Attractive Idiot // larry

Chapter nine

Po zbytek večeře, která byla neuvěřitelně odporná, jsme byli oba ticho. Občas se místností rozlehlo zašramocení příborů o talíř, jinak jsme mlčeli. Snažil jsem se na sobě dát co nejméně znát, že bych nejraději celý ten talíř vyhodil z okna nebo spálil, poté ten popel vysypal daleko ode mně a pak celou plochu polil benzínem a zapálil. Jen pro jistotu, že se tím neotráví nikdo další.
Harry si po chvíli vzal svůj talíř a příbor a spakoval se do kuchyně. Doufal jsem, že měl v plánu umýt tu spoušť, co tam vytvořil - kuchyň totiž vypadala jako po válce.
Když jsem se na to vykašlal i já a postavil se, šel jsem do kuchyně. Harry tam furt stál a myl nádobí, které se už nevlezlo do přeplněné myčky, která opravdu potřebovala zapnout. Položil jsem svůj talíř vedle další kupky špinavého nádobí a opřel se zadkem o linku za mnou. Harry stál kousek ode mě, ale vypadal naprosto nezaujatě, jako by o mojí přítomnosti ani nevěděl. Byl jsem si jistý, že na mou otázku neodpoví, ale chtěl jsem to zkusit, a tak jsem spustil: „Harry-"
Zvuk zvonku se prohnal bytem a přerušil mě. Protočil jsem očima a vydal se ke dveřím. Cítil jsem, jak se mi svetr otíral o stehna, a když jsem si uvědomil, že jdu vlastně jen v něm a boxerkách, posunul jsem si jej zahanbeně dolů.

Odemkl jsem a otevřel. Pohled se mi naskytl na Thomase, opírajícího se o rám dveří, s pohledem pomalu skenujícím mé tělo. Kousl se do rtu a pak se mi podíval do očí. Zčervenal jsem, cítil jsem to. Jeho tmavé oči se zabodávaly do mých a teprve v té chvíli jsem si všiml, jak ostré má čelisti. Byl fakt pěkný.

„Ahoj Lou." Pozdravil mě a ukázal své bílé zuby. Ve tvářích měl ďolíčky a já se cítil jako třináctiletá puberťačka, které se podlamují kolena vždy, když se na ni její idol podívá. Přestaň, Tomlinsone.

„Ahoj," usmál jsem se a uhnul ze dveří, ať může vstoupit. S úsměvem a pohledem na mě vstoupil a poděkoval. Zavřel jsem dveře a opřel se o ně.

„Je tady Harry?" ohlédl se okolo sebe a já mu odpověděl: „V kuchyni."

„O jejda. Všiml jsem si, že tady něco hodně smrdí..." Zasmál jsem se a všiml si Harryho, jak se blížil a poté chytl Thomasovu hlavu a se smíchem mu rozházel vlasy.

„Být tebou mlčím, nebo příště připravím večeři i tobě."

Byly jako dvě malá štěňata, prali a smáli se.

„Co tady vlastně děláš?" zeptal jsem se Thomase, který se na mě otočil a s úsměvem si upravoval vlasy. Vyčesal si je nahoru a whoa, vypadal fakt dobře.

„S Thomasem jdeme do kina." Řekl Harry a já se na něho škaredě podíval.

„Ptal jsem se Thomase." Řekl jsem mu otráveně a Thomas se zasmál. „Na co jdete?"

„Vlastně ani nevím, jak se to jmenuje, ale je to horor, prý dobrý - nechceš jít s námi?"

Nadzvedl jsem obočí. Horory nebyly zrovna mé oblíbené filmy. I když - sám jsem horor prožíval při bydlení s Harrym.

„Prosím tě, ještě by se podělal strachy," ušklíbl se Harry. Znova jsem se na něho podíval a ukázal mu prostředníček, načež se jeho úšklebek jen rozšířil.

„Nic nemůže být horší než tvé jídlo a soužití s tebou," usmál jsem se na něho ironicky a jeho tvář zkameněla. Thomas se začal smát a pak se podíval znova na mě. Usmíval se a já cítil, jak se rozplývám. Dobrá, to zas ne, ale neznám nikoho, kdo by měl tak pěkný úsměv. Až na Harryho.

„Takže půjdeš?" zeptal se Thomas a jazykem si otřel rty, když mě co nejnápadněji opět sjel pohledem.

„Pampersky ti popřípadně kupovat nebudu," špitnul Harry, aniž by se na mě podíval a oblíkal si svou bundu.

„Půjdu rád." Usmál jsem se na Thomase a po chvíli toho litoval.

Kdybych jen věděl...

~~~

Šli jsme večerními ulicemi Londýna a já zjistil, že svetr, který jsem si vzal, asi nebyl dostatečně hrubý, aby mě zahřál. Šel jsem po boku Thomase, občas se naše ruce dotkly, a často mě zapojoval do jejich konverzace, za co jsem byl vděčný, protože Harry dělal, jako bych tady ani nebyl.

„Není ti zima?" zeptal se mě Thomas.

„Trochu." Řekl jsem s pohledem upřeným do země a pak koutkem oka viděl, jak si sundává svou riflovou bundu a poté cítil, jak ji dává okolo mě. Ani nevím, proč ale zčervenal jsem. Bylo mi tepleji a ta bunda opravdu pěkně voněla. Ale ne lépe jako Harry...

„Díky," usmál jsem se na něj a pohledem zabloudil na Harryho, který se na mě vražedně koukal, a přitom mu cukala jedna čelist. S vystrašeným pohledem jsem se raději podíval před sebe.

„Nemáš zač."

Po několika minutách jsme byli v kině, kde bylo příjemné teplo a taky hodně lidí. Čekal jsem v řadě na popcorn, zatímco Harry, který se mnou od toho, co jsme vyšli, ani nepromluvil, a Thomas kupovali lístky. Harry vypadal naštvaně. Nevím proč, ale je to prostě Harry. Ho člověk nikdy nepochopí.

Po chvíli jsme už šli do sálu. Během toho jsem zjistil, že film, který uvidíme, se jmenuje Lights out. Jediný důvod, proč jsem sem šel, bylo, abych dokázal Harrymu, že nejsem zas takový poseroutka. Ale to jsem se mýlil... A proto jsem se v půlce filmu celý přitiskl k Harrymu a chytl ho za ruku, co ho přimělo se vítězně usmát. Zato Thomas se na nás koukal tak, jako Harry předtím, když mi Thomas dával svou bundu.

Čím více jsem byl přitisknutý k Harrymu, tím bezpečněji jsem se cítil. A celé to vyvrcholilo, když svou paži obmotal okolo mého těla a přitiskl si mě blíže. Myslel jsem si, že v té chvíli mi nic nemůže ublížit a rád bych takhle zůstal do konce života.

whoaaa, suprise mothaf- jk.
NESKUTEČNĚ MOC DĚKUJI ZA VÍC JAK 100 VOTES NA MINULÉ KAPITOLE, MILUJU VÁS, SNAD SE VÁM LÍBILA I TAHLE A TAK DÁTE VOTE A KOMENT.
Miluju vás.
All the love, H.