damon. Ona se na něj zamračila."Ne, nemám," odsekla chladně a znovu se na mě podívala a mrkla. "Teresa Elena Salvatore," představila se mi. "Otec byl tak trochu blázen, ale chtěl, abych měla tři jména," znovu se zasmála."Můj otec byl blázen...""Super, teď se ještě vypovídejte ze starých křivd..." podotkl jedovatě Damon.Pohled Teresy:Současnost:"Odmítla jsi ho?" zeptala se Elena, ležela na mé posteli a prohlížela si strop. Já se dívala do velkého zrcadla a urovnávala si šaty na tento večer. Dvacátá léta, ach jo, kde jsou ty časy. Tehdy bylo všechno jednodušší. Našla jsem jedny šaty, které ani nepamatuju, že mám. Sice na nich bylo urvané ramínko, ale i hned jsem si ho přišila. Nechápu, jak jsem si ho mohla urvat. Byly černé, krátké a na konci byly střapce. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné.Elena, která ležela na posteli, už na sobě měla krémové šaty, které jsem jí půjčila, respektive dala."Ano, Jeremy je pro mě ještě moc mladý," zašeptala jsem. Slyšela jsem, jak se postavila a poté ke mně šla."Mladý," zasmála se. "Co mám říkat já a Damon?""To je něco jiného..." odsekla jsem a vzala jsem prsten, co ležel na stole. Neuvědomila jsem si, že bych někdy takový měla. Byl s Lipis lazuli, našla jsem ho u těch šatů."Tereso Eleno Salvatore," vyslovila má jména, rychle jsem se na ni otočila. "Damon mi řekl, že se tak jmenuješ," zasmála se, ale poté zvážněla. "Vím, že něco cítíš ke Klausovi," špitla a udělala ještě jeden krok ke mně."Eleno... Nic k němu necítím, ani nemůžu," zavrtěla jsem hlavou a snažila sehrát divadélko - Klaus je ten zlý, nemůžu s ním být."Jak myslíš... já bych to Damonovi neřekla," špitla. Jasně, to by byla hned druhá věc po tom, co bys řekla, jak je zlý a špatný. "Mimochodem, pěkný prsten... odkud ho máš?" zajímala se. Znovu jsem se na něj podívala. Byl ve tvaru kytky a vevnitř byl zasazen modrý kámen."Já ani nevím, zřejmě ho mám z dvacátých let."*Rád vás poznávám, krásko.1920, ChicagoPohled Teresy:Pokojně jsem odpočívala na Kolově hrudi, hrál si s mými vlasy a hladil mne po odhalených zádech."Bratr bude šílet," zasmála jsem se. Samozřejmě jsem myslela Damona, jelikož Stefan byl momentálně indisponován, pochybuju, že vůbec ví, že má sestru. Ale myslím, že bych ho mohla jít navštívit."Damon je můj kamarád, no... Nejsem si jistý, že teď bude. Slíbil jsem mu, že od tebe dám ruce pryč," přiznal sklesle. Znovu jsem se zasmála, zvedla hlavu a odívala se mu do očí."Ale já jsem neslíbila, že od tebe dám ruce pryč," přiznala jsem a zamrkala. Kol se ušklíbl, jeho hnědé oči, se do těch mých vpíjely."A já zase nejsem ten, co drží slovo," šeptl sladce. Zavrtěla jsem nad tím hlavou. "Něco mi ale musíš slíbit, zatím o tom Damonovi neřekneš," rozhodl jasným hlasem. Mírně jsem přikývla, "nejsem sebevrah," dodala jsem. "Damon mě chce mít pod kontrolou, asi si vzal do hlavy, že nade mnou bude držet ochrannou ruku v posmrtném životě, ale měl by si uvědomit, že já nejsem malé dítě." Kol přikývl."Mě můj bratr nenávidí," pozvedl ramena. Trochu mě to zarazilo. Uvědomila jsem si, že jsme zatím stále mluvili jen o mně. Je jen málo rodin, ve které se přemění sourozenci. My jsme výjimka."Máš bratra..." sykla jsem a bolestně