Attractive Idiot // larry

Chapter fourteen

„Proč nechceš k Niallovi jít?"
„Bude tam moc lidí."
„A?"
„A?" hodil jsem na Harryho nechápavý pohled. „A myslím, že mi více vyhovuje válet se jako burrito zabalený v dece doma."
Protočil očima.
„Co? Ne každý musí být blázen do divokých večírků a kocoviny," zamračil jsem se a uchopil hrnek horké čokolády, jejíž chuť následně pohltila mé chuťové pohárky.
Opět se mu protočily oči. Bylo to otravné a pomalu mi to začínalo lézt na nervy.
„Nechápu, proč tady ztrácím s tebou čas," pronesl jsem a odlepil se od pultu, připraven vydat se k novým čekajícím zákazníkům kavárny. Nevím, co to se mnou bylo, ale najednou jsem neměl na nic a na nikoho náladu. Ani na Harryho. Jeho svalnaté tělo mě zastavilo, když mi vstoupil do cesty.
„Co se děje, Lou?" řekl tiššeji, než obvykle mluvil, a nakláněl se nade mnou. Položil mi dlaně na boky a i přes tenké vrstvy látek jsem cítil, jak jsou teplé. Prosím, můžu se jen schovat do tvého objetí a zůstat tak na... navždy?
„To ten frmol a zmatek. Směna mi končí až za 3 hodiny. Zdá se to jako nekonečno." Položil jsem si hlavu na jeho hruď a povzdechl si. Jeho silné paže mě obejmuly a teplými rty políbil mé čelo. Cítil jsem se lépe. Jako doma. Avšak hned na to jsem se vrátil zpátky do reality, když zvoneček u dveří oznámil dalšího zákazníka. Se vší protivností a neochotou jsem se odlepil od jeho hrudě a vzhlédl mu do tváře.
„Budu tě čekat doma. S teplým čajem, pizzou-protože se mi dneska vařit opravdu nechce- a s čímkoli si ještě budeš přát," usmál se. Bylo to zvláštní, ale opravdu jsem cítil, jak mě zahřálo u srdce a já se čím dál tím víc těšil domů.
Natáhl jsem se pro polibek na rozloučenou a s úsměvem na rtech jsem se otočil k zákazníkovi u pokladny.
Přemýšlel jsem nad dvěma večma, které se stále více a více potvrzovaly; zaprvé, Irové toho dokážou sníst třikrát více než kdokoli jiný tady v Británii (zákazník, se silným irským přízvukem, právě vyřizující svou objednávku, mě o tom ujišťoval, když mi diktoval čtvrtý druh koláče) a zadruhé... Harryho Stylese jsem neměl už jenom rád. Miloval jsem ho.

Domů jsem se dostal před desátou hodinou. Mé tváře byly zmrzlé, stejně tak jako prsty, a - vlastně celé mé tělo. Věřím, že kdybyste do mě jen lehce udeřili kladívkem, rozpadl bych se na milion zmrzlých kousíčků.
Večer jsme tentokrát nestrávili na pohovce v obýváku, ale v Harryho pokoji. Jako obvykle jsme si pustili film a přitom se ladovali pizzou. Bylo mi jedno, že jsem měl od toho jídla celou pusu, jsem si jistý, že mi pár kousků i spadlo na triko, ale bylo mi to nejvíce jedno, jak jen to šlo. Byl jsem hladový a unavený. Celý den jsem se těšil jen na postel a jídlo (tím se nemyslí koláčky a sušenky z kavárny. Kdybych se stravoval jen na tom, asi bych už dostal cukrovku). Dalo by se říct, že jsem se těšil celý den i na Harryho...
Co si to nalhávám? Celou dobu jsem čekal na tuto chvíli, kdy budu sedět v jeho klíně a opírat se o jeho hruď (a přitom se ladovat pizzou a být nejšťastnější člověk na světě. Miluju tě, pizzo).
„Ušpiníš mi postel a budeš si jí převlíkat ty sám." Prohodil, když viděl, jak mi kousek masa spadl na triko.
„Nedělej, že zrovna tobě vadí nepořádek," pozdvyhl jsem obočí a ukázal na nepořádek všude po pokoji.
„Postel musí být čistá."
„To je jako nějaké pravidlo?" uškrnul jsem se a odložil zbývající kousek pizzy, měl jsem dost.
„To si piš," chytl mě za boky a otočil si mě k sobě.
Společně jsem leželi v objetí až dokud jsem neusnul. Když jsem se však na druhý den ráno probudil, byl jsem v posteli sám. Jen na matraci byl kus poskládáné látky. Rozespalým pohledem jsem ji pozoroval a až po chvíli mi došlo, že je to vlastně čisté ložní prádlo. Zmateně jsem se zamračil a až po tom se podíval pod sebe, kde jsem ležel. A sakra. Kousky pizzy z trika se krásně obtiskly na bílé prostěradlo. Vypadalo to jako mistrovské dílo hipsterského umělce za milióny v galerii. Že bych se ještě dal na dráhu malíře? Harry by byl určitě nadšený a natěšený na mé další výtvory.

6 je krásné číslo, no ne? 6 měsíců mi trvalo něco napsat. Ale! Here it is! Chybělo mi to. Snad se tady ještě nějací čtenáři najdou! Dejte mi vědět, jestli to má cenu dalších 6 měsíců něco vymýšlet (ačkoli už mám vyjímečně několik kapitol dopředu promyšlených ❤️) a taky co si o této kapitole myslíte?🙊
B-happy, love y'all! ❤️