Attractive Idiot // larry

Chapter twelve

„Musím se ti s něčím svěřit."

Jeho hlas a pohled mě ujišťovaly o vážnosti jeho budoucího proslovu.
Zavrtěl jsem sebou, najednou se mi sedělo neuvěřitelně nepříjemně, a to i přes hřejivé topení blízko mých zad.
Viděl jsem, že se chystá to vyslovit. Pomalu, jakoby naschvál, otevíral svá ústa nesnesitelně pomalou rychlostí a mé oči byly čím dál tím víc rozevřené a já byl víc a víc dychtivější pro jeho slova.
„Snědl jsem ti kuře."
„..."
„..."
Koukali jsme na sebe, Harrymu se na tváři začal vytvářet malý úšklebek. Měl jsem chuť mu vlepit facku. A nebo ho políbit, páč jeho rty byly blízko k mým a v tom slabém světle vypadal nádherně.
„Shoř v pekle, Stylesi."
„Jedině když tam budeš ty," řekl a přitiskl své rty na mé. Na nic jsem nečekal, začal jsem spolupracovat a položil jsem dlaně na jeho boky. Konečně, šeptal mi známý hlásek v duchu.

~~~

Harry usnul na druhé polovině mé postele, zády ke mně. Sněžení venku ještě více zhoustlo, pomalu jsem si začínal uvědomovat, co tahle kalamita zapříčíní - budu muset trčet doma. A ne tak úplně sám. S ním. S Harrym. Tedy pokud se nerozhodne spáchat sebevraždu a vyjít ven, kde by při prvním kroku hned zmrzl. Nebo by nic neviděl, protože pohled z okna mi říkal, že venku nepůjde vidět ani na krok.
Sklouzl jsem pohledem z okna na spícího Harry, který se stihl přetočit a teď ležel tváří ke mně. Vypadal pokojně a rozkošně. Vybavila se mi vzpomínka stará několik měsíců. Bylo to na někdy během prvního týdne mého žití v tomto bytě. Snažil jsem se zvyknout si na nové okolí a taky odignorovat stesk po domově. Musel jsem si zvykat na Harryho způsoby života. Některým jsem doteď nedokázal porozumět a přijdou mi absurdní. Například, když v poledne usne na pohovce v obýváku, s hlasitostí televize na téměř maximum. Ale abychom se dostali k věci - pamatuji si, jak jsem bloudil po bytě a hledal svou knihu, kterou jsem si ten den ještě četl. Byl jsem beznadějný a začínal jsem si myslet, že se ta kniha snad vypařila. Až po nějakých dvaceti minutách hledání jsem ji našel zapadlou za Harryho spícím tělem. Musel si ji číst, i když to následně silně popíral. Když jsem kolem něho procházel, vzpomněl jsem si, že jsem si ji položil na stůl, ale já ji zahlédl až za Harrym. Pokojně spal. Vypadal podobně jako teď - klidně a rozkošně. Už v ten den, jsem věděl, že to s ním nebudu mít jednoduché, a že mě budou mé city k němu pravděpodobně jednou ničit. Moc jsem se nemýlil.
Takový „vztah", jako mám s Harrym, jsem nikdy předtím s nikým neměl. Stále jsem nevěděl, co jsme. I přes to, že se mi to nelíbí, hlásek v mé hlavě mi stále pošeptával, ať se o to nestarám, a užívám si to. Čím méně člověk řeší věci, tím méně má starosti; tak proč si dělat starosti navíc?
Otočil jsem se čelem k Harrymu. Světlo pouliční lampy tvořilo stíny jeho dlouhých řas a perfektně je zdůrazňovalo. Jednu ruku měl pokrčenou a položenou pod hlavou, druhou měl svěšenou po boku. Všiml jsem si, že pěkně voněl. Byl to jeden z detailů, které jsem na něm měl rád a sám pro sebe jsem se jemně usmál. Zajímalo by mě, co si o mně myslí on. Záleželo mi na tom, asi víc než by mělo.
„Fotka ti vydrží déle."
Jeho ruka, která doteď byla svévolně polozěna na jeho boku, se ocitla na mých bedrech. Harry si mě přitáhl k sobě a opřel své čelo o mé. Oba jsme mlčeli do doby, než promluvil on.
„Proč mě pozoruješ, když spím?"
„Protože jsi krásný," odpověděl jsem a cítil, jak mé tělo naplňuje pocit tepla a nervozity. Bylo zvláštní, co se mnou Harry dokáže dělat.
Usmál se. Byl to unavený úsměv z polospánku.
Jeho ruka si mě přitáhla blíže a začala mě jemně hladit po zádech.
„Víš Lou," začal, „tohle jsem už dlouho necítil."
Chvíli bylo ticho.
„Co přesně?"
„Tohle všechno."
„Wow, to jsem se toho dozvěděl," protočil jsem očima a on se zamračil, pak se ale usmál.
„Snažím se být vážný, Tomlinsone."
„Zní to pěkně."
Nadzvedl obočí a položil mi tu stejnou otázku jako já předtím mu.
„Co přesně?"
„Tohle všechno."
Štípnul mě do boku a já se zasmál.
„Když říkáš mé jméno. Teď mi řekni ty, co jsi předtím myslel tím 'všechno'."
Koukal se na mě a pár sekund mlčel. Pak mě ale jeho paže objala a přitáhla si mě k sobě ještě blíže a pevně mě držela.
„Lásku, Tomlinsone."
Nedokázal jsem nic vyslovit, nevěděl jsem co, a pravděpodobně bych se zakoktal. Polilo mě teplo a začalo mě šimrat v břiše. Na slova jsem se opravdu nezmohl, a tak jsem ho políbil. Bylo to ale jiné, než všechny ostatní polibky, které jsem s Harrym dosud zažil; bylo to pomalé, nikam jsme nespěchali, nemuseli jsme na nic myslet a o ničem přemýšlet, byla to jen naše chvíle, oba schovaní pod jednou peřinou, objímajíce teplé tělo druhého, užívajíce si přítomnosti druhého. Toho, koho milujeme.

a/n; 1.14 v noci, nemám opravené chyby, ale i přesto mám strašnou chuť tohle zveřejnit ups. Doufám, že se vám část líbila, pokud ano nezapomeňte dát vote a zanechat komentář s názorem, nevěřili byste, jakou radost mi dělají<33
ily guyz & c u l8r<3