Attractive Idiot // larry

Chapter four

Pohled třetí osoby
"Harre-Harreh?" Rozhlížel se Louis kolem sebe s přiblbým úsměvem a párkrát škitnul. "Harry? Harrietko?" Zasmál se a udělal krok před sebe, což nebyl dobrý nápad. Zakopl a sletěl na zem se smíchem. "Oops!"
"Louis-co, do prdele, děláš na zemi?" Přišel k němu Harry a pomáhal mu , se vyzvednout na nohy, které byly opravdu nestabilní.
"Země mi chtěla říct 'ahoj'" řekl Louis a začal se smát na celé kolo. "Chápeš to? Mluvící země!" Smál se a Harry mu ústa zakryl svou velkou dlaní, kterou Louis následně olízl.
"Fuj!" Skrčil nos Harry a utřel si mokrou dlaň do svých džínů. Rychle odemykal jejich byt a druhou rukou přidržoval Louiho.
"Harry? Co asi dělá ta paní naproti nám?" Mumlal Louis, a vzhledem k tomu, že Harry potřeboval k odemčení obě ruce, protože jejich zámek občas blbnul, Louiho pustil. A ten se vydal před sebe ke dveřím paní Johnoson.
"Ťuky ťuk! Šnečku! Vystrč své růžky!" Klepal a zvonil Louis. Harry si ho hned přitáhl k sobě a následně oba zavřel do bytu, který se mu konečnem podařilo odemknout. Zabouchl za sebou dveře a opět držel svou ruku na Louiho ústech. Natiskl ho na dveře.
"Kdo to sakra?!" Slyšel zpoza dveří, které se po chvíli zabouchly, hrubý, ženský hlas.
"S tebou budu mít ještě starosti, smrade jeden," zašeptal Harry, když přidržoval Louiho při dveřích. Ten se jen přiblble usmíval a broukal si písničku, kterou Harry okamžitě poznal.
"Yo, I'll tell you what I want, what I really really want," mumlal Louis, když Harry odsunul jeho ruku pryč.
"To nemyslíš kurva vážně, že?" Začal se smát Harry a z kapsy vytahoval mobil, aby si opilého a zpívajícího bruneta mohl natočit.
"I wanna, I wanna, I wanna, I wanna, I wanna really really really wanna zigazig ah," Harry zadržoval smích a mířil mobilem na Louiho, který začal hýbat boky a vším možným. Zřejmě to mělo napodobit tanec, ale Harry v tom viděl zfetovaného šimpanze. Roztomilého zfetovaného šimpanze.
"Harrie, ty mě natáčíš? Neee, nedělej to," začal se smát Louis a natahoval ruku k Harrymu, aby zakryl foťák mobilu. Na(ne)štěstí ho jeho rovnobáha zradila a on se až příliš moc předklonil k Harrymu, až na něj spadl.
"Jéjda, promiň," zasmál se nevinně a zachichotal se.
"O-ou," zvážněl Louis a vzhlédl k Harrymu, který přidržoval modroočka. Topil se v jeho očích. Bylo těžké popsat jejich dokonalost, ale člověk se v nich ztrácel a zapomínal na svět okolo. Byly více než fascinující,
"Co 'o-ou'?" Zeptal se nejistě Harry a jeho stisk na Louisovém těle zesílil. Pokožka Louise byla horká a jemná.
Louis se na něj nevinně podíval se skleněnýma očima. Chytl se za své bříško.
"Louis bude blinkat." Oznámil modrooký. Harry ho hned chytl za ruku a vedl ho rychle do koupelny. Louisovy nohy se motaly a obsah všeho, co pozřel, se blížil nebezpečně zpátky, odkud přišel do těla.
Harry doslova rozrazil dveře od koupelny a postavil třesoucího se Louiho před záchod.
