Family 2...

22

Secret and Bite

Pohled Damona:

"Je tady Kol," špitla mi Elena, když jsme spolu tančili, natáhl jsem do sebe vzduch a ještě víc ji k sobě přitlačil, zrovna hrála pomalá písnička. "Nikdy si mi neřekl, co se stalo mezi tebou a Kolem," zahájila nové téma, které se mi ani trochu nelíbilo.

"Není moc o čem mluvit," pousmál jsem se. "Jen jsme se trochu pohádali..." chtěl jsem to nějak uhrát, ale ona se ode mě trochu vzdálila a dívala se do očí, trochu bolestně.

"Damone, ty jsi v mém světě, ale netuším, jestli jsem v tom tvém. Nic mi neříkáš, připadám si blbě, když to z tebe musím tahat," sklopila svůj pohled dolů.

"Kde je Teresa?" zeptal jsem se jí, jako reakci na to, co zrovna řekla. Ona se však otočila a pomalu ode mě odcházela. Rychle jsem šel k ní, chytil jí za ruku a vedl ven. Chce pravdu, tak jí bude mít.

"Co to..." šeptla, když jsem s ní trhl. Nijak jsem nereagoval, jen jsem to chtěl mít rychle z krku. Prošli jsme branou tělocvičny. Noc už byla chladná, venku bylo pár párů, které si vyměňovaly sliny na lavičce, nijak zvlášť jsem si jich nevšímal. Vedl jsem jí do lesa, slyšel jsem, jak jí bije srdce, že jí zrovna teď spaluje strach. "Damone, já..."

"Řeknu ti pravdu, ale musíme jít někam, kde nás nikdo neuslyší," prozradil jsem jí a ona se trochu uklidnila, dokonce přikývla. Když jsme stáli uprostřed černého lesa, kde normální člověk měl problém vidět si na špičku nosu. Pořádně jsem jí chytil kolem pasu, dívala se do mých očí a já se snažil trochu pousmát. Ona přikývla, tím mi dala jasně najevo, že je připravená.

Udělal jsem jeden skok a tím pádem, jsme se ocitli dost vysoko, na jedné z větví mohutného stromu. Elena se křečovitě usadila, ale snažila se to maskovat svým úsměvem.

"Vždycky dosáhneš svého, víš to?" usmál jsem se na ní a ona přikývla.

"Moje kouzlo, a teď prosím začni," zamrkala na mne a trochu si poposedla ke mně. Chytil jsem jí okolo pasu, aby byla trochu jistější.

"Budeš na mě naštvaná," upozornil jsem jí dost jasně. "Ve dvacátých letech, byl Stefan rozparovačem a potýkal se se špatnými lidmi. Všichni řešili jen jeho, ale nikdo nevěděl, co je se mnou - Tichá voda břehy mele. Chci říct, taky jsem znal jednoho původní, se kterým jsem měl dobré vztahy," šeptl jsem.

"Kol," doplnila mne a já přikývl.

"Moje sestra si užívala života, navštěvovala různé kluby, tancovala. Prostě to samé, co teď," shrnul jsem její biografii do pár slov. Elena byla skvělý posluchač. "Kol a já jsme dorazili do Chicaga, věděl jsem, že je tady Stefan, ale netušil jsem, že i Teresa. Jednou jsme navštívili klub, ve kterém se Teresa bavila a..."

"Chceš říct, že Kol poznal Teresu ještě před tím, než tady? V Mystic Falls? Ale vždyť, vždyť ona o tom neví, nepoznala ho, protože jsi to nedovolil a on je za to ne tebe naštvaný," udělala si vlastní závěr

"Kéž by, oni dva se potkali, i přes to, že jsem to nechtěl, věděl jsem, jaký je Kol, nechtěl jsem, aby byli spolu. Samozřejmě mě oba dva ignorovali. Tajili přede mnou to, že jsou spolu. Večer, co večer se scházeli a ze mě udělali blbečka. Samozřejmě to nemělo dlouhého trvání a já se to dozvěděl...

1920, Chicago:

"Jsi snad úplně pitomá, Tereso?" vřískal jsem, jak smyslů zbavený. Byli jsme v jejím bytě, ona se tvářila nepřiměřeně smutně. "Já Kola znám, vím, jak končí každý jeho vztah! Dřív, nebo později zemřeš, díky němu," vysvětloval jsem jí stále s křikem. Ten parchant se zrovna někde krmil, tím mi umožnil menší návštěvu tohoto bytu.

"Kol mě nechce zabít," kroutila hlavou a já si všiml, jak jí po líci stekla první slza. Sedla si na postel a vložila svou tvář do dlaní. "Má mě rád," špitla ztrápeně. Hloupé ženy, myslí si, že když se s ní někdo vyspí, tak jí hned miluje? Vždyť je to na hlavu...

Současnost, někde na stromě:

"Každopádně, dopadlo to tak, že musel někam zmizet, pořád opakoval, že po něm někdo jde. Nechal jí na to všechno zapomenout, ale slíbil, že se pro ni vrátí, až bude vzduch čistý. Podle mého se jí chtěl jenom zbavit. Od té doby ho nenávidím," prozradil jsem jí celý příběh. "A zazvonil zvonec a pohádky je konec." Elena se na mne dívala nechápavě, vyděšeně.

"Chceš říct, že ona... že byla zamilovaná do Kola a teď si na to vůbec nepamatuje?" vytřeštila na mne své oči. "Pane bože," vydechla ztrápeně. A otřásla se zimou, tedy alespoň myslím, že to bylo zimou. Nečekal jsem ani chvíli, sundal si sako a oblékl jí ho.

Pohled Teresy:

Seděla jsem na patníku a pozorovala noc, čekala jsem, že někdo kolem mne projde a já se na něm budu moct vybít. Měla jsem žízeň, ale hlavně jsem byla naštvaná. Tak moc naštvaná. Na všechno okolo sebe, nic nešlo tak, jak jsem chtěla. A ač jsem si to nechtěla přiznat, chyběl mi Klaus. Tak moc se těším, až budu moct přerušit tu hloupou hru na velkou šťastnou rodinu a vrátit se za ním do New Orleans. Uslyšela jsem, jak v dálce rupla větvička, to mě automaticky vyšvihlo na nohy, rozhlížela jsem se okolo sebe. V dálce jsem konečně zahlédla, kdo je tajemný návštěvník. Byl to ten chlap z letadla. Mason Lockwood, pokud mě paměť neklame a to mě nikdy.

"Ale, kráska z letadla," začal rozhovor a já se na něj culila. Kdybys jen věděl, že se staneš mou večeří. 

"Víš, vlastně jsem doufal, že se s tebou ještě uvidím," mrkl na mě potěšeně a přišel blíž ke mně.

"Vážně?" nadzvedla jsem jedno obočí.

"To si piš, víš, ještě nikdy se mi nepoštěstilo, abych si to na někom vyzkoušel." Nechápala jsem, o čem to tady mluví. Zamračila jsem se na něj.

"Masone... o čem..." začala jsem, ale on mě přerušil.

"Nesnáším upíry, i když teď jsem jím na půl taky, a proto se ti můžu postavit," sykl. Než jsem mohla jakkoliv reagovat, utéct, zaútočit, jeho zuby proťaly mou kůži.