Attractive Idiot // larry

Chapter three

(Loui's POV)

Zavřel jsem svou skromnou skříň s oblečením a naposledy si upravil vlasy v zrcadle. Podíval jsem se na sebe a usmál se při pohledu na tmavě červený svetr, černé úzké rifle a tenisky. Z věšáku vedle dveří jsem si vzal svou světle hnědou podzimní bundu, která nebyla zrovna nejnovější, a taky to na ni šlo poznat.

Oblékl jsem si ji a vyšel z pokoje, před kterým stál už čekající Harry, poklepávajíc nohou do země a otráveně se opírající o zárubeň dveří. Když se na mě podíval, povzdechnul si a přestal mluvit se s otevřenou pusou.

„Oh, konečně jsi vyšel-co to do háje máš na sobě?" zeptal se s nadzvednutým obočím. V jeho tváři bylo znatelné překvapení.

„Uh," vyšpulil jsem pusu, snažíc se něco vymyslet, „nehodí se to?"

„To je slabé slovo," řekl a chytil mě za ruku, přičemž mě tahal do jeho pokoje.

„Stylesi! Co děláš?!" snažil jsem se vymanit mou ruku z jeho sevření, ale ovšem to byl marný pokus.

Otevřel dveře do svého pokoje a já se nalezl v něčem, co se možná ani nedalo nazývat pokojem, nýbrž něčím, ukrytým pod kupami prádla.

„Ó můj bože," vydechl jsem, když jsem se rozhlédl kolem sebe. Harry se s ironickým úsměvem na tváři na mě otočil.

„Jsem rád, že tě krása mého pokoje tak zaujmula, teď se ale soustřeď na tohle," otočil se zpátky před sebe, konkrétně na velkou skříň. Když ji otevřel, naskytl se mi pohled na další hromady prádla. Tentokrát ale jakžtakž pěkně poskládaného v poličkách. Jak může mít někdo tolik oblečení, proboha?!

„Tákže," začal a s rukami založenými na hrudi se otočil zpátky na mě, „vzhledem k tomu, že stoprocentně neschvaluji to, co máš na sobě, a taky fakt, že jsem velice hodný a ochotný," sklopil jsem hlavu a potichu se zasmál, pak svůj pohled znova zvedl, „zmlkni, Tomlinsone. Chci ti pomoct a ty dnes možná zjistíš, jaké to vlastně je držet ženská prsa, když se teda nebudeš chovat jako vždy, tedy jako...no, to přeskočme. Tak či tak, zmlkni, děkuju." Sarkasticky se usmál a já měl chuť prohodit mu lampičku, kterou měl na nočním stolku vedle postele, hlavou.

„Tohle," řekl a rukou přejel přes můj svetr, při tom měl svraštěné obočí a nespokojený výraz, „si nos na nedělní oběd ke své babičce, ne do klubu a...ne když si na veřejnosti poblíž mě, děkuji," povzdechnul si a já zrakem znova zabloudil na lampičku vedle postele. Oh, tahle baseballová pálka je ještě blíže než lampička.

„Kam furt čumíš," zamračil se a já pokrčil rameny.

„Nikam," falešně jsem se usmál a založil si ruce na hrudi. „Začni už."

„No," udělal krok ke skříni a začal se hrabat mezi oblečením, „dám ti něco z mého šatníku, jak už jsi pochopil, a bude to," vytáhl černé triko s bílým nápisem Adidas a riflovou košili, „tohle."

Podal mi to a já si to prohlédl. Nevypadalo to špatně.

„Bude mi to velké," usoudil jsem.

„Mě je to už malé. Makej a obleč si to."

Protočil jsem očima a mířil k posteli. Zastavil jsem se však v půlce kroku a otočil se k němu.

„Ehm, nerad se převlíkám před někým," řekl jsem tiše a on znova protočil očima.

„Ovšem," řekl a otočil se. „Je to ale jenom triko? A ty snad nejsi holka, aby ses styděl si převléct triko, hm?"

„Nechci, aby někdo, především ty, viděl mé tlusté břicho," kousl jsem se do rtu a on se otočil zpátky s obočím skoro až ve vlasech.