Family 2...

Část 17

Pohled Klause:Měl jsem chuť vrátit se za Marcelem a zabít ho, taková drzost. Já jsem byl ten, co ho vytáhl do určitých výšin a on se bude povyšovat, nade mě! To bylo od něj velice pošetilé."Takže to děláš ve volném čase?" zeptala se mne s úsměvem Teresa, se kterou jsem právě procházel po pláži."Záleží na tom, jakou mám náladu," přiznal jsem s patřičným úsměvem a mrkl na ní."Domluvíme se, že až budeš mít zase podobnou náladu, budeš mě varovat smskou, abych se k tobě ten den moc nepřibližovala," zvonivě se zasmála. Má to háček, i kdybych takovou náladu měl, tak tobě bych nic neudělal. Deprimuje mě to, šíleně, i kdybych sebevíc chtěl, tak nemůžu. "Chci od tebe slyšet pravdu," řekla najednou a přiblížila se víc k vodě. Položila si boty na písek. Byla po kotníky ve vodě."Napjatě tě poslouchám, lásko," přikývl jsem na to. Otočila se."Když jsi mě poprvé uviděl, věděl jsi, kdo jsem?" upřela na mne své zelené svítivé oči. V té tmě vypadaly, jako světlušky. Mlčel jsem, věděl, jsem, kdo je zač. Stefan mi ji jednou ukázal. Navíc by bylo zvláštní nenarazit na jeho sestru v tak malém městě. Chtěl jsem si s ní pohrát, myslel jsem, že bude jako Stefan ve dvacátých letech."Věděl, ale proč se na to teď ptáš?" zamračil jsem se na ní. Proč by jí to mělo zajímat. "Přiznávám, moje úmysly s tebou nebyly zrovna dobré. Ale teď řekni ty, chtěla sis ze mě udělat večeři," nadzvedl jsem jedno obočí a čekal na její reakci."Máš pravdu, asi budeme muset zapomenout na to, že jsme se chtěli na začátku zabít navzájem," mrkla na mne spiklenecky a posadila se na písek. Sedl jsem si vedle ní. Vzal si do ruky hrstku písku, kterou jsem omílal ve svých dlaních. Ticho prořízlo zvonění jejího telefonu. Z kabelky si vytáhla mobil a naštvaně si prohlížela display."Když neotravuje jeden, tak otravuje druhý," přecedila skrz zaťaté zuby. Ignorovala zvonění. Strčila ho zpátky do tašky. Musím říct, že Stefan má se jen tak nevzdává. Poslechl jsem si celou písničku, co měla na vyzvánění."Kdy se vracíš do Mystic Falls?" přerušil jsem ticho."Asi za dva dny...""Kdybych ti nabídl, že tady se mnou můžeš zůstat - já nevím, jak dlouho budeš chtít, asi odmítneš, co?" hádal jsem. Teresa si také pohrávala s pískem. Dívala se do země."Musím... já... tak se vrať do Mystic Falls, a potom se tu třeba vrátíme. Víš, až moji bratři nebudou tak otravní," navrhla mi. Podívala se na mne. Uviděl jsem tu naději v jejich očích."Musím tady něco vyřídit. Nemůžu Marcelovi nechat město," řekl jsem vážně. Nikdo mi neukradne město."Tak mi nezbývá nic jiného, než ti slíbit, že se jednou vrátím," prohlásila a odhodila písek. Zvedla se ze země a otřepala si oblečení. Rychle jsem se zvedl a shodil jí do vody. Já jsem nad ní stál a smál se. Když se na mne otočila, její vřelý úsměv zmizel. Nasadila celkem nepřátelskou masku."Víš, že jsem to tak nemyslel, lásko," šeptl jsem trochu zděšeně, jelikož jsem věděl, že mi to bude chtít oplatit. Postavila se rychle na nohy a stále mne propalovala pohledem. Já jsem trochu couvl. "Víš, že jsem silnější," upozornil jsem jí. Ona přikývla. Udělala něco, co jsem absolutně nečekal. Místo toho, že by mne tam chtěla shodit, si sundala tričko a sukni a skočila zpátky do vody. Tentokrát dál. Věděl jsem, že spontánní. Znovu se mi to potvrdilo. Neváhal jsem ani vteřinu, sundal jsem si oblečení a skočil za ní. Po chvíli jsem jí našel. Ona ke mně doplavala."Vidíš? Ať jsi silný, jak chceš, stejně jsem tě do té vody dostala," zasmála se na mne lišácky. To je potvora. Zasmála jsem se a obmotal své ruce kolem jejich boků. "Hádám, že toho upíra už nezachráníš před smrtí, že?" Jen jsem přikývl, neměl jsem to v plánu. "A jde vůbec nějak vlkodlačí kousnutí vyléčit?""Nemáš nějak moc otázek?" zasmál jsem se. "Věř mi, že já tě nekousnu. Leda by sis to přála..." Teresa se na mne usmála. "Mimochodem vážně si to s tím odjezdem nechceš rozmyslet?" lákal jsem ji na temnou stranu."Děkuju, ale musím to urovnat doma. Navíc, je tady stále Kol, takže...""Počkat, Kol je tady?" zhrozil jsem se. Dal jsem jasně svému bratříčkovi najevo, že chci, aby odjel. Někam daleko, nejlépe do Grónska."Možná už není, nevím," pozvedla ramena. Trochu jsem se uklidnil, ale měl jsem stále chuť okamžitě Kola najít a zabít ho."Raději budeme dělat něco jiného," pobídl jsem jí. "Myslím, že dalších pár vět o mém bratru bych už snášel velice špatně."