Attractive Idiot // larry

Chapter seventeen

  "Thomasi?"
  "Příště bys za sebou měl zamknout."
Louis vystrašeně koukal na vyššího muže před sebou a udělal krok dozadu. Nejdřív se bál cokoli vyslovit, v tomto světle vypadal Thomasův pohled strašidelně a hlavně si předtím vůbec nevšiml jho příchodu do pokoje, ale nakonec se odhodlal a se zamračeným výrazem spustil:
"Proč mi to říkáš?"
Thomas pokrčil rameny a tvářil se zamyšleně.
"Nikdy nevíš, co za opilého člověka sem vleze a bude se pokoušet přinutit tě k něčemu." Mluvil sebejistě, jako by si tuhle větu nacvičoval nazpaměť.
"V tom případě by ses měl otočit a odejít, nemyslíš?" Řekl Louis a sám se v duchu divil, kde nabral tolik sebevědomí.
"Vidím, že si tě Harry...zkazil." Zakroutil hlavou Thomas a Louis vykulil své modré oči.
  "Prosím?" Vyhrkl nevěříčně, ale přeci jenom potichu, aby nevzbudil svého spícího kamaráda kousek od nich.
  "Nemyslel jsem to zle, jen jsi před tím byl nevinnost sama. Ale to je v pořádku, tohle Harry dělá s každým, kdo si myslí, že Harryho dokázal změnit. Řekni mi, spali jste s Harrym spolu?"
  Thomas stál naproti Louisovi a čekal na odpověď s malým úšklebkem na rtech. Louis se cítil nepříjemně a měl chuť z toho pokoje vyběhnout, Harrymu do náruče. To, co Thomas říkal, nebral vážně. Aspoň do určitě chvíle.
  "Louisi, no tak. Opravdu si myslíš, že tě miluje, že ano?" Louisovi se nelíbilo, kam tahle konverzace směřovala.
  "Myslíš si, že když jste spolu, jde mu o to trávit s tebou čas a ležet ve tvém objetí, či naopak. Ale buďme reální-viděl jsi snad někdy Harryho s přítelem či přítelkyní? Opravdu si myslíš, že zrovna on, by tebe nebo kohokoli jiného dokázal milovat tak, jak si zasloužíš-nebo vůbec milovat? Jediné, na co myslí, když se jedná o tebe, je, jak dlouho bude trvat než se ti dostane do kalhot. Jako u kohokoli jiného, s kým Harry kdy trávil čas," Thomas pokračoval a Louisovi se mlžil zrak. "Nemá to cenu Loui, nenaděješ se a on tě odkopne stejně jako všechny ostatní, kteří si kdy mysleli, že Harry je takový, jak ho vidíš ty. Pověz, tváří se, že mu na tobě záleží, že ano? Ale on chce vždy jen jedno. Ošuká tě jako děvku a poté-hasta la vista baby-"
  Louisova dlaň přistála na Thomasově líci takovou silou, až se zvuk facky rozezněl celým pokojem. Thomasova tvář se proměnila v bolestnou grimasu a jeho vykulené oči zářily překvapením. Pár sekund tam oba naproti sobě stáli, Louis s kutálejícími se slzami po tváři a Thomas s otiskem ruky na tváři a adrenalinem a vzrušením proudícím celým jeho tělem. Udělal několik rychlých kroků k Louisově tělu a svými chladnými dlaněmi uchopil jeho obličej. Jednou rukou mu zakryl pusu a druhou mu bránil v útěku.
  "Tos neměl dělat. A ty to víš, moc dobře," zašeptal s pohledem hluboko zabodnutým v Louisových vystrašených očí.
  "Prosím," dostal ze sebe Louis, když mu Thomas dal ruku z úst pryč, ale zjistil, že on měl jiné záměry. Tvrdě se přitiskl na Louisovy vlhké rty, pokryté slzami, a začal ho líbat. Louis byl v šoku. Několik sekund se nedokázal pohnout a vstřebával, co se to děje. Když byl opět při smyslech, snažil se vymanit se z Thomasova pevného, bolestného stisku, až ho prudce odstrčil od sebe a bězěl směrem ke dvěřím, jak nejrychleji mohl. Když už stál u nich, do pokoje vešlo světlo a dveře se otevřely. Stála v nich vysoká postava, které kudrliny dopadaly až na ramena a na její tváři se objevovalo tolik zlosti, že by nejeden utíkal strachy pryč. Ale Louis utíkal druhým směrem. Bez váhání se rozběhl a svým tělem se přitiskl na tělo osoby před ním. Paže jí obmotal okolo těla a svůj obličej jí zabořil do hrudníků, vydávajíc vzlyky. Ihned ucítil silné paže okolo svého těla hladíc jeho záda a hlavu.