A pak už to bylo. Harry se znechuceně zašklebil, ale neodešel. Natáhl se pro toaletní papír, aby ho mohl podat Louisovi k utření pusy.
"Na," podal mu kousek bílého materiálu a koukal na mladšího, který klečel před záchodem, se skleněnýma očima.
"Už nikdy, NIKDY, nebudu pít," zaskuhral Louis a Harry se sám pro sebe ušklíbl.
---
O několik minut později už ukládal Harry modroočka do postele, ale do té své. Ne, že by měl nekalé úmysly (fajn, možná ho sem tam napadly), ale Louis vypadal, že za chvíli odpadne, a vzhledem k tomu, že Harryho pokoj byl blíže, než ten Louiho, zavedl ho tam.
Opatrně ho položil do bílých peřin a pomáhal mu svléct ze sebe oblečení.
Louis si mezitím prozpěvoval a vypadal, jako ten nejsvatější chlapeček pod sluncem.
"Harry?"
"Hm?" Odpověděl Harry unaveně a lehce naštvaně, protože ty zatracené džíny ne, a ne, jít dolů.
"Proč jsi takový? Proč mě nemáš rád?" Mumlal Louis a vzhlížel k Harrymu. Měl lesklé, smutné oči.
Jediným zdrojem světla v pokoji bylo slabé světlo vycházející z obýváku a stará, zaprášená a skoro nefungující lampička vedle postele. Když se na Louise Harry podíval, chtěl popadnout jeho bledé tvářičky a přitisknout jeho rty k těm Louisovým, protože i v tomhle slabém světle vypadal dokonale.
"Harry?" Promluvil po chvíli modroočko, když Harry neodpovídal.
"Hm? Promiň, zamyslel jsem se. Na co ses ptal?" Zatřásl hlavou Harry, a když se mu konečně podařilo vysvléknout Louiho pouze do spodního prádla, posadil se vedle něho.
"Proč mě nemáš rád?" Zeptal se smutně Louis. Harry se lehce zasmál.
"Proč si to myslíš?"
"Proč se mi směješ?" Skrčil obočí modroočko.
"Nesměju se tobě. Jen...proč si myslíš, že tě nemám rád?"
"Vidím to. Prostě to vidím."
"No tak, Louisi, jsi stále opilý. Moc přemýšlíš," usmál se smutně Harry a položil svou ruku k Louiho stehnu. Palcem ho hladil.
Mezi nimi bylo ticho. Příjemné ticho. Když se Harry po chvíli zvedl, aby odešel, Louis ho chytl za ruku a vzhlédl k němu. Předchozí otázka zůstala nezodpovězená.
"Copak?" Zeptal se Harry a Louis si ho zatáhl k sobě.
"Zůstaň, prosím," téměř zašeptal Louis a Harry přikývl.
Skopl ze svých noh boty a stále držejíc ruku modroočka, zalehl vedle něho.
"Děkuji. Nechci být sám, opět," Louis téměř zašeptal druhou větu a Harry věděl, jak se všechno má.
Louis byl osamocený. Tak moc.
"To je v pořádku," zašeptal potichu Harry a přikryl oba dva peřinou. Naslouchal Louisovému klidnému dýchaní, a když si byl jistý, že už modrooký spí, pomalu se vyplížil z postele. Nezapomněl se ještě za ním ohlédnout.
Věděl, že to stvoření, pomalu oddechující v jeho posteli, někoho potřebuje. Věděl, že se on chce stát tím někým.

Holá! Za nějakých jedenáct minut je půlnoc, ale já si řekla: "páni, mě se chce psát, pojďme napsat a vydat díl, i když skoro usínám," *potlesk, prosím*
Takže tohle z toho vzniklo 😃 Chyby opravím zítra, když se budu fackovat a kroutit hlavou za to, co za blbosti to píšu ^-^
Na závěr; STRAŠNĚ MOC VÁM DĚKUJI ZA VOTES&KOMENTY! They made my day❤️
All the love, H.