se podívala do jeho očí. Nic mi neřekl, naštvalo mě to."Jo, bratry, sestru, kanárka a rybičku! Nijak zvlášť spolu nevycházíme," připustil.Mystic Falls, současnost:"Tanči se mnou," ozval se hlas za mými zády. Nemusela jsem dvakrát hádat, komu patří. Tušila jsem, že se s ním dřív, nebo později zase uvidím od toho incidentu. Doufala jsem v to později. Pomalu jsem se otočila. Uviděla jsem ho před sebou v klasickém obleku z dvacátých let."Ne!" zamítla jsem Kolovu žádost a šla si pro punč."To nebyla žádost," upozornil mne nevrlým tónem, zatím, co jsem si nalívala červenou tekutinu do kelímku. Trochu jsem si ucucla. Čekala jsem, že ho někdo řízne, bohužel..."Měl by sis už uvědomit, že já z tebe respekt rozhodně nemám," odfrkla jsem si podrážděně a přiblížila se k němu blíž."Ale měla bys... Nezapomínej, že m stačí...""Zadívat se ti do tvých očí a budeš souhlasit se vším," řekla jsem dlouze, napodobila jsem jeho hlas. Chvíli si mne prohlížel, sjel pohledem až k mojí ruce, na které spočíval prsten s lapis lazuli."Pěkný prsten," přimhouřil oči a vzal mne za ruku. "Kdepak si ho vzala?""Mám ho z dvacátých let," odpověděla jsem okamžitě a trochu od něj ustoupila. Ještě jednou si mne pořádně prohlídl, jeho pohled byl zvláštní. Poté se dotkl části šatů, která byla ještě před pár hodinami roztržená."Myslel jsem, že to bylo roztržené," zasmál se a vrtkavou chůzí odešel. Co to sakra mělo být? Stála jsem na jednom místě dobrých pět minut a uvažovala nad jeho slovy. Jak může vědět, že jsem měla roztržené šaty? A co ta narážka na prsten?Všude kolem se rozléhala hudba, všimla jsem si, jak na parketu tančí Elena a Damon, dokonce byl v kostýmu. Ta holka s ním dělá divy, o tom si taky musíme promluvit, když jsem ho chtěla do něčeho navléct já, odmítl! Hudba skončila a Elena si to namířila ke mně."Viděla jsem tady Kola, co chtěl?" vyzvídala. Pokrčila jsem ramena a odložila kelímek s pitím na stůl."Nic moc," mávla jsem nad tím rukou. "Chtěl se mnou tancovat, tak jsem mu jasně řekla, že ne." Elena soucitně přikývla."Tak co, už máš vybraný kostým na Halloween?" zajímala se úsměvem. Rychle jsem zavrtěla hlavou, upřímně jsem teď nemyslela nad hloupým večírkem."A ty?" povytáhla jsem jedno obočí a zadívala se na parket, na kterém právě Kol s někým tančil. Zavrtěla jsem nad tím hlavou."Nijak zvlášť, možná za upíra," zasmála se a já s ní. Byl by to povedený žert."A Damon?" Jestli totiž ten bídák už něco vymyslel..."No... říkal něco v tom smyslu, že si od tebe půjčí nějaké oblečení a půjde za šlapku," oznámila mi Elena tichounce. Protočila jsem nad tím oči."Půjdu si na chvíli s Damonem popovídat." Něco mi totiž nehraje... Jak Kol věděl, o těch šatech? Rychle jsem se podívala na to místo, kde měl svou ruku, uviděla jsem stehy, povzdechla si. Jasně, nemusím být génius... Je upír, viděl ty stehy. Jsem hloupá! A ten prsten, vidí ho na mě poprvé...Chicago, 1920"Něco pro tebe mám," zapředl mi do ucha po další bezesné noci. Odněkud vytáhl sametovou krabičku. Zamračila jsem se na něj, ale když mi jí podal, s radostí jsem jí otevřela. Byl v ní prsten, ve tvaru kytky a vevnitř byl zasazen lapis lazuli."Čím jsem si ho zasloužila?" pousmála jsem se. On jen pozvedl ramena.