"Jsi v pořádku, Lou?" Promluvil Harryho hlas a teplými dlaněmi zvedl Louisovu tvář směrem k jeho. Když viděl jeho uslzené tváře, odhrnul malé vystrašené tělíčko stranou a rozešel se k muži stojícím v pokoji.
"Co jsi mu kurva udělal?" Rozezněl se pokojem hrubý hlas a následný zvuk rány. Po několika sekundách seděl Harry na Thomasově těle a myslel si, že by jeho obličej zasloužil menší-nebo raději větší plastiku. A tak ho mlátil hlava nehlava a Thomas neměl žádnou šanci mu to vrátit. Harry mu jednou rukou obě ruce svíral na zemi a tou druhou mu deformoval obličej, aspoň do té doby než do pokoje vtrhli dva muži, oba snažíc se Harryho odtáhnout od Thomase. Když Harryho postavili po hodné době na nohy a on se uklidnil, oba muži ho pustili a Harry si odhrnul vlasy z obličeje. Stál naproti stále ležícímu tělu a kdyby, pohledy mohly zabíjet-však víte co.
  "Ještě jednou se ho dotkneš, promluvíš na něj nebo se k němu jen přiblížíš, přísáhám na všechen budoucí sex, že tě zabiju. Příště si rozmysli, co děláš, čůráku a komplexy kvůli tvého malého ptáčka si vyřeš s někým jiným," koukal Harry bez mrknutí do jeho očí a Thomas ho poslouchal jako vzorný student učitele ve škole. "Třeba se mnou, pak ti třeba dojde, že to nemá cenu a budeš se s tím muset prostě naučit žít." Dokončil svůj proslov a před odchodem na něho nezapomněl plivnout. Všichni na okolo beze slova stáli a koukali na to drama, co se před nimi dělo. Jen Louis už stál na balkóně a snažil se nemyslet na několik předchozích minut. Společně s ním seděl jeho kamarád Theo.
  "Louisi?" Ozvalo se zpoza jejich zad a obě dvě tváře se otočily za hlasem. Jedna z nich byla červená, s pozůstatky slz na tvářích, druhá vypadala ustaraně a byla ráda, za příchod osoby stojící před ní.
"Nechám vás tu," řekl Theo a ještě než odešel, obejmul Louisovo tělíčko, které se pár sekund po tom objevilo v Harryho náručí. Louisova tvář byla položena v mezírce mezi Harryho ramenem a krkem a jeho tělo sedělo obkročmo na těle většího muže. Cítil teplé dlaně, jak mu jezdily po zádech a hrubý hlas, který miloval, mu do ucha šeptal ohrané uklidňující fráze, které měl naučené každý člověk.
  Louis zvedl pomalu svou hlavu, unaveně zvedl svůj zrak, aby se setkal s Harryho oči. Ten ho jemně hladil ve vlasech a koukal mu do očí. Jeho oči byly podle Louise přenádherné, a to stejné si myslel Harry o těch od chlapce sedícího na něm.
  "Harry," řekl tiše Louis a dlaní přejel po Harryho rtu, čelisti až ke klíčním kostem, které tak miloval. Přemýšlel dlouho, a rozvažoval, jestli říct ta dvě slova, je opravdu dobrý nápad, bál se. Bál se Harryho odpovědi-nebo naopak následného ticha. Srdce mu bušilo jako při maratonu a on nevěděl, co dělat. Jo nebo ne?
  "Miluju tě," řekl jeden z chlapců a druhý na něho jen překvapeně koukal. Bůh ví, který z nich byl v tu chvíli překvapenější. Tohle nečekal ani jeden, přišlo to stejně rychle a nečekaně jako sněhová bouře nedaleko od nich.

(kdybyste to nepochopili, prostě teď nevíte, kdo to vyslovil, muhahaha ok. bye jablíčka, mějte krásné léto, god knows kdy se uvidíme zas, ilysm😚)

(komentiky i hvězdičky jsou vítány
( ͡º ͜ʖ ͡º))

all the love